Odpoledne v Croc Valley Campu

 Na druhém břehu Luangwy je kolonie vlh běločelých. Vlhy hnízdí v norách v říčním břehu. Nahoře nad kolonií se paosu impaly.

Při příjezdu jsme viděli puku. Chtěli jsme domluvit night drive, ale rozmysleli jsme si to pozdě. Tak snad zítra, uvidíme.

Dnes je takový hluchý den. Celé odpoledne se válíme v campu. Andrew jel na letiště pro další skupinu. Je dost teplo, jsem z toho ospalý. Možná dojíždí únava z cesty.

 

Je tu celkem málo ptáků, v táboře nejsou žádné leskoptve.

Kennedy Pan

U Makwa Waterhole jsme udělali pauzu. Vylezli jsmena pozorovatelnu a sledovali waterhole. Byli tam varani nilští, krokodýli, volavka africká, jakési malé kachničky, čejky běločelé i korunkaté. Bylo na co koukat.

Pokračovlai jsme ke Kennedy Pan, kde jsme zahlédli slona. Dali jsme si oběd na Kennedy Picnic Place. Zebedi říkal, že před Vovidem bývalo tábořiště plné. Teď tam nebyl nikdo, jen strážce. K obědu jsme měli studený rostbíf, těstoviny s tuňákem, opékané brambory a fazolový salát.

U Kennedy Pan jsme viděli zebry a jednoho pakoně. Udělali jsme loop camelthorn akáciovým hájem. Zebedi nám ukazoval všechny možné stromy a keře: plody z camelthornu a malou fialovou kytku - po jejích ostrých plodech nutil Shaka Zulu pochodovat své bojovníky, aby jim ztvrdla chodidla.

Fotil jsem různé ptáky, včetně tří druhů mandelíků. Ani jsem netušil, že jich tolik existuje.

Na veliké řece Rufiji

Oběd jsme měli v 15:00 v lodgi. Pak jsme jeli s Igorem na boat safari na Rufiji. Peterovi není dobře, bolí ho v krku a v lodgi si spokojeně fotil celý den.

Jeli jsme pramicí s přívěsným motorem.

Měli jsme kapitána jménem Abdullah a průvodce se jmenoval Salúm. Jeho jméno jsem si nezapamtovla, naštěstí jsem si ho natočil do kamery.

Jeli jsme proti proudu Rufiji. Každý rok při období dešťů se tu řeka rozvodní, ukrajuje břehy, meandruhe a tvoří nová ramena a ostrovy. Mění koryto místy i o stovky metrů - dnes jsme se plavili na místě, kde je podle mapy souš.

V místech zúžení Rufiji slušně teče a tvoří si peřeje, takže jsme se proti proudu museli probíjet. Jelo nás asi pět lodí.

Cestou jsme pozorovali krokodýly, hrochy, varany nilské a hlavně ptáky.

Nadchla mě kolonie vlh běločelých.

Viděli jsme čtyři druhy ledňáčků včetně ledňáčka Giant Kingfisher, který je skutečně veliký a nádherný.  Bohužel jsme ho viděli po setmění a mám ho jen na kameře. Takže fotka jen dokumentační.

Průvodce Salúm ze mě měl radost, že poznám některé ptáky po vzhledu i po hlase. Viděli jsme čejky hnědé, kladivouše, zobouny africké.

 

Před šestou hodinou jsme zakotvili na písčitém ostrově vprostřed toku Rufiji.

V řece funěli a řvali hroši, kolem vodní ptáci, na ostrůvku velcí krokodýli nilští.

Do toho zapadalo slunce a odráželo se na hladině Rufiji.

Prostě paráda.

Kazinga Channel

Po obědě jsme jeli na plavbu po kanálu Kazinga Channel.

Podle všech reklamních tvrzení cestovek je tu největší populace hrochů na světě, ale mě utkvěli hlavně buvoli.

Volavka stříbřitá - Little Egret

Hroši byli na každém rohu, ale v menších skupinkách tak do 10-15 kusů. V Tanzanii jsem viděl větší skupiny. Ošklivý hroch s růžovými lysinami se vyvaloval vedle hejna zobounů afrických (African skimmer).

(Až doma jsem si dohledal, že největší populace hrochů tu skutečně bývala. Údajně tu žilo na 21 000 hrochů. V 60. letech jich tu vybili 7000, aby uchránili park před nadměrným spásáním, a populaci zredukovali na 14000. Pytláci v 80. a 90. latech populaci dál zdecimovali, takže v r.1989 se stav hrochů odhadoval na pouhých 2100 a v roce 1995 se celková populace v NP Queen Elizabeth odhadovala na 2800. Podle mého docela smutný příběh. Který má nepříjemnou dohru - decimací hroší populace se výrazně snížily úlovky tilapií, které tu bývaly vynikající.)

Varan nilský se anglicky jmenuje monitor lizard.

Plavba po kanálu Kazinga byla znamenitá. Pluli jsme po jižním břehu. Břeh byl plný zvěře. Tu dva sloni dováděli ve vodě, támhle volavky, tady skupinka hrochů, krokodýli, kladivouš, varan nilský. Pořád bylo na co se dívat.

A hlavně buvoli, buvoli. Zdejší buvoli mají zbarvení do hnědočervena, prý v důsledku křížení s pralesními buvoly z Kibale Forest a z Konga.

Na přehu byla kvanta ptáků. Ledňáčci, kladivouši, volavky, čápi. Hroší a buvoli se doslova váleli mezi hejny zobounů afrických.

Hodně mě potěšili orli jasnohlasí. Fotil jsem je za letu i v sedě. Kolem řeky je jich opravdu hodně.

 

Kazinga Fishing Village leží na jižním břehu kanálu. Je obklopená národním parkem. Rybáři prý loví hlavně na Edwardově jezeře.

 

Velká migrace do třetice, 3.3.2013

Mezi kopci Loisiurai a Oldoinyo Olobaiye jsme narazili na stádo pakoní migrující k potoku a podél něj. 

Byla to zase neskutečná masa pakoní a zeber. Snad trošku menší než stádo u lake Magadi, ale i tak od obzoru až k řece.

Blížili jsme se k jihozápadní hranici Serengeti. Rangeři za potokem vypalovali přerostlou suchou trávu, aby v období dešťů mohla vyrašit nová nizoučká travička.

Otočili jsme se zpět na sever k Moru Kpjes. Cestou jsme viděli sloní rodinu s maličkým slůnětem a jednu hyenu.

U jezera jsme chvíli pozorovali migrující stádo. Povedlo se mi udělat pěknou fotku s čápy marabu a zebrami.

Na fotce dole je čáp nesyt africký a čápi marabu.

 V rákosí jsme zahlédli varana nilského. Je to docela veliká potvora, s ocasem možná metr a půl dlouhá.