Walking safari

Ráno jsme vstali v 6:15. Za kopce, kde leží Eagle's Nest, byl nad obzorem vidět Jižní kříž. Peter ho chtěl vidět po celou dobu našeho pobytu v Ugandě, ale až dnes se mu zadařilo.

Na dopoledne jsme měli naplánované walking safari. Hned u brány jsme viděli kočkodany zelené.

Šli jsme spolu s šestičlennou německou rodinou. Safari vedl ranger s kalašnikovem a průod uzavírali dva praktikanti - učni na rangery. Byl jsem napřed lehce skeptický, v roce 2011 jsem absolvoval walking safari na Lake Manyara a zvířata si udržovala velikou vzdálenost nepoužitelnou pro focení.

Vyrazili jsme od brány do parku.Orvní zvířata, která jsme potkali, byly impaly. Přesně podle prvních předpokladů si nás pustily tak na 30 m a pak utíkaly.

Trošku jsme si spravili chuť na zebrách. Zebří rodinka s hříbětem byla celkem rozumně daleko na pár fotek. Ranger nám vyprávěl o rostlinách a ptácích, ale ptáci se fotit nedali.

V NP Lake Mburo se přemnožují akácie. Za časů Idi Amina tu vybili slony, kteří udržovali vegetaci v přijatelných mezích. Teď nechávají zemědělce akácie mytit a brát si dřevo, mýtiny pak vypalují. (Tolik k diskusi o těžbě dřeva po kůrovci v NP Šumava).
Došli jsme k napajedlu pro krávy, ohrazeném před zvěří. K vodě nepouští ani krávy, protože by napajedlo rozšlapaly a zaplnily bahnem. Vodu jim čerpají do koryta.
A musím se pochlubit - v mokřině (teď na konci období sucha vyschlé) jsem objevil elanda. Viděl jsem ho dřív než ranger, který ho tu hledal. Mokřina byla zarostlá vegetací tak metr a půl vysokou, elandovi z ní čouhala jen hlava a hřbet. Byl to mohutný býk, za keřem jsme objevili ještě jednoho.

Ranger zvolil chytrou cestu - mokřinu jsme obešli širokým obloukem, abychom oba býky vytlačili do volného prostoru. Cestou nám ranger ukazoval rostlinu Sodoma Apple - keřík s fialovými kvítky se řlutobílým středem a kulatými žlutými plody. Bohužel jedovatými.
Oba losí býky jsme naším postupem nasměrovali na volnou pastvinu. Viděli jsme buvola a zebry. Je to úplně jiý pocit, stát v buši a vidět před sebou v křoví buvola, než když člověk jede v autě.

Elandi znovu zatočili do mokřiny. Teď v suchém období byly zvířecí stezky dobře průchodné. I tak jsem si ale děsivě zaprasil boty. Na podrážku vlhkou od ranní rosy se nachytalo bano a zbytky zvířecího trusu, kterého je tu všude plno.

Loučení s Lake Mburo

Nejlepší pozorování jsme měli nakonec walking safari. Oba býci antilopy losí prošli přes stádo zeber promíchané s mládeneckým stádečkem vodušek defassa.

Byla to doslova pastva pro oči. Ve větší skupině zvěř ztratila trošku plachosti a pustila si nás blíž. Takže jsem mohl ulovit pír pěkných záběrů a fotek.

 

A přesně v tu chvíli mi foťák zahlásil plnou kartu. Ani se nedivím, většinu fotek má minimálně dvojmo, ale stalo se mi to vůbec poprvé. Pochopil jsem to jako jasný boží vzkaz, že v nejlepším se má přestat a že právě začal konec naší výpravy po Ugandě.

Zamířili jsme k cestě. Zebry a vodušky šly na opačnou stranu. Býci antilopy losí vyšli kousek do vršku a když jsme šli pryč, otočili se a vrátili se do močálu. Ronald a guide od německé party přijeli po cestě. Dali jsme guidovi spropitné, naložili se do landcruiseru a vyrazili.

Ještě se vrátím k ekosystému na Lake Mburo. Park byl původě dvakrát větší, někdy v 60. letech ho zmenšili na současnou velikost. Ranger tvrdil, že prý tu mají jednoho lva - samce. Sice ho neviděli, ale podle řevu o něm vědí. Aby zpomalili zarůstání akácií, převezli sem stádečko 15 žíraf Rothschildových z NP Murchison Falls. Že by sem znovu vysadili slony, to bohužel nehrozí, park je prý na to příliš malý.

Večerní safari v NP Lake Mburo

Návrat od jezera jsme pojali jako game drive. Hodinu a půl jsme jezdili po parku a fotili. Především impaly, vodušky defassa a zebry.

Impaly byly hodně zábavné, viděli jsme dominantního samce střežícího harém samic a dva mladíky nacvičující souboj. Ronald říkal, že alfa samec si udrží svůj harém jen pár měsíců, protože se jen páří a odhání konkurenty a nemá čas se pořádně najíst, takže časem zeslábne a o harém ho připraví nejsilnější samec z mládeneckého stáda (bachelor's group).

Viděli jsme také antilopy losí - elandy, ale jen z velké dálky. Z fotek nic moc nebude.
Byl to nádherný večer, se sluncem zapadajícím do oparu nad kopci na západě.

Frankolín rudohrdlý.

Teď sedím ve svém sinl stanu a poslouchám noční zpěv buše. Jsou to jen cikády a cvrčci. Houkání a skřehotání, které bylo slyšet v pralese, tu není. Tuhle noční hudbu miluju.

V NP Lake Mburo nejsou lvi, jen levharti. Škoda, lví řev by zvukovou kulisu dotvořil.
Zítra ráno nás čeká ranní walking safari, a pak už jen přesun do Kampaly. Uteklo to až příliš rychle. Zítra musím pořešit nějaké dárky pro rodinu. Prý na rovníku.

Plavba po jezeře Mburo

Měli jsme v plánu plavbu lodí po Lake Mburo. Hned za branou do parku jsme viděli krásné stádo impal promísené s voduškami Defassa a zebrami.

 

 

Ani impaly, ani zebry jsme zatím v Ugandě neviděli, v jiných parcích nežijí. Národní park Lake Mburo není velký, ale je dobře zazvěřený. Lvi tu nežijí - prý snad jen jeden samec - vybili je okolní farmáři. Velkou zvěř tak ohrožují jen levharti.

Na vyjížďku po jezeře jsme jeli s německou rodinou a průvodcem. Před vyplutím byl trochu zmatek, protože zájemců o plavbu bylo víc než míst v pramici. Ronald opět bezchybně zaúřadoval a do lodi nás dostal.

Zpočátku plavby jsme jeli do papyrové bažiny. Minuli jsme hroší školu a zajeli k rákosí.

Tahle část plavby byla vůbec nejlepší, protože ranger zastavoval a zajížděl ke břehu, abychom mohli fotit ptáky. Nafotil jsem ledňáčky a vlhy.
Vlha modrolící - Blue-cheeked bee eater

 

Ledňáček modropláštíkový - Malachite kingfisher

 

Velká migrace do třetice, 3.3.2013

Mezi kopci Loisiurai a Oldoinyo Olobaiye jsme narazili na stádo pakoní migrující k potoku a podél něj. 

Byla to zase neskutečná masa pakoní a zeber. Snad trošku menší než stádo u lake Magadi, ale i tak od obzoru až k řece.

Blížili jsme se k jihozápadní hranici Serengeti. Rangeři za potokem vypalovali přerostlou suchou trávu, aby v období dešťů mohla vyrašit nová nizoučká travička.

Otočili jsme se zpět na sever k Moru Kpjes. Cestou jsme viděli sloní rodinu s maličkým slůnětem a jednu hyenu.

U jezera jsme chvíli pozorovali migrující stádo. Povedlo se mi udělat pěknou fotku s čápy marabu a zebrami.

Na fotce dole je čáp nesyt africký a čápi marabu.

 V rákosí jsme zahlédli varana nilského. Je to docela veliká potvora, s ocasem možná metr a půl dlouhá.

Velká migrace na Lake Magadi podruhé, 3.3.2013

Opustili jsme novorozené mládě a odjeli k Lake Magadi. Našli jsme tu skupinu aut pozorujících lvici s čerstvou ulovenou kořistí - mladou zebrou. Poprvé v životě jsem viděl predátora s kořistí.

Hodně mě překvapilo,že na těch deset patnáct metrů jsem jasně cítil pach syrového masa, podobný jako když táta bourá ulovené prase.
Lvice si žraní hodně uživala, olizovala maso, otáčela si zebru a trhala maso silnými řezáky.

Projeli jsme mostek přes řeku Mbalageti a znovu jsme obdivovali neuvěřitelnou masu zvěře, chaos u napajedla a skupinky zvířat pasoucích se ve zvířeném prachu.

Kdysi jsem viděl jakýsi dokument o pakoních a Velké migraci. lake Magadi tam bylo vylíčeno jako zkouška srovnatelná div ne s přechodem Mary. Autor zdůraznil, že jezero je sodné a může pakoňům rozleptat kopýtka.
Tak opravdu nevím: jezero bylo plné plameňáků, pily v něm impaly i zebry a velké stádo jezero v klidu obcházelo z obou stran. Autor toho filmu možná trošku přifoukl realitu, aby dostal dramatickou story.

Chladím si nohy a mám hlad. To je dobré znamení, že prášek na průjem začíná zabírat. Jen aby mi neotekla ta noha. Koneckonců tuším, že některé z těch nejhnusnějších kousanců mám už z Tarangire anebo z přejezdu k Lake Ndutu.
S Davidem a Marcelkou jsme se shodli, že Lake Ndutu může i za náš průjem, protože tam používají nějakou alkalickou vodu na mytí lidí i ovoce. Tak příště si na to dát pozor!

Majda vedle mě čte Lehká fantastično od Terryho Pratchetta a nahlas se směje nejlepším kouskům. To jsem moc rád!

Narození pakoně, 3.3.2013

Migrující stádo se přes noc hnula, na první skupinku pakoní jsme narazili kousek od mostu přes Mbalageti. Zastavili jsme, abychom udělali pár fotek a záběrů. Bylo to stejně dobré jako včera, navíc ve výborném ranním světle.

Najednou nás Dickson upozornil na samici pakoně, která se chystala rodit. Z rodidel už jí trčela kopýtka mláděte. Samice si lehala, tlačila a opět vstávala a pokračovala dál v chůzi jakoby nic. Mám pocit, že jsem někde četl, že to takhle může trvat i hodiny, aniž by se tím ohrozil život mláděte nebo matky.

Samice byla možná nervózní z ostatních aut, která se k nám sjela, ale naštěstí po chvíli zase odjela, když se nic nedělo. My jsme byli trpěliví, měli jsme dobrý výhled, samice mohla od nás být padesát metrů (?), na rozumné hranici mého velkého teleobjektivu. Naštěstí se držela na slunci, jen občas byla zakrytá keřem nebo skupinkami přetahujících pakoní a zeber. Jeden pakoní býk samici chvíli střežil, ale pak následoval stádo.

Nakonec jsme se dočkali. Samice si lehla, zatlačila a mláděti vykoukla hlavička, pak si stoupla, popošla, znovu si lehla a porodila mládě.

Bylo hrozně pomačkané a mokré, vzápětí se na ně nalepil prach, ale snad do minuty začalo zvedat hlavičku.
Dickson nám řekl, že mládě by mělo vstát do pěti minut. Tomuhle to trvalo snad tři a půl minuty. Napřed zvedlo zadní nohy, chvilku se potácelo v kleku na předních a pak se svalilo. Zkusilo to znovu, znovu po kolenou předních nohou, a pak se poprvé postavilo.

měli jsme opět neskutečnou kliku, byli jsme v pravý čas na pravém místě a měli jsme víc trpělivosti než ostatní auta.

Sledovali jsme první krůčky mláděte snad půl hodiny. Dívali jsme se, jak se pokouší poskočit a popoběhnout, jak mu to nejde a padá, ale přesto s každým dalším pokusem získává víc jistoty a stability. Zázrak přírody.

Sledovali jsme, jak se mládě snaží napít, jak samici olizuje zadní nohy a nakonec přijde na to, jak správně natočit hlavu a poprvné se přisaje.

Měli jsme strach, aby pach porodu nepřivábil nějaké predátory, ale objevil se jen pes ušatý, který měl nejspíš zálusk na placentu. Porod placenty už jsme nezaznamenali, samice si čerstvého potomka, pečlivě olízaného a postupně nabírajícího fazónu, pomalu odvádí k nejbližší skupince pakoní čekajících o kus dál ve stínu. Byl to neskutečný zážitek!