Kilimanjaro - Nairobi - Amsterodam, 6.3.2013

V tuto chvíli máme za sebou noční přelet z Nairobi a časnou snídani. Nejtěžší část cesty domů je za námi. Ale pěkně popořadě.
Odbavení včera na letišti Kili proběhlo bez vážnějších komplikací. Na záchodě jsme se převlékli do oblečení na cestu. Přitom jsem si uvědomuil, že mi definitivně odeznívá ústřel zad, který mě tolik potrápil.
Zabalili jsme batohy a na check-inu dostali letenky. Překvapivě v Praze umí vystavit jen letenky do Nairobi, zatímco v Kili nám dali zpáteční letenku až do Prahy. Zajímavé, pak se řekne rozvojová země.
Šli jsme se s Majdou odbavit k security. Sundail jsme si vše kovové, tašky dali na pás a Majdinu tašku poslali skrz bezpečnostní scanner, když tu security officer povídá, že nemáme výstupní razítko z imigračního. Šli jsme k imigračnímu okénku. Tam nám úřednice řekla, že musíme vyplnit výstupní imigrační formulář. Šli jsme vyplňovat - a Majda povídá, že nemá tašku, která projela scannerem!
To bylo poprvé a naposledy za celou cestu, kdy jsem se trošku rozzlobil - jediná věc, kterou si má Majda ohlídat, a ona si jí neohlídá.
Naštěstí taška byla ještě pořád na druhé straně security checku, tak jsem pro ní došel, vrátil se vyplnit formulář a pak už vše probíhalo hladce.

Citát z Terryho Pratchetta, co teď Majda čte: "Jedním ze základních znaků turisty je, že často neví, kde má zavazadla."

V Nairobi jsme si v letištní restauraci dali dobrou večeři. Let s KLM začal docela dramaticky, byly hodně silné turbulence. Měli jsme místa až na ocase a docela to s námi házelo.V jeden moment se letadlo snad o půl metru propadlo, to mi tedy nebylo vůbec dobře. Některé ženské kolem nás zaječely a já se jen v duchu modlil. naštěstí to byla jen dramatická epizoda.
Zbytek cesty mi utekl dost rychle, něco jsem naspal, i Majda která tvrdila, že v sedě spát neumí, nakonec spala asi tři hodiny.

O byrokracii a džusu, v letadle do Kili, 8:15

Tak už sedíme v letadle Precision Air směr Kilimanjaro International Airport. Je to malý vrtulák. Mám pocit, že jsem v zavazadlovém prostoru zahlédl svůj batoh zabalený v modré igelitové fólii. Díky neplánovanému noclehu v Nairobi jsme s Majdou spotřebovali náhradní čisté prádlo, tak bych už rád měl jistotu, že naše věci dorazily v pořádku.
Byl to včera zajímavý zážitek: opět náraz na africkou realitu - byrokracie (za posledních dvanáct hodin jsem vyplňoval svoje jméno do třech různých formulářů, Majdino dvakrát), na evropské poměry přebytek personálu, klídek (Hakuna Matata) a zároveň chaos, provázený úsměvy a dobrou náladou. Chvilkami jsem se musel v duchu smát, když jsem při jednání s letištními zaměstnanci položil nějakou triviální otázku, na kterou dotyčný reagoval tak, že beze slova přiložil mobil k uchu a začal kamsi telefonovat. Nicméně i přes tem zmatek se všechno v dobré obrátilo, my jsme se vyspali a teď už jsme na cestě do Tanzanie.
Ještě musím zmínit luxusní hotelovou snídani, kterou jsme dostal patnáct minut před otevřením restaurace (v 5:45). Taklový výběr všech možných jídel, ovoce, pečiva, ryb, studeného i teplého bufetu jsem v Evropě snad nikdy nezažil. Jen různých druhů džusů tam bylo snad deset druhů, vše čerstvě lisované. Při popíjení skvělého pomerančového džusu jsem si vzpomněl na ten džus z automatu, na tu hrůzu z prášku, kterou vydávají za džus v hotelu Park Inn v Praze, a musím se za naši skvělou civilizaci stydět. na všem šetříme, všechno šidíme, všechno cost-effective, osmdesátiprocentní kvalita podle Paretova pravidla, a už ani neumíme pořádný džus.
To samé snídaně. Tady jsem měl pravého uzeného lososa s kapary. V Praze podávají sledě obarvené na červeno.
Abych byl úplně spravedlivý: tady jsme my ti bohatí, ta luxusní klientela. V Praze do těch opravdu drahých luxusních hotelů nechodím, tady to za mě zaplatila společnost KLM.

Letiště Nairobi, 26.2.2013, 7:50

Touhle dobou jsme měli vstávat v meru View Lodge v Tanzanii. Místo toho sedíme na letišti v Nairobi. To je docela pech.
Včera jsme přistáli ve 21:30. Let do Kilimanjaro International Airport měl odlétat ve 22:00. Byli bychom to stihli, ale u gate na letiště nás odchytla pracovnice Kenyan Airways a dala nám letenky na další den (dnes) v 8:30 s tím, že naše letadlo už odletělo. Ptal jsem se, jak mohlo odletět, když  má letět až za půl hodiny - někam telefonovala a pak nám řekla, že naše místa už prodali ("aircraft was oversold") a musíme spát v Nairobi.
Následovala dvouhodinová anabáze s letenkou pro Marcelku (pro ní ji černoška neměla), vyřizování keňských víz (naštěstí za nás KLM zaplatila poplatek), fronta u přepážky na vyřizování hotelů a ztracených zavazadel (Marcelka byla na nervy, když viděla svůj batoh kroužit po pásu se zavazadly vystupujícími v Nairobi), čekání na chlapa od KLM (aby nás naložil do taxíku), čekání na shuttle bus, transport do hotelu Intercontinental, čekání na recepci (recepční se logicky ptala, jestli máme od KLM nějaký papír - nic jsme neměli, tak zase volala chlapovi od KLM).

O půlnoci místního času jsme konečně leželi v luxusních postelích hotelu Nairobi Intercontinental. Jen co mi zaklapla víka, zabzučel mobil se SMS od babičky Lenky, která chtěla vědět, co je s námi. Napsal jsem jí jen, že jsme OK a že tu je půlnoc. Opravdu jsem neměl sílu na detailní popis  situace a taky jsem jí nechtěl zbytečně nervovat.

Let do Evropy

Přeletěi jsme do Nairobi. Oproti letišti Kili je letiště v Nairobi úlpně jiná třída: spousta obchodů, duty-free shopy a lidé a letadla z celého světa. Zapadli jsme do hospody, dali si večeři (měl jsem hamburger s hranolkami a zmrzlinu - vítejme zpátky v civilizaci) a mastili Prší.
Noční přelet do Bruselu byl tak nepohodlný, jak to tak bývá. Naštěstí jsem to prospal. Mám bolavé nohy, už se těším, jak z letadla vypadnu. V Bruselu máme asi devět hodin pauzu. Asi se zajdeme do města podívat na čurajícího chlapečka.

Track: Den 1, Nairobi - Arusha

Name:		Day 1 Nairobi Arusha
Date:		22.10.2011 8:31 am
Distance:		270,1 kilometers
Elapsed Time:		5:55:14
Avg Speed:		45,6 km/h
Max Speed:		108,9 km/h
Avg Pace:		01' 19" per km
Min Altitude:		1 266 m
Max Altitude:		1 845 m
Start Time:		2011-10-22T05:31:26Z
Start Location:
	Latitude:	1.330557º S
	Longitude:	36.857023º E
End Location:
	Latitude:	3.360736º S
	Longitude:	36.708313º E

Z Nairobi na hranice

Při výjezdu z Nairobi jsme míjeli hodně lidí pohybujících se kolem silnice a po středovém pruhu. Mísili se tu mladí muži v oblecích, ženy v tradičních oděvech s dětmi na zádech, lidé v pracovním oblečení, lidé v ošuntělých džínách a bundách a tu a tam Masaj v tradičním kroji. Podél cesty bylo hodně domů, chudých i bohatých v ohrazených zahradách, řada velkých obchodů a továren. Čtyřproudí dálníce se u řeky Athi rozdělila - doleva na Mombasu, doprava na Arushu. Sjeli jsme doleva (ano, jezdí se tu vlevo), podjeli pod dálnicí a dál už jsme pokračovali jen ve dvou pruzích. Přesto to ale byla výborná, hladká asfaltová silnice, místy lepší než naše silnice 1. třídy.

Ještě se vrátím do Nairobi. Zapomněl jsem poznamenat, že i ve dne jsme viděli čápy Marabu na stromech podél silnice. Byla tam i hnízda, čápům pranic nevadila rámusící auta tři metry pod nimi. Hodně mě to udivilo, ale jen do té doby, než jsem o kus dál viděl čápa marabu přehrabujícícho se v hromadách odpadků vedle jednoho z chudších domů. Marabu tu zřejmě fungují jako popeláři. Žádný slum jsme v Nairobi neviděli, i když vím, že tam je.

Zpět k cestě. osídlení a továrny podél silnice postupně ustaly. Jeli jsme placatou krajinou plnou suchých keřů a akácií, tu a tam pastevci s kozami, tu a a tam pole nebo farma. V dáli před sebou jsme viděli modrat se hory. Někdy v té době mě zmohlo spaní a na půl hodiny jsem vytuhl.

Když jsem se probral, krajina se proměnila. Rovinu vystřídaly skalnaté kopce se strmými svahy a čedičovými útesy. Tráva byla buď úplně suchá, nebo vypasená od krav a koz, které jsme v doprovodu Masajů potkávali. Tam někde jsem viděl ty gazely Thomsonovy, ale to jsem se jen namlsal a za celou cestu až do Arushe už jsem neviděl jediné divoké zvíře.
Masajské krávy jsou moc pěkné, jsou podobné zebu a mají výrazné hrby. Jsou buď hnědočervené, bílé nebo černé. Kozy byly většinou černobílé.

Po pravé straně nám začal vyrůstat masiv Namanga Hill. Je to velikánská strmá hora, podlouhlý hřbet orientovaný severojižně. To bylo neklamné znamení blížící se hranice. Ještě před hranicemi jsme se zastavili na biologickou pauzu u obchodu se suvenýry. Koupil jsem si tam výborný safariklobouk. Perfektně mi padl, byl dostatečně veliký. K tomu jsem koupil vyřezáváného buvola, o kterém prodavač tvrdil, že je z ebenu. Když mi buvol začal pouštět barvu do batohu, bylo mi jasné, že buvol je z ebenu asi tak jako já z Afriky.

Nairobi

Sedím v mikrobusu, kterým za chvíli odjedeme do Arushe.
Včera na letišti to byl docela porod: strávili jsme asi 2 hodiny ve frontě na víza. Byrokracie jako za komunistů: imigrační úředníci všechno pěkně ručně opisovali a rozhodně u toho nechvátali. Z letiště jsme vylezli někdy kolem půlnoci. Naštěstí na nás čekal řidič David, který nás zavezl starou rozhrkanou dodávkou do hotelu 680 Hotel v centru Nairobi.

Cestou na hotel jsme viděli venku plno lidí, třebaže bylo po půlnoci. Kus od letiště byla docela nepěkná bouračka. na stromech podél silnice spaly stovky čápů Marabu. Bylo teplo, ale ne horko, kolem 20 stupňů Celsia.

Před hotelem se na nás chtěly sápat černošské prostitutky, ale celkem snadno jsme je odehnali. V hotelu bylo docela rušno, protože v přízemí je kasino a hrála tam hlasitá hudba. Na to, jak jsem byl unavený, jsem v hotelu těžko usínal. Měli jsme pohodlný pokoj se třemi postelemi, zabral jsem postel u okna, ale oba kluci usnuli dříve než já.

Snídaně byla příjemná: výtečný černý čaj, opečené párečky a míchaná vejce. Ochutnal jsem banán dušený v červené zeleninové omáčce: chutnal jako brambora, nebyl vůbec sladký.
Dal jsem si i trošku jakési řepy šedofialové barvy. Byla u toho cedule Arrow root a chutnalo to škrobovitě. (Teď zjišťuji na internetu tady a tady, že se to tak opravdu jmenuje a české jméno to nemá).
Pak jsem ochutnal cosi vzhledu hodně žluté brambory, sladké a škrobovité chuti. Jako sladkou tečku jsem si dal osmažený koblihovitý kousek těsta a palačinku s výbornou pomerančovou marmeládou.
Je tu hodně žebráků, hlavně dětí a mladých žen s kojenci na zádech. A chlapi prodávající různé šmuky a náramky.

V hotelu byl v noci na patře ozbrojený bezpečák a ráno byla u výtahu děžurná. Psala si naše číslo pokoje. Ráno jsem na recepci dostal vyplněnou kartičku, že máme zaplaceno. Tu jsem pak musel dát ostraze u vchodu. Zjevně se tu bojí, aby jim lidi neutíkali bez placení.
Je zataženo, příjemně chladno. K ránu zapršelo, ale už to vyscholo. Na odjezdu mikrobusů byl slušný chaos, všude lidi zapisující cosi do nějakých papírů, žebráci a pasažéři. Naše batohy cestují na střeše.