Trasa 14. den, Waterberg - The Elegant Farmstead

17. 7. 2015 1:16 pm

Name:		Den 14 Waterberg - The Elegant Farmstead
Date:		17. 7. 2015 1:16 pm
Map: (valid until Jan 17, 2016)		View on Map
Distance:		248,6 kilometers
Elapsed Time:		5:30:16
Avg Speed:		45,2 km/h
Max Speed:		143,6 km/h
Avg Pace:		1' 19" per km
Min Altitude:		1 327 m
Max Altitude:		1 632 m
Start Time:		2015-07-17T12:16:40Z
Start Location:
	Latitude:	20.477902º S
	Longitude:	17.300774º E
End Location:
	Latitude:	21.931328º S
	Longitude:	17.134705º E

Mapa:

The Elegant Farmstead

Náš poslední nocleh v Namibii je na farmě The Elegant Farmstead. Je to něměcká farma na východ od Okahandje. Dříve to bývala misie, nyní je předělaná na docela luxusní lodge. Dorazili jsme sem se západem slunce.
Bohužel je dost velká zima, takže si nemůžeme vychutnat takové radosti, jako večerní posezení u ohně, nemluvě o bazénu. I od večeře, která se podává ve stanu, jsme odešli hned po jídle, protože tam byla hrozná zima.
Naštěstí je na pokoji klimatizace, která umí i topit. A do postele jsme dostali ohřívací láhve!
Majda si potřetí zašila roztržené kalhoty, aby měla co na sebe do letadla. Poučení: do Namibie v červenci si vzít dvoje dlouhé kalhoty!
Zítra ráno ještě jdeme s Majdou na Morning Drive. V poledne odjíždíme a letiště a sbohem, Namibie! Bude mi to chybět.

Zastávka v Okahandje

Cestou do The Elegant Farmstead jsme zastavili v Okahandje. Je tam spousta řemeslníků vyřezávajících ze dřeva a prodávajících nejrůznější suvenýry. Nakoupili jsme tam různé drobnosti a dárky domů.
Musím říct, že se obchodníci chovali velice slušně, nevtíravě a pokorně. Rád jsem u nich utratil peníze.
Také jsme navštívili biltong shop a nakoupili snad kilo různých druhů biltongu. Měli tam opravdu všechno možné.

Trasa 14. den, Waterberg - stopování nosorožců

17. 7. 2015 8:17 am

Name:		Nam 14 Waterberg Rhino tracking walk
Date:		17. 7. 2015 8:17 am
Map: (valid until Jan 17, 2016)		View on Map
Distance:		14,0 kilometers
Elapsed Time:		4:57:34
Avg Speed:		2,8 km/h
Max Speed:		7,4 km/h
Avg Pace:		21' 11" per km
Min Altitude:		1 384 m
Max Altitude:		1 470 m
Start Time:		2015-07-17T07:17:47Z
Start Location:
	Latitude:	20.477860º S
	Longitude:	17.300783º E
End Location:
	Latitude:	20.478042º S
	Longitude:	17.300752º E

Mapa:

Návrat ze stopování nosorožců

JJ nám chtěl ukázat ještě další druhy zvěře, ale moc se to nevyvedlo. Ukázal nám kostru uhynulého žirafího samce.

Vyprávěl nám o stromě Kalahari Shepherd’s Tree – pokud si to správně pamatuji, Herrerové využívají jeho kořeny k jídlu a také při výrobě másla.

Na zpáteční cestě jsme zahlédli antilopu trávní – steenboka, chocholatku – duikera a mladé přímorožce jihoafrické – oryxy. Fotit se nedalo.

K autu zaparkovanému u recepce jsme došli po 12:30, unavení vedrem (přitom bylo určitě pod 30°C).Nachodili jsme přes 14 km. I Majda toho měla plné kecky.

 Honza si sundal triko a pěkně se spálil.

Blízké setkání s nosorožci

Od brány už JJ nešel po stopách, vedl nás po kraji lesa. Asi po 300m ukázal na stopy mířící do buše. Vydali jsme se po nich – a opět jsme kroužili a motali se mezi trnitými keři. JJ ale velmi dobře věděl, co dělá: po chvíli nás dovedl k místu, kde nosorožci odpočívali. Bylo tam jasně patrné lože vytlačené do prachu a písku.
A za malou chvilku jsme mezi keři uviděli hřbet velkého nosorožčího samce!

Oproti včerejšku, kdy nosorožci nehnutě stáli na otevřeném prostranství a jen občas popošli pár kroků, byli dnes hluboko v těžko prostupném buši. A samec se vydal směrem k nám.

JJ začal na nosorožce volat: „Come on bully, it’s JJ! Cam down, JJ is coming!” Volal a tleskal kloboukem o dlaň. Nás zastavil a samce obešel velkým kruhem, přitomm na něj stále volal. A samec jej následoval, otočil se od nás a nechal se odvést pár desítek kroků opodál, kde bylo trošku volnější prostranství. Zkoušeli jsme fotit a filmovat, ale pro husté křoví všude kolem to šlo dost těžko.

 JJ se vrátil k nám, vzal si tři z nás a odvedl nás na místo s lepším výhledem. Řekl nám, že pokud se nosorožec vydá směrem k nám, musíme od něj pomalu ustupovat, abychom si udrželi vzdálenost. Samec byl neklidný a po chvíli se skutečně vydal k nám.

Nebyl to příjemný pocit, ale z nějakého podivného důvodu jsem se bál jen rozumově, pocitově tolik ne. Daleko větší respekt jsem měl v Etoshe z gigantického samce u Rietfontein Waterhole, tam jsem se opravdu bál. Tady jsem si byl vědom rizika, ale strach jsem tolik necítil, i když riziko bylo tady mnohem větší. Kdyby se nosorožec rozhodl zaútočit, asi by nám nebylo pomoci. Snad je to proto, že slon je o tolik větší, zatímco bílý nosorožec drží hlavu u země a není o tolik větší než já.

Každopádně jsme asi dvakrát nebo třikrát museli na pokyn JJ ustoupit a on nosorožce uklidnil a odvedl pryč.

Samec byl asi nervózní i proto, že byl sám. Samici nebylo vidět. JJ ji po chvíli v buši našel a samce k ní přivedl. Po chvíli se samec zklidnil, zastavil se a začal si se samicí třít rohy o sebe. JJ nás zavedl docela blízko ke zvířatům. Stál jsem na 4m od obrovského samce bílého nosorožce, 2,5 tuny živé váhy. Díval jsem se mu do očí, fotil a točil. Byl to životní zážitek – tohle už mi nikdo nevezme. Navíc jsem se na nosorožce díval proti stěně stolové hory Waterbergu, takže některé fotky mají zajímavé pozadí.

JJ měl nosorožce opravdu výborně přečtené. Vyprávěl, že je zná od okamžiku, kdy přišli do Waterberg Wildlife Reserve. Oni znají jeho a jsou na něj zvyklí. Jinak bychom se k nim v žádném případě nemohli přiblížit tak nablízko.

Stopování nosorožců

V pátek 17.7. ráno jsme měli na programu game tracking – stopování zvěře po vlastní ose. Nasnídali jsme se, zabalili a v 8:00 už jsme stáli před recepcí Waterberg Wildlife.

Náš průvodce si říkal JJ a byl to mladý sympatický Herrero. Šla s námi ještě čtyřčlenná německá rodina.
Stopování bylo samozřejmě zaměřeno na osorožce. Byl jsem lehce skeptický  včera jsme nosorožce našli až u západní hranice rezervace Waterberg Wildlife, docela daleko na to, abychom tam šli pěšky. Nicméně jsme vyrazili. JJ nás vedl přes hlavní cestu a do buše. Sledovali jsme zvířecí pěšinky, místy to bylo hůř prostupné- Všude byly různé stopy a starý trus žiraf, kudu a jiných antilop. Bylo vidět, jaké tu panuje sucho – nikde nebyla tráva, zelené byly jen některé stromy a keře. A sisal – oldupai, ze kterého prý Křováci - Sanové vyrábějí šípový jed.
Na jedné z cest JJ našel čerstvé stopy nosorožců. Šli jsme po nich do buše. Chvílemi jsme docela bloudili, JJ ztrácel stopu a znovu ji nalézalo 20m dál, chodili jsme v kruzích. Pak jsme po stopě vyšli na cestu vedoucí k západnímu plotu. JJ nám ukazoval stopy – jasně tříprsté otisky kopyt, na místech s jemnějším prachem byla jasně vidět textura nosorožčí kůže na chodidlech. Našli jsme několik hromad čerstvého trusu, na pár místech otisky toho, jak samec hrabal kopyty a značil si teritorium – ale nosorožci nikde.

JJ nás varoval, že pokud nosorožci pořád půjdou, tak je nedohoníme – pohybují se o něco rychleji než pěší člověk. Došli jsme až k plotu a po stopách zatočili na sever. Došli jsme až k bráně na hlavní silnici – a vrátný zavolal na JJ, že tudy nosorožci prošli v 6 hodin ráno a že šli od brány směrem po silnici.
Bylo k 10:00 dopoledne a já jsem se začal v duchu smiřovat s myšlenkou, že nosorožce nevystopujeme. Pokud před námi mají čtyřhodinový náskok, nepřišlo mi možné, že bychom je mohli dohnat.