Trasa 10. den, Okaukuejo - Namutoni

13. 7. 2015 9:24 am

Name:		Den 10 Okaukuejo - Namutoni
Date:		13. 7. 2015 9:24 am
Map: (valid until Jan 17, 2016)		View on Map
Distance:		229,4 kilometers
Elapsed Time:		8:57:59
Avg Speed:		25,6 km/h
Max Speed:		88,9 km/h
Avg Pace:		2' 20" per km
Min Altitude:		1 080 m
Max Altitude:		1 135 m
Start Time:		2015-07-13T08:24:56Z
Start Location:
	Latitude:	19.180063º S
	Longitude:	15.916506º E
End Location:
	Latitude:	18.806907º S
	Longitude:	16.940326º E

Mapa:

Etosha a rozmanitost

Etosha je až neskutečně druhově rozmanitá.

 Díky míchání biotopů – mopanové lesy, akácie, travnaté pláně, solná pánev – se tu najdou velmi rozdílné druhy zvěře.

 Je úžasné, kolik druhů velkých antilop tu dokáže žít vedle sebe a potkávat se u napajedel.

Žádný z druhů přitom nedominuje tak, jak v Serengeti pakůň – i když springboků je hodně, přece jen tolik nezastiňují ostatní druhy.

U waterhole Chudop

U waterhole Chudop kousek od kempu Namutoni se nám zadařilo. Když jsme tam přijeli, zastihli jsme skupinku žiraf na námluvách. Dva samci se dvořili mladé samici, ovíjeli ji krky a snažili se k ní zezadu přiblížit.

 Po chvíli se u waterhole objevila skupinka antilop losích – elandů. Elandy jsme viděli až dnes – třebaže jsem se dočetl, že se vyskytují hlavně v západní Etoshe, viděli jsme je až tady u Namutoni.

 Nízké pozdně odpolední slunce nádherně osvětlovalo elandy, jak procházejí kolem žiraf k napajedlu a pijí.

Po chvíli přišla k napajedlu skhyena skvrnitá provázená šakalem čabrakovým. Šakalů je tu všude plno, hyenu jsme viděli poprvé. Hyena se prošla kolem hejna perliček, pak zamířila k vodě. Elandi i žirafy jí ustoupili, ale ne moc daleko. Mám moc rád fotky, kde se podaří zachytit víc druhů zvěře najednou – a tohle byl přesně ten případ.

Ještě při západu slunce kousek od campu Namutoni jsme nafotili a natočili sloního býka proti zapadajícímu slunci, ale fotka se moc nevyvedla.

 O poznání lépe vyšla silueta buše.

Do Namutoni jsme přijeli těsně po západu slunce, za námi ranger zavřel bránu.

Ptáci v Etoshe

O ptácích v Etoshe by se dalo psát hodiny, kdyby na to člověk měl znalosti. Narazili jsme na turisty, kteří šli jen po ptácích - stavěli uprostřed buše, kde široko daleko nebylo žýdné zvíře, jen ptáci na keřích.
Čejka běločelá (s hezkým anglickým názvem Blacksmith lapwing) je k vidění u napajedel, kde si hlasitě brání teritorium.

Stepokuři jihoafričtí (Namaqua sandgrouse)přilétají každé ráno k napajedlu v Okaukueju, aby se napili a nabrali vodu do peří na hrudi. Takto nosí vodu pro svá mláďata. Mají velmi charakteristickž hlas.

Poštolka obecná - jihoafrický poddruh zvaný v angličtině rock kestrel. České jméno tohoto poddruhu se mi nepodařilo najít.

Hadilov písař (Secretary bird), nepřehlédnutelný.

Drop kori (Kori bustard) je největší létavý pták Afriky.

Zoborožec šedý (grey african hornbill)

Čejka korunkatá (Crowned lapwing)

Drop šedotemenný (tady na biolib) - Northern Black Korhaan. Tenhle pták má velmi zajímavé držení těla s krkem nataženým dopředu. Samec je takhle výrazný, samička je mnohem méně nápadná.

Mandelík fialovoprsý, na keři se vyjímá jako živý drahokam.

Cesta kolem pánve Etosha

Objeli jsme waterholes Goas, Noriams, Nuamses, Springbokfontein a Batia. Už bych nedokázal dát dohromady, kde jsme co viděli. Každopádně to bylo druhově pestré: springboci, oryxové, kudu, zebry Burchellovy, spousty žiraf, buvolci káma. Ti mě obzvlášť potěšili, měl jsem velkou radost, že je vidím zblízka.

Objížděli jsme pláň Etosha kolem waterhole Okerfontein. Na pláni byli vidět pakoně modří (také pakůň hřivnatý, resp. žíhaný - zkrátka gnu, blue wildebeest). Pakoně se zřejmě stahovali na pláně, kde roste nízká tráva a také tu zdálky vidí predátory. Smíšená stáda pakoňů a zeber, jaká znám ze Serengeti, jsme tu nepozorovali.

Povedlo se nám zastihnout skupinku buvolců káma blízko u cesty. Konečně jsem si je pořádně nafotil. Mám buvolce moc rád.
Hodně zdálky jsme viděli velké sloní samce pokryté bílým prachem. Zkoušeli jsme jim nadjet po hlavní silnici, ale byli moc daleko.
U waterhole Ngobib jsme nafotili krásné stádo impal černočelých, které žijí jen tady v Etoshe.

Všude bylo vidět spousty žiraf angolských (southern giraffe). Kupodivu i na solné pláni.

Velice mě překvapilo, když jsem viděl  žirafy pást se na trávě, třebaže o kus dál byly houštiny mopanových stromů. Žirafy se široce rozkročily stejně jako když pijí, a pásly se na trávě.

Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.