Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.