Zoologický poznatek - Voduška znamenaná

Po téměř roce od naší cesty jsem začal zpracovávat video. S překvapením jsem zjistil, že jsme na naší cestě viděli dva poddruhy vodušky velké.

V Tarangire to byly vodušky znamenané. Poznají se podle bílého "záchodového prkénka" na zadku.

 V Serengeti to bylo vodušky jelenovité, které mají na zadku bílé "zrcátko".

Předčasný ústup, 3.3.

Dicksonovi něco klepe v autě. Jen občas, ale hodně blbě. Asi je to převodovka. Proto nás nepřekvapilo, když u hory Oldoinyo Rongai nezahnul na západ k Sopa Lodge, ale na severovýchod směr Seronera. Mysleli jsme, že si tam chce auto nechat opravit.

 Na úbočí Rongai jsme viděli skupinku vodušek. Na první pohled jsem myslel, že to jsou antilopy koňské, protože měly úplně rezavou barvu, ne šedou jako vodušky v Tarangire. Antilopy koňské tu také žijí, ale neměli jsme na ně štěstí.
Zastavili jsme na oběd (snad se to místo jmenuje Rongai Picnic Site). Já jsem pojedl jen lehce a zažil úděsné turecké záchody. V kombinaci s průjmem obzvláště nepěkný zážitek. Sice to splachovalo, ale to je to poslední, co o tom můžu zmínit pozitivního.
nejvíc mě na tom naštvalo, že hned vedle stály pěkné nové záchody, ale zatím nefunkční a zamčené. Když jsem spláchl, co spláchnout šlo, a vylezl z té nevábné kadibudky, vedle stojící černoch mi nabídl mýdlo a vodu nabranou z umatlaného kýble. Nu což, tekutá dezinfekce přišla ke slovu.
Stejnou proceduru museli absolvovat všichni členové naší výpravy, i David a chudinka Majda, trpící stejným střevními obtížemi. (I když, sníst k snídani jako ona misku tropického ovoce, talíř vajec s opečenou slaninou a zapít to jako ona mangovým džusem, tak se pravděpodobně po..., i kdybych byl zcela ve formě).
Měli jsme toho právě dost. Bylo 14:00, slunce zrovna silně pálilo a ukázalo se, že Dickson jede do Seronery, aby nám dopřál co nejlepší game drive. Převodovku prý v Seroneře spravit nejde. Tak jsme zatroubili na předčasný ústup a vrátili jsme se do Sopa lodge.

Na kamenném zábradlí jsme viděli několik agam, včetně nádherně vybarveného samce.
Šli s Majdou do bazénu.Voda mi přišla tak hnusně studené, že jsem se jen potopil a začaly mi div ne drkotat zuby. Majda se coby správná vydra vesele rochnila snad patnáct minut.
Venku žraly mouchy, tak jsme si zalezli na pokoj a já si dal dvacet. Po krátké noci a časném vstávání jsem to potřeboval jako sůl.
Dohodli jsme se s Dicksonem, že vyrazíme ne v 7:00, ale až v 7:30. Před 6:30 nevstávám. Když si večer zabalíme a zuby si vyčistíme na WC u jídelny, mělo by se to krásně zvládnout.

První safari v Tarangire

Cesta do Tarangire proběhla bez problémů. Někdy kolem 14:00 jsme poobědvali u brány. Hned za branou jsme viděli pár impal, zeber a pakoňů, ale celkem daleko. Jeli jsme přes Little Serengeti k Matete Picnic Point, místu, kde jsme před rokem pozorovali celké sloní stádo. Teď tu nebylo nic. Jen dole u řeky voduška a pár volavek a v dálce skupinka aut, která cosi pozorovala.

Dickson vysílačkou zjistil, že tam mají gepardy a lvy. Opustili jsme Matete Picnic Point a vyrazili k řece. Přejeli jsme po mostě a zatočili podél břehu k východu. O kus dál jsme viděli tři žirafy: u řeky dvě samice a hned u cesty samce.

Dojeli jsme k čekajícím autům. Za řekou jsme zahlédli geparda a pár lvů, ale hodně daleko. O kus dál se páslo stádečko impal.

Vyjeli jsme na kopec. Všimli jsme si, že lvi přebrodili řeku a mohli by jít směrem k nám. Dickson zastavil auto - a opravdu, za chvíli jsme uviděli lvici, jak pomalu vystupuje do kopce naším směrem. Bylo to jako na objednávku: lvice vylezla až k nám a prošla pár metrů za naším autem!
Po chvíli se objevila dvě odrostlá lvíčata a za nimi ještě dospělá lvice s obojkem na krku. Všechny tři šly po stopě první lvice a my jsme je měli doslova na dosah ruky. Marcelka se až krčila v autě, měla z lvice respekt.

Lvi zmizeli na kopci a my se vydali dál. Zahlédli jsme na druhém břehu skupinku slonů. V Tarangire je docela hodně vody, Dickson se trochu bál brodu, ale nakonec jsme úspěšně přebrodili. Viděli jsme jednoho slona docela zblízka, u řeky se popásal na keři.

Zatáhlo se a začalo lehce pršet, ale stále nás ozařovaly paprsky nízkého slunce. Bylo asi 17:00. Jeli jsme směrem k lodgi. Narazili jsme na skupinku impal a vodušek, krásně nasvícených přes kapky deště.

Ubytovali jsme se v Tarangire Safari Lodge v pohodlných bungalovech. jsou na druhé straně lodge. Cestou k bungalovu jsme prošli tlupou paviánů, která protahovala přes lodge. Máme výhled do údolí, kde se pasou vodušky a impaly.

Před večeří jsme se osvěžili v bazénu. Udělalo nám to moc dobře.

 

Nechal jsem si vyprat pár věcí. Triko je za dolar a spodní prádlo za dva.

Odpolední safari, Arusha National park

Po návratu k čekajícímu Dicksonovi jsme vyrazili autem k Lake Momela Ndogo. Cestou jsme viděli pár dikdiků, velkou skupinu vodušek (laní) a naprosto úchvatnou skupinku zeber a žiraf. Splnil jsem si jeden sen vyfotit zebry a žirafy na jedné fotce.

U Momela Lake nebylo k vidění nic moc. Jen jeden hroch a v dálce spousta vodních ptáků úplně mimo dosah. Jezer je tu několik vedle sebe, my jsme přijeli jen k jednomu z nich.
Začinalo lehce pršet a my jsme radši vyrazili dál. Chtěli jsme vidět proslulý kráter Ngurdoto, kterému se ještě v osmdesátých letech dvacátého století přezdívalo Little Ngorongoro a žili tam nosorožci.
Cestou jsme viděli krásnou rodinku kočkodanů diadémových. Byli neuvěřitelně akční, skákali z větve na větev, škoda že to nešlo moc natočit.

O kus dál jsme viděli skupinku gueréz běloocasých. Z těch měla velikou radost Majda. Něco jsem natočil a nafotil, ale nebylo moc dobré světlo.

Kráter Ngurdoto vypadá moc pěkně, opravdu připomíná Ngorongoro, ale zvěře tam moc není. Velkou část plochy zabírá bažina zarostlá papyrusem. Bylbych tu čekal slony, ale byla tam jen skupinka buvolů.
Jsme hrozně unavení, po dvou mizerných nocích se potřebujeme pořádně dospat. Jsem moc pyšný na Majdu, jak to skvěle zvládá. Je dobře, že se jí tu líbí.