Keonaxovo safari: Tanzanie 2011 Den 3

pondělí 24. října 2011

Track: Den 3, Tarangire - Serengeti

Name:		Day 3 serengeti
Date:		24.10.2011 8:53 am

Distance:		280,6 kilometers
Elapsed Time:		9:53:20
Avg Speed:		28,4 km/h
Max Speed:		103,8 km/h
Avg Pace:		02' 07" per km
Min Altitude:		963 m
Max Altitude:		2 441 m
Start Time:		2011-10-24T05:53:15Z
Start Location:
	Latitude:	3.768214º S
	Longitude:	36.021977º E
End Location:
	Latitude:	2.447333º S
	Longitude:	34.806854º E

Příjezd do Serengeti

Serengeti je velmi rozlehlá, prašná, travnatá planina. V masajštině znamená Serengeti "Místo bez konce". Sjeli jsme ze svahů Ngorongoro a zamířili na severozápad. Jeli jsme snad dvě hodiny vyschlou plání, bez zvěře, jen tu a tam vyschlé koryto anebo masajská boma.
Slavnou Olduvai Gorge jsem neslavně zaspal. Pak se poznenáhlu začala objevovat zelená tráva a gazely Grantovy (větší, s bílým zadkem) a gazely Thomsonovy (menší, s výrazným černým pruhem na břiše). Jak nás Dickson poučil, oba druhy se kříží navzájem.

Jak jsme se blížili k Naabi Hill, gazel silně přibývalo. Musely jich tam být podél cesty stovky. Viděli jsme i několik buvolců stepních. Naabi Hill je brána do Serengeti, ačkoliv vlastní hranice parků Ngorongoro a Serengeti leží o dost jižněji. U brány jsme si snědli pozdní oběd (bylo asi půl čtvrté odpoledne).

Vyšplhali jsme na skalnatý kopec a dalekohledem si prohlédli tu spoustu zvěře kolem kopce: gazely, zebry, buvolce i slony.

Na vrcholku jsme nafotili nádhernou modročervenou agamu.
Za Naabi Hillem pokračovala neuvěřitelná hojnost zvěře. Hlavně gazely, ale i buvolci stepní a buvolci Topi s modročernýma nohama.
U Simba Kopje jsme zastihli obrovské stádo zeber. Byly jich tam stovky, stádo se táhlo až k obzoru. Na jednom z kamenů se vyhřívala lví rodinka - snad čtyři dospělé kusy. Tři lvice jsme viděli dobře, ze čtvrtého zvířete byl vidět jen ocas.

Pod kamenem byla v trávě dvě lvíčata a další dvě se schovávala ve skalní rozsedlině. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, viděli jsme je snad na 10-15 metrů.

Lvi pořád spali, ale nakonec alespoň jedna ze lvic zvedla tělo z vyhřátého kamene a předvedla nám siluetu proti nebi.

Jeli jsme dál na sever. Světla s pozdním odpolednem ubývalo, navíc se zatáhlo nebe. Viděli jsme ještě tři žirafy, geparda v dálce a pěkné sloní stádo. Sloni v Serengeti jsou šedí, v Tarangire byli víc do černa.

Už za soumraku jsme přijeli k hroší tůni u Seronera Wildlife Lodge. Zastihli jsme krásného hrocha venku z vody a o kus dál spoustu hrochů s mláďaty, převalujících se ve vodě, Bohužel byla už skoro tma. Zkusíme tam zajet ještě zítra, je to opravdu kousek.

Přejezd přes Ngorongoro

Kolem deváté ráno jsme vyrazili z Tarangire. Jeli jsme na sever do Makuyujni a tam jsme odbočili na severozápad. Přijeli jsme do Mto Wa Mbu na břehu jezera Manyara. Krajina je tam úplně jiná: je tam bujná vegetace, kolem jezera roste prales. Mto Wa Mbu znamená Komáří řeka. Městečko je docela úhledné, ani zdaleka tam není tolik odpadků jako po cestě z Keni.
Vyšplhali jsme serpentinami na hřeben Velké příkopové propadliny. Vlevo jsme viděli třpytit se jezero Manyara, nyní hodně vyschlé na solnou krustu. Za hřebenem se otevřela úplně odlišná krajina: zemědělské usedlosti, pole a červená hlína. Projeli jsme vesnicemi Karatu a Oldeani a začali stoupat na svahy Ngorongoro.

Kráter Ngorongoro je shora prostě famózní. Dvacet dva kilometrů široká mísa obklopená horami, uprostřed solné jezero. Dalekohledem jsme viděli přetahující stáda dole na planině. Vnější stěny kráteru pokrývá tropický prales.

Objeli jsme asi dvacet procent obvodu kráteru. Na Ngorongoro končí asfaltová silnice, dál už to bude jen prach a štěrk. Teď máme pauzu, je něco kolem poledne, Honza fotí, koukáme se na kráter a za chvíli pojedeme dál do Serengeti.

Pod námi vede cesta směrem na západ kruhovitým údolím, které vypadá jako boční kráter. Je tam masajská vesnice. Je tu úplně sucho, půda je prašná a tráva vysušená. (Teď jsem dohledal, že údolí se jmenuje Malanja depression a vesnice se jmenuje Seneto).