Nazpět do Entebbe

Rozloučili jsme se s NP Lake Mburo.

Na oběd jsme zastavili na rovníku, asi 60 km od Kampaly (tou vzdáleností si nejsem úplně jistý). Je tam stejný betonový artefakt jako u Kasese. Vedle stojí řada etnokrámů, krámek jakési školní charity a hospoda zkřížená s obchodem. 

 

Prodávali ta obrovské naleštěné rohy ankolského dobytka, ale netroufl jsem si to koupit, protože bych to nedovezl. Nakoupil jsem nějaká trika, pár suvenýrů a dárků. Bylo to asi to nejkomerčnější, co jsme v Ugandě zažili, prodavačky nás docela naháněly. Zejména jedna načančaná.

Do Entebbe Guesthouse jsme dorazili kole půl šesté. Dostali jsme půjčený pokoj na vysprchování a přebalení batohů. Vyhodil jsem svoje staré dobré bílé kraťasy, rozřezal jsem je na hadry a otřel si s nimi boty zprasené z buše.

Rozloučili jsme se s Ronaldem. Srdečně, jako se starým přítelem. Ronald se o nás luxusně staral celou dobu. Dělal, co nám na očích viděl. Zařídil nám cultural walk, návštěvu paličů banánového ginu, návštěvu u pasteců Ankole. Zásoboval nás ovocem, kupoval mango, ananasy, dnes nám zastavil u prodavače jackfruit - chlebovníku. Skvěle se s ním po večerech povídalo. Mrzí mě, že jsem si to nenatočil. Dělal to skvěle a bylo vidět že to dělá srdcem. Vzali jsme si na něj kontakt. Jestli ještě někdy v životě pojedu do Ugandy, chtěl bych, aby mi dělal guida.

Walking safari

Ráno jsme vstali v 6:15. Za kopce, kde leží Eagle's Nest, byl nad obzorem vidět Jižní kříž. Peter ho chtěl vidět po celou dobu našeho pobytu v Ugandě, ale až dnes se mu zadařilo.

Na dopoledne jsme měli naplánované walking safari. Hned u brány jsme viděli kočkodany zelené.

Šli jsme spolu s šestičlennou německou rodinou. Safari vedl ranger s kalašnikovem a průod uzavírali dva praktikanti - učni na rangery. Byl jsem napřed lehce skeptický, v roce 2011 jsem absolvoval walking safari na Lake Manyara a zvířata si udržovala velikou vzdálenost nepoužitelnou pro focení.

Vyrazili jsme od brány do parku.Orvní zvířata, která jsme potkali, byly impaly. Přesně podle prvních předpokladů si nás pustily tak na 30 m a pak utíkaly.

Trošku jsme si spravili chuť na zebrách. Zebří rodinka s hříbětem byla celkem rozumně daleko na pár fotek. Ranger nám vyprávěl o rostlinách a ptácích, ale ptáci se fotit nedali.

V NP Lake Mburo se přemnožují akácie. Za časů Idi Amina tu vybili slony, kteří udržovali vegetaci v přijatelných mezích. Teď nechávají zemědělce akácie mytit a brát si dřevo, mýtiny pak vypalují. (Tolik k diskusi o těžbě dřeva po kůrovci v NP Šumava).
Došli jsme k napajedlu pro krávy, ohrazeném před zvěří. K vodě nepouští ani krávy, protože by napajedlo rozšlapaly a zaplnily bahnem. Vodu jim čerpají do koryta.
A musím se pochlubit - v mokřině (teď na konci období sucha vyschlé) jsem objevil elanda. Viděl jsem ho dřív než ranger, který ho tu hledal. Mokřina byla zarostlá vegetací tak metr a půl vysokou, elandovi z ní čouhala jen hlava a hřbet. Byl to mohutný býk, za keřem jsme objevili ještě jednoho.

Ranger zvolil chytrou cestu - mokřinu jsme obešli širokým obloukem, abychom oba býky vytlačili do volného prostoru. Cestou nám ranger ukazoval rostlinu Sodoma Apple - keřík s fialovými kvítky se řlutobílým středem a kulatými žlutými plody. Bohužel jedovatými.
Oba losí býky jsme naším postupem nasměrovali na volnou pastvinu. Viděli jsme buvola a zebry. Je to úplně jiý pocit, stát v buši a vidět před sebou v křoví buvola, než když člověk jede v autě.

Elandi znovu zatočili do mokřiny. Teď v suchém období byly zvířecí stezky dobře průchodné. I tak jsem si ale děsivě zaprasil boty. Na podrážku vlhkou od ranní rosy se nachytalo bano a zbytky zvířecího trusu, kterého je tu všude plno.