Večerní safari v NP Lake Mburo

Návrat od jezera jsme pojali jako game drive. Hodinu a půl jsme jezdili po parku a fotili. Především impaly, vodušky defassa a zebry.

Impaly byly hodně zábavné, viděli jsme dominantního samce střežícího harém samic a dva mladíky nacvičující souboj. Ronald říkal, že alfa samec si udrží svůj harém jen pár měsíců, protože se jen páří a odhání konkurenty a nemá čas se pořádně najíst, takže časem zeslábne a o harém ho připraví nejsilnější samec z mládeneckého stáda (bachelor's group).

Viděli jsme také antilopy losí - elandy, ale jen z velké dálky. Z fotek nic moc nebude.
Byl to nádherný večer, se sluncem zapadajícím do oparu nad kopci na západě.

Frankolín rudohrdlý.

Teď sedím ve svém sinl stanu a poslouchám noční zpěv buše. Jsou to jen cikády a cvrčci. Houkání a skřehotání, které bylo slyšet v pralese, tu není. Tuhle noční hudbu miluju.

V NP Lake Mburo nejsou lvi, jen levharti. Škoda, lví řev by zvukovou kulisu dotvořil.
Zítra ráno nás čeká ranní walking safari, a pak už jen přesun do Kampaly. Uteklo to až příliš rychle. Zítra musím pořešit nějaké dárky pro rodinu. Prý na rovníku.

Plavba pokračuje

Z bažiny jsme se vrátili směrem k přístavišti a pokračovali podél východího břehu jezera. Tady byly břehy zarostlé stromy a keři až k vodě. Ve vodě byly rozeseté hroší školy (hippo school - nový termín, který jsem se tu naučil používat).

 Kočkodan zelený na větvi nad vodou.

Ranger  už nechtěl zajet blíž k břehu, protože se bál hrochů. Jeho obavám se nedivím, hroši jsou silně teritoriální a agresivní a s naší pramičkou by si poradili raz dva. Bohužel jsme ale mohli víceméně zapomenout na kvalitní focení drobných ptáků.

Fotil jsem alespoň orly jasnohlasé, kterých tu je opravdu hodně. Každých pár desítek metrů jsme viděli jednoho nebo dva orly sedět na stromě. Orli se také hodně ozývali jasným pokřikem podobným hlasu racků.

Viděli jsme spoustu hrochů a dva krokodýly. Orlů hodně, ostatní ptáci - ledňáčci a vlhy - se tu nedali fotit kvůli velké vzdálenosti od břehu.

Dytík úhorní.

Viděl jsem ještě nějaké volavky , vodní slípku a bukače, ale na fotku to nebylo. Přesto se vyjížďka nadmíru povedla.

Plavba po jezeře Mburo

Měli jsme v plánu plavbu lodí po Lake Mburo. Hned za branou do parku jsme viděli krásné stádo impal promísené s voduškami Defassa a zebrami.

 

 

Ani impaly, ani zebry jsme zatím v Ugandě neviděli, v jiných parcích nežijí. Národní park Lake Mburo není velký, ale je dobře zazvěřený. Lvi tu nežijí - prý snad jen jeden samec - vybili je okolní farmáři. Velkou zvěř tak ohrožují jen levharti.

Na vyjížďku po jezeře jsme jeli s německou rodinou a průvodcem. Před vyplutím byl trochu zmatek, protože zájemců o plavbu bylo víc než míst v pramici. Ronald opět bezchybně zaúřadoval a do lodi nás dostal.

Zpočátku plavby jsme jeli do papyrové bažiny. Minuli jsme hroší školu a zajeli k rákosí.

Tahle část plavby byla vůbec nejlepší, protože ranger zastavoval a zajížděl ke břehu, abychom mohli fotit ptáky. Nafotil jsem ledňáčky a vlhy.
Vlha modrolící - Blue-cheeked bee eater

 

Ledňáček modropláštíkový - Malachite kingfisher

 

Eagle's Nest Tented Camp

Eagle's Nest Tented Camp leží na vrcholku homolovitého sopečného kopce. Do vršku je to pěkný krpál.

Shora je božský výhled na NP Lake Mburo. Okolní kopce jsou zelené, oblé a strmé. Jeden z nich připomíná ženský klín.

Kopce se svažují do akáciové savany, která se táhne na kilometry. Na východě planinu vroubí kopce, na jihovýchodě jezero a papyrová bažina.

Restaurace sedí na vršku kopce a od ní se táhnou stezky ke stanům.

Hned před restaurací se pásl bushbuck.

Stany jsou tu nejmenší ze všech, co jsme v Ugandě měli. Kluci spí spolu a já mám maličký stan vedle nich. Ve stanech stojí dřevěné postele. Stay stojí v zastřešeném přístřešku a vzadu je zděná sprcha se záchodem.

Cesta k Lake Mburo

Ráno jsme se rozloučili s gorilími horami Bwindi. Ještě před snídaní jsem fotil hory s mlžným oparem - "gorily v mlze". Sotva jsme vyjeli, začalo pršet. A lilo a lilo. Vesničky a městečka se vyprázdnily, lidé zalezli do domů a chatrčí. Celé dopoledne jsme strávili na cestě. Hodinku jsem si schrupl, pak jsem koukal na deštěm smáčenou Afriku.

Na oběd jsme zastavili v městě Mbarara. Zastavili jsme tam v ohrazené restauraci pro cizince, kde nám při vjezdu securiťák zrcátkem kontroloval spodek auta, jestli tam nemáme bombu. V areálu byl obědový bufet a mizerně zásobený craftshop. Znovu jsem tam držel v ruce knížku "Birds of Uganda", kterou jsem si chtěl koupi už v Ziwa Rhino Sanctuary. Naštěstí jsem si vzpomněl na narvanou knihovnu doma a knihu jsem pokorně vrátil do regálu.

Ještě před obědem přestalo pršet. Kus za Mbararou se krásně vyčasilo. Ronald sjel z hlavní silnice směrem na Lake Mburo. V jedné vesničce zastavil, abychom si mohli vyfotit dobytek Ankole. Tak ohromné kravské rohy jsem ještě neviděl. Jedna kráva měla rohy přes metr s rozpětím nejméň metr dvacet. Možná víc. Každopádně větší než jakýkoliv buvol, co jsme tu viděli.

 K autu se seběhly děti z vesnice, tak jsme jim rozdali zbytek bonbónů. Jeden chlapeček se nás hrozně bál, plakal a křičel, ani bonbon si od nás nechtěl vzít.

Když mu ho pak podala černošská holčička, uklidnil se. Děti se sesypaly na Honzu a ohmatávaly ho, jako by se chtěly ujistit, že je to taky člověk. Malý chlapec cumlal bonbon zabalený, tak jsem mu ho rozbalil.

Den 14: Trasa