Ráno jsme se rozloučili s gorilími horami Bwindi. Ještě před snídaní jsem fotil hory s mlžným oparem - "gorily v mlze". Sotva jsme vyjeli, začalo pršet. A lilo a lilo. Vesničky a městečka se vyprázdnily, lidé zalezli do domů a chatrčí. Celé dopoledne jsme strávili na cestě. Hodinku jsem si schrupl, pak jsem koukal na deštěm smáčenou Afriku.
Na oběd jsme zastavili v městě Mbarara. Zastavili jsme tam v ohrazené restauraci pro cizince, kde nám při vjezdu securiťák zrcátkem kontroloval spodek auta, jestli tam nemáme bombu. V areálu byl obědový bufet a mizerně zásobený craftshop. Znovu jsem tam držel v ruce knížku "Birds of Uganda", kterou jsem si chtěl koupi už v Ziwa Rhino Sanctuary. Naštěstí jsem si vzpomněl na narvanou knihovnu doma a knihu jsem pokorně vrátil do regálu.
Ještě před obědem přestalo pršet. Kus za Mbararou se krásně vyčasilo. Ronald sjel z hlavní silnice směrem na Lake Mburo. V jedné vesničce zastavil, abychom si mohli vyfotit dobytek Ankole. Tak ohromné kravské rohy jsem ještě neviděl. Jedna kráva měla rohy přes metr s rozpětím nejméň metr dvacet. Možná víc. Každopádně větší než jakýkoliv buvol, co jsme tu viděli.
K autu se seběhly děti z vesnice, tak jsme jim rozdali zbytek bonbónů. Jeden chlapeček se nás hrozně bál, plakal a křičel, ani bonbon si od nás nechtěl vzít.
Když mu ho pak podala černošská holčička, uklidnil se. Děti se sesypaly na Honzu a ohmatávaly ho, jako by se chtěly ujistit, že je to taky člověk. Malý chlapec cumlal bonbon zabalený, tak jsem mu ho rozbalil.
Na oběd jsme zastavili v městě Mbarara. Zastavili jsme tam v ohrazené restauraci pro cizince, kde nám při vjezdu securiťák zrcátkem kontroloval spodek auta, jestli tam nemáme bombu. V areálu byl obědový bufet a mizerně zásobený craftshop. Znovu jsem tam držel v ruce knížku "Birds of Uganda", kterou jsem si chtěl koupi už v Ziwa Rhino Sanctuary. Naštěstí jsem si vzpomněl na narvanou knihovnu doma a knihu jsem pokorně vrátil do regálu.
Ještě před obědem přestalo pršet. Kus za Mbararou se krásně vyčasilo. Ronald sjel z hlavní silnice směrem na Lake Mburo. V jedné vesničce zastavil, abychom si mohli vyfotit dobytek Ankole. Tak ohromné kravské rohy jsem ještě neviděl. Jedna kráva měla rohy přes metr s rozpětím nejméň metr dvacet. Možná víc. Každopádně větší než jakýkoliv buvol, co jsme tu viděli.
K autu se seběhly děti z vesnice, tak jsme jim rozdali zbytek bonbónů. Jeden chlapeček se nás hrozně bál, plakal a křičel, ani bonbon si od nás nechtěl vzít.
Když mu ho pak podala černošská holčička, uklidnil se. Děti se sesypaly na Honzu a ohmatávaly ho, jako by se chtěly ujistit, že je to taky člověk. Malý chlapec cumlal bonbon zabalený, tak jsem mu ho rozbalil.
Žádné komentáře:
Okomentovat