První ráo v Ugandě mě probudil budík. Šli jsme spát v půl druhé ráno místního času. Jsou tu dvě hodiny časového posunu.
Na letišti jsme snad dvě hodiny čekali na vízum. Dělají tu s ním štráchy jako v USA: sejmuli nám otisky, vyzpovídali nás, vyfotili - ale fotku, kterou jsem měl s sebou z domova, nakonec nechtěli.
Náš průvodce se jmenuje Ronald a je to sympatický holohlavý chlapík s bříškem. Prý má rád pivo.
Zahrada u guesthouse krásně kvete. Škoda že neumím pojmenovat všechny rostliny. Je tu plno ptáků.
Viděl jsem veliké ibisy hagedaš, který tady říkají hadada. Přelétají tu ve dvojicích a dělají děsný kravál. Je tu docela dost hmyzu, ale nemám pocit, že by tu komáři nějak moc útočili. V noci na zahradě hlídali velcí psi.
Viděl jsem veliké ibisy hagedaš, který tady říkají hadada. Přelétají tu ve dvojicích a dělají děsný kravál. Je tu docela dost hmyzu, ale nemám pocit, že by tu komáři nějak moc útočili. V noci na zahradě hlídali velcí psi.
Žádné komentáře:
Okomentovat