Pak už Ronald zamířil k bráně. Nevypadalo to dobře. U brány přijal telefonát od některého zkolegů guidů. Nevím, co si povídali, ale hned za bránou najel Ronald na hlavní silnici a místo na jiho otočil na sever. Hnal to jako drak. Zadoufal jsem, že to nakonec dopadne dobře.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.
Turisti z aut pozorovali fíkovník, stojící tak asi 60 metrů od silnice. Na větvi tam odpočívala lvice. Průvodce z vedlejšího auta říkal, že tam byly dvě, ale jedna seskočila do trávy. Po chvíli se opravdu objevila, chvíli stála v rozsoše stromu, pak si obě lvice vyměnily místo a zalehly do větví.
Byl jsem rád hlavně kvůli Peterovi a Honzovi. Na žádné převratné focení to nebylo, na to byla vzdálenost moc velká. Ale co už. I tak se to počítá. Sám jsem viděl a fotil stromové lvy v Serengeti v roce 2013, tohle byl pro mě jen bonus. Jsem rád, že Peter viděl "levovník", jak o tom mluvil. A že se "naplnil scénář lev v 11 hodin", jak o tom mluvil Honza.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat