Stopování šimpanzů

Sedím na terase před stanem a užívám si siestu po obědě. Mám za sebou dopolední stopování šimpanzů. Které - nutno přiznat hned na začátku - překonalo veškerá očekávání.
Na základně rangerů se nás ráno sešlo snad 20. Rozdělili nás do tří skupin a nabriefovali, jak se máme u šimpanzů chovat. Kladli nám na srdce, že si máme udržovat vzdálenost 7m.
Autem jsme se přesunuli do lesa, pár km od základny. Po skupinkách jsme vyrazili do lesa, každá skupinka jiným směrem.

Naše průvodkyně nás vedla lesem cestou necestou. Překračovali jsme padlé kmeny a podlézali liány.

Asi po 20 minutách jsme dorazili k vysokému fíkovníku, na kterém se krmili šimpanzi. Bylo jich tam kolem 15. Seděli v koruně dost vysoko nad zemí, cpali se malými žlutými fíky a vyplivovali slupky.

Mohli od nás být tak 20m, takže na focení to moc nebylo. Navíc byli proti obloze.

 

Slyšeli jsme, že kousek od nás v lese mluví zbylé dvě skupiny turistů. Za chvíli jsme se k nim připojili, z jejich stanoviště ve svahu bylo vidět mohem líp a nemuseli jsme si tolik vyvracet krky.

Stáli jsme tam snad půl hodiny a pozorovali, jak se opice krmí. Pak jeden opičák slezl ze stromu a zmizel v pralese. Chvíli se nic nedělo, pak se odkudsi ozval opičí pokřik. Do šimpanzů jako když střelí, všichni sjeli z fíkovníku na zem a vydali se za hlasem. Následovali jsme je jen kousek - snad 50 m - v hustě zarostlém pralese. Tam se opice rozptýlily. Některé vyšplhaly do větví - hlavně samice s mláďaty. Některé zůstaly na zemi a povalovaly se nebo si začaly vzájemně čistit srst. Byla to skvělá příležitost k focení - mohli jsme k opicím na 3-4 metry, naše průvodkyně nám sama vybírala ta nejlepší stanoviště k focení.

Pak najednou povídá: "Don't move, alpha male will charge" - "nehýbejte se, alfa samec bude útočit". Zůstali jsme stát bez hnutí. Alfa samec se rozběhl po lese, začal mlátit do stromů a klacků a ostatní samci za ním. Při tom vřískali ze všech sil. Alfa samec chtěl ukázat, kdo je tu šéf, který se nebojí ničeho, ani lidí. Přitom proběhl tak na metr od jiných turistů.

Opice se zklidnily, změnily stanoviště a my se přesunuli za nimi. Dál jsme se věnovali focení. Po chvíli se předstíraný útok opakoval. Tentokrát same proběhl těsně vedle Honzy. Honza nemrkl okem a ani se nehnul. Samec praštil do stromu za Honzou.

Za stromem šla starší americká turistka. Jak samec letěl kolem ní, chytil jí rukou za nohu a svalil jí na zem.  Samec letěl lesem dál, otřesená paní se zvedala z listí a průvodci se se smíchem ujišťovali, že se jí nic nestalo.

Bylo to super, k šimpanzům jsme se dostali krásně blízko a něco jsem nafotil i natočil. Kupodivu to je docela použitelné.

Na zpáteční cestě jsme viděli mangabeje, ale byl moc daleko. Jinak procházka džunglí co do ostatních druhů opic zklamala, v hustém pralese nebylo vidět nic. I tak to ale stálo za to, šimpanzů jsme si užili víc, než jsem čekal.
Bohužel jsem se v Murchison Falls nevyhnul poštípání od komárů a naskákaly mi hnusné štípance. Snad to časem přejde, pilně se mažu fenystilem.