O termitech a mravencích podél řeky Mwaleshi

Odpoledne kolem 16:00 jsme šli na krátkou vycházku podél řeky Mwaleshi. Andrew vykládal spoustu zajímavostí o stromech, termitech a mravencích. Sebrali jsme si semena mahagonu, v černých luscích jsou 3-4červenooranžová semena. Mám jen ta semena, protože lusky se po dopadu otevřou.

Andrew nám ukázal termitiště vysoké snad 5 metrů a širké snad 7 metrů. Opravdová hora. Už bylo dávno mrtvé, rostly na něm vzrostlé stromy, které kořeny držely kopec, aby ho neodplavily deště,

Z termitišť tu dělají cihly, Nařežou termitiště, rozpustí ve vodě a pak z toho uplácají cihly. Funguje to místo cementu. Také to míchají s různými hlinkami a malují tím chýše. Cihly samozřejmě vypalují v pecích vyskládaných z cihel a proložených dřevem.

Andrew nám ukázoval stromové termity, kteří mají na stromech chodbičky pokryté písjem, aby se dostali k mrtvému dřevu. Také nám ukazoval bojovné Matabele Ants, kteří se pohybují v zástupu a průzkumníci lokalizují termití hnízda. Matabele Ants pak na termitiště zaútočí, termity pobijí a zmocní se zásob - hub, které termiti pěstují na rozžvýkané celulóze.

Vraceli jsme se miombovým lesem podél horské řeky Mwaleshi.  otvíraly se nám krásné scenérie. Zjevně sem chodí pít sloni. Bohuže ltu jsou komáři, jinak je to tu moc fajn. V lodgi je jen jedna rodina hostů, potkali jsme je dopoledne v parku. Bohužel je odtud do parku dost daleko - do míst u řeky Luangwy, kde je zvěř. V miombovém lese se člověk může kochat scenériemi a rostlinami, ale zvěř tu moc nepotká. Různé ty monkey apple a monkey orange nejsou zatím zralé. 

Asi nás čeká chladná noc.

Pěší safari s Didim

Ráno jsme vstali v 5:45. Ještě že jsem se vzbudil sám, protože jsem omylem měl budík nastavený na všední dny mimo víkendu - a dnes je sobota.
Kopli jsme s Igorem do sebe čaj ještě za tmy - a začali čekat. Michael nikde. Čekali jsme do 6:30 a pak jsem zavolal jeho manažerce Leině. Leina začala vyskakovat, že v itineráři dnes nemáme walking safari a že ona to musí vědět, protože ten itinerář sestavila a je Michaelova managerka. Naštěstí Michael dorazil asi v 6:40, protože zaspal.
Jeli jsme autem jen kousek - a vtom Michael zastavil. Na lesní cestě stál bushman, měl na sobě bederní roušku, na prsou a na zádech destičku snad z lýka, na ní kousky kůry, za destičkou zastrkaná pírka. V ruce asagaj, na prsou zavěšené dvě medaile z maratonu. Pravil, že se jmenuje Didi.

Vyrazili jsme do buše. Didi se pohyboval s lehce pokrčenými koleny, asagaj ve zvednuté pravici.
Dorazili jsme k termitišti. Didi si klekl a pomodlil se, pak vylezl na termitiště a asagajem ho rozbil. vybral z něj dva termitiy. Jednoho slupl, druhého mi nabídl. Strčil jsem termita do pusy - a okamžitě mě kousl pod horní ret. Rozkousal jsem ho, byl křupavý a kyselý. Didi říkal, že se modlil proto, kdyby v termitišti byla mamba nebo kobra, aby ho nekousla.

Pak jsme na cestě našli čerstvý sloní trus. Didi do něj strčil prst, aby změřil teplotu - byl starý 45 minut.

Pak trus rozebral - a prst olízl. Řekl, že to je výborné antibiotikum a zdroj vitamínů. Pak vzal trus do ruky a vymačkal si ho do pusy - prý se to používá jako zdroj vody, když je o ní nouze.
Vysvětlil, jak s epozná trus samce od samice - samec močí daleko od hromady trusu, zatímco samice na hromadu nebo těsně před.

Didi se s trusem opravdu nemazal. Tvrdil, že když dítě málo pije mléko, tak matka rozmíchá sloní trus s medem v evodě a donutí to dítě polknout. Do týdne prý dítě poroste jako z vody.

Žirafy na pláni a návrat

Na pláni u jezerního břehu (nyní vyschlého - voda začínala tak možná o dva kilometry dál) jsme narazili na krásné stádo žiraf. Tuším, že jich mohlo být tak šest sedm a další velký žirafí samec se pásl na akácii o kus dál.

Hodně jsme si užili focení, nejbližší samec byl bohužel za křovím, ale vyfotil jsem si aspoň jeho portrét.

V Tanzanii žijí žirafy masajské. Na Wikipedii čtu, že se vyznačují zubatými fleky tvaru vinných listů. Tak to bych nevymyslel. Také mají tmavší barvu dohněda, zejména dominantní samci, kteří jsou zbarveni do tmavěhněda.

Oběd z lunchboxu jsme snědli na piknikovém místě o kus dál. Bylo to moc fajn obědvat a přitom se dívat na žirafu. Udělal jsem fotku s termitím hnízdem a nechal jsem se u něj zvěčnit.

Na zpáteční cestě jsme dlouho nic neviděli. Projížděli jsme napřed akáciemi a pak tropickým lesem blízko západního srázu. Až téměř u východu z parku jsme narazili na bujný palouk s potůčkem. Procházelo tam velké stádo paviánů čakma a na palouku se pásly vodušky.

Vzadu z lesa vylezly dvě antilopy "bushbuck". Česky se jmenují lesoň pestrý (což jsem správně určil už v Tanzanii a pak jsem si to doma potvrdil).

Na stromě jsme tam zahlédli také kočkodana diadémového. Seděl na větvi, koukal na tu paviání tlupu pod sebou a v klidu se krmil listím.
Byla to moc krásná kompozice, paseka plná zvířat. Vytvořila se tam zácpa aut, protože proti nám jelo sedmnáct francouzských terénních vozů s nějakou skautskou výpravou. Zdaleka největší nahloučení lidí za celý pobyt v Tanzanii.