Z Great Zimbabwe do Bulawaya a Matopos

 Z Great Zimbabwe jsme vyrazili v 8:45. Anderson tvrdil, že to je cesta na 3hodiny. No, tak úplně ne.

Cesta byla poměrně nudná. Něco jsem prospal, něco jsme prokecali. Zastavili jsme ve Zvitsvahane a v supermarketu si koupili pití. Supermarket byl velmi dobře zásobený, je vidět, že to dobře funguje. Jedna pokladna byla vyhrazená pro platby v dolarech a při východu z prodejny nám securiťák zkontroloval účtenku a zboží. Neumím si to představit při velkém nákupu. Před bulawayem mě Anderson poprosil o navigaci podle GPS. Zřejmě sám chudák přesně neví, kam jede. No co už.

V Bulawayu jsme projížděli parádní rezidenční čtvrtí. Všude pěkné domy, nádherně upravené ulice, kvetoucí stromy a keře. Určitě nejhezší město, co jsme v Zimbabwe zatím viděli. V Bulawayu Anderson zastavil, aby z kanistru načepoval palivo. Nepochopil jsem, proč nezajel k pumpě.

Matopos Farmhouse jsme našli bez problémů.: lodge ve starém koloniálním stylu pod kamenitou kopje, řada chatek s doškovými střechami a nabílenými búrskými štíty.

Majitelka Kylie je Američanka, zaskočili jsme ji s požadavkem na oběd, ale udělala nám sendviče se sýrem a rajčaty.

Great Zimbabwe: Okolí

 Po absolvování muzea v Great Zimbabwe jsme se domluvili, že se rozdělíme. honza, Peter, Igor a Barunka chtěli do Masvinga, Pavel, Mára a já s Lídou jsme chtěli na křovácké malby a k jezeru. Ernest, náš průvodce, nás odvezl do nové lodge, Skupina B pokračovala s Andersonem do Masvinga.

V nové lodgi bylo všechno v přípravě. Na zahradě se fotily čtyři nádherné černé holky. uvnitř byly kýčovité zlaté žídle a štuková výzdoba. Na jídlo jsme museli dlouho čekat, třebaže Ernest volal naši objednávku předem.

Po jídle jsme zjistili, že Anderson ještě nedorazil. Byli jsme z toho dost otrávení a snažili jsme se na něj sehnat telefon přes agenturu. Za cca 30 minut Anderson s Peterem dorazili - zasekli se v Masvingu na obědě v místní variantě KFC. 

 

S Andersonem a Peterem jsme zajeli na křovácké malby u jezera Mufirikwi. Byly opět parádní. Pak jsme se jeli podívat na ústí jeskyně, která prý vede až na vrchol Great Zimbabwe na akropolis. Údajně to je přirozená jeksyně, kterou si staří obyvatelé rozšířili (a dnes je opět zasypaná z důvodu bezpečnosti). Stále se prý dá otestovat průchodnost, když se zapálí oheň a kouř projde tunelem až na Akropolis. (Ernest nepoužívá termín Akropolis, ale King's Hill).

 

 

U ústí tunelu je výhled na kaňon, kterým odtéká voda z přehrady - ake Mutirikwi. Je hluboký a spadá do něj vodopád. Přejeli jsme přehradní hráz a když jsme se otáčeli, seběhly se k nám děti prodávající u silnice mandarinky. Teď mě mrzí, že jsme jim nezastavili.

Zítra odjíždíme přes Bulawayo do Matopos.

Savé Valley

 Ráno v Harare jsme s Pavlem cvičili u bazénu pozdrav slunci. Snídaně byla africky opulentní, omeleta, šunka, sýr, ovoce, toasty. 

Vyjeli jsme v 7:20. Harare bylo špinavé, plné lidí a aut. Moc pozitivní dojem na mě neudělalo. Jen koloniální budovy byly zajímavé.

Cestou na jih jsem pospával. Krajina blíže Harare byla plochá a zarostlá, celkem nezajímavá. Při pauze jsme nakoupili banány, mandarinky a cizrnu. 

Jak jsme se blížili k silnici,A8 Masvingo-Mutare, začala se krajina zvedat, přibývaly kopjes a skály. Jsou nádherné, bíločervené. Kolem silnice A8 je asi nejhezčí krajina, jakou jsem v Africe viděl: vysoké hory, skály, baobaby, žloutnoucí mopane - prostě paráda. 

Camp Chishakwe je parádní, na břehu vysokéh okoryta řeky Masaize. Průvodce Mark je zkušený, snad uvidíme hodně zvěře.

Harare, Bronte Hotel

 Do Harare jsme dorazili bez problémů. Z letadla jsem viděl Zambezi a Lake Kariba. 

 Na letišti jsme se zdrželi ve frontě na víza a pak, když si kluci kupovali simkartu na datové služby. Náš řidič se jmenuje Anderson a je to sympaťák. Na letišti jsme viděli nádherný západ slunce.

 Hotel Bronte je luxus, kvetoucí zahrada s koloniální stavbou v búrském stylu a bazénem. K večeři jsme si dali božskou rybu a salát a místní pivo Zambezi. Bylo moc dobré.