Ze Savuti k řece Chobe

 Ráno jsme vstali v 5:45 a sbalili tábor v Savuti. Noc byla klidná, spali jsme dobře.

Jeli jsme omrknout gepardy - opět jsme je našli. 

 Znovu jsme objeli Rhino Vlei, kde jsme byli včera. Byla tam spousta impal a žirafy.

 Strážce na bráně Savuti Wildlife Gate říkal, že jsme s gepardy měli hrozné štěstí.

Jeli jsme kolem Sable Rock a pátrali po levhartech - marně.

U Palm Pan jsme znovu zastihli lví smečku, kterou jsme viděli včera hodovat na ulovené antilopě losí. Kořist už byla skoro sežraná, lvi měli břicha nacpaná k prasknutí.

Cesta ze Savuti byla dlouhá a úmorná, špatná cesta plná výmolů a písku. Cool Care musel jet pomalu, i tak to s námi hrozně házelo, seděli jsme vzadu a skákali, až jsme si odrazili pajšl.

Vyjeli jsme z NP Chobe, abychom projeli oblastí kolem vesnice Kachikau. Využil jsem příležitosti a domluvil s Ngandem dronování. Natočil jsem si follow auta, návrat dronu a raketu. Udělalo mi to velkou radost.

Ve vesnici Kachikau jsme zastavili na oběd. Měli jsme těstovinový salát - nic převratného, ale jako plnidlo OK. Ngande řešil rozbité auto - urvaný šoub od ramene stabilizace řízení. Naštěstí to šlo vyměnit. podařilo se mi tam nafotit leskoptve. Jsou tu leskoptve savanové - Cape glossy starling. Jsou menší a mají kratší ocas než leskoptve jihoafrické - Burchell's glossy starling, které jsme viděli v Khama Rhino Sanctuary, v Okavangu a v Savuti. Také mají oranžová očka. 

Koupil jsem si třetí sešit do sbírky - mapu Chobe Riverfront. Paní prodávala chlazené nápoje, tonic nám přišel vhod. Jeden z kanistrů s vodou se nám proděravěl, tak jsme ho přelili do láhví.

Jeli jsme dál k bráně Ngoma Gate. Po levé straně se začalo objevovat údolí plné vody - meandrující řeka se slepými rameny. Všude se pásl dobyteka u řeky byly farmy se zeleninou, maniokem a dalšími plodinami. Tahle oblast mi přišla z těch venkovských oblastí vůbec nejbohatší - žádné chatrče, ale domyky i výstavní vily. Kolem v zahradách zrály papáje. Z vesnice jsme jeli asi 35 km po asfaltu, což byla po africké masáži příjemná změna.

Změnila se krajina, šedý prach vystřídal červený, mopanové lesy a buš ustoupily a začaly se objevovat Zambezi teaky. Marek z toho měl velkou radost.

Smrt drona

 Odpoledne jsme se jeli projet. Zajeli jsme k jezeru, kde už jsme první den viděli lvici. Bylo tam stádo impal a v dálce antilopy losí. Ve vodě byli čápi nesyti, čápi černí a hejno kormoránů. Za jezerem se procházela tlupa paviánů. Byl to parádní pohled.

Myslel jsem, že na téhle fotce jsou čápi sedlačtí. Až teď (v roce 2025) vidím, že to jsou čápi černí. Vůbec jsem netušil, že v Jižní Africe a Zimbabwe žijí trvalé populace tohoto nádherného ptáka. 

Pak se mi "povedl" opravdu geniální tah - rozbil jsem drona. Nechal jsem si od Marka zastavit na rovné cestě. Bohužel jsem neodhadl cestu a s dronem jsem to napálil do stromu. Kdybych nebyl trubka a vyletěl o 10m výš, tak by bylo všechno v pořádku.

Dron sletěl asi z 6 metrů a urazil celou jednu packu s vrtulí. Takže mám s dronem sloveno. Nafackoval bych si, jaký jsem idiot. Inu, chybami se člověk učí. Tak příště už tuhle chybu neudělám.

Zjevně nebudu mít záběry Viktoriiných vodopádů z výšky. Alespoň protentokrát. Ale nevadí, je to jenom dron. Jsem tu kvůli Africe, ne kvůli dronu.

Jeli jsme pak k velké přehradě a podél řeky. Viděli jsme spoustu impal a kudu. Škoda, že Mark u impal nestaví.

Game Drive na Waterbergu pokračuje

Od nosorožců jsme pokračovali v game drive. Na farmě volně žijí koně – dokud tu chovali dobytek, měli koně k honáckým účelům. Teď koně žijí volně v buši mezi žirafami a nosorožci.
Viděli jsme žirafy, antilopu trávní, pakoně, kudu a impaly obecné.

Moc mě potěšilo, že jsem zahlédl chocholatku obecnou – common duikera. Tohle zvíře se vyskytuje i v Tanzanii, tady jsem je viděl poprvé v životě! Naštěstí mám rychlou fotku, sice bídné kvality, ale pro dokumentaci postačující.

Je tu plno dikdiků damarských (poddruh dikdika Kirkova) a steenboků. Také černí kurovití ptáci – asi nějaký druh koroptve, kteří vydávají odporné skřehotavé zvuky. Doma si to určím podle fotky.
U lodge se večer pasou damani a dikdikové. U potoka jsem v poledne viděl paviána.
Waterberg je moc přívětivé místo. Nejvíc uchvacuje množstvím zeleně – tolik zeleně a vody jsme ještě v Namibii neviděli.

Je vidět, že už tu začíná Kalahari. Na farmě byly některé pasáže vysloveně pouštní – červený písek a sukulentní rostliny. Vyskytuje se tu také sisal, kterému Masajové v Tanzanii říkají oldupai. Nikde jinde jsme ho zatím neviděli.

Stopování gepardů v Okonjimě

Odpoledne jsme jeli na Cheetah tracking. Jeli jsme otevřeným landcruiserem.

 Náš guide Gideon se pokoušel rádiem vystopovat gepardí matku s mládětem. Napřed jsme na skalnatém srázu zachytili signál levhartí samice – tu jsme neměli v plánu a tak jsme jeli dál.

 Projezdili jsme pěký kus rezervace. Viděli jsme antilopy travní – steenboky, dikdiky damarské, prasata bradavičnatá, kudu, impaly (narozdíl od Etoshi tady žijí impaly obecné jižní, nemají černou hlavu), docela zblízka žirafy, stádo pakoňů – ale signál gepardí matky se nám zachytit nepodařilo.

 

Přejeli jsme proto do další části rezervace – objeli jsme horu a v údolí jsme konečně našli trojici gepardích samců. Bohužel slunce už zapadlo a bylo slabé světlo – i tak jsme se k nim mohli přiblížit na pět metrů a udělat pár zajímavých fotek.

 Já a Honza jsme si lehli na břicho a fotili jsme gepardí portréty nablízko.

 Natočil jsem Gideonovo vyprávění o gepardech i levhartech v Okonjimě. Snad z toho dám něco rozumného dohromady.

Ještě chci poznamenat, že tu dnes byl pěkný vítr. Kolo větrníku se točilo jako zběsilé. Gideon říkal, že farmáři mají rádi větrné počasí, protože vyčerpá hodně vody pro dobytek. Větrníky jsme po cestě viděli u každé farmy.