Včerejší příjezd byl trochu horror. Batohy nám sice dorazily a letadlo doletělo na čas, ale na letišti v Lusace na nás nikdo nečekal. Ostatních pár cestujících (většina letadla vystoupila v Dar es Salaamu) odjela se svými guidy a my jsme zůstali v jednu v noci sami před letištěm. Mobil mi sice fungoval, ale jen hlasa SMS. Data mi můj "úžasný" Vodafone vypnul. Takže nic.
Zkoušel jsem volat Christě, bez úspěchu. Naštěstí na letišti zbyl jeden taxikář, který se uvolil nás odvézt do Pioneer Campu. Netušil, kde to je. Navigovali jsme nastřídačku přes Google Maps a Seznam. cetsy byly příšerné, kolem noční Afrika, nikde nikdo. První pokus dojet k campu skončil železnou branou, cesta, která měla být průjezdná, neexistovala. Museli jsme zpátky na hlavní a zkusit jinou velkou vedlejší, neméně příšernou. Řidič jel snad 10 v hodině.
Když jsme dojeli k campu, byla tam zamčená brána. Naštěstí jsme se dotroubili na strážce, který nám odemkl. Po dalším půl kilometru další brána a další troubení - ale tady už jsme byli v campu. Chlapík nás napřed odvedl 200m k chatkám, až pak se dovolal manažerce Tině, která nás přesměrovala do stanu. Ve stanu jsou jen jsou jen postele, ale v pohodě.
Řešil jsem ještě zaplacení taxikáři, který se domáhal 100$. Dostal
65$, z toho 30$ zaplatí Tina. Je to prý obvyklá noční taxa. Fakt je, že jsme to hledali jako trubky, kdoví kolik jsme toho najeli navíc. Tina mi ještě dluží 30$.
Ještě jsem zapomněl napsat, že když jsme šli ve 3 ráno spát, začali se ozývat kohouti.
Žádné komentáře:
Okomentovat