Safari v Mikumi

V 7 ráno jsme vyjeli do národního parku Mikumi.

Silnice Transtanzanian prochází přímo středem parku. Už ze silnice jsme viděli slony, žirafy, impaly a paviány. podél cesty jsou cedule oznamující výši pokuty za srážku se zvířetem. Je to odstupňované podle druhu zvířete,

Hned po vjezdu do Mikumi jsme dostali tip na lvy. Michael jel přímo k nim.

U cesty stála tři auta. Asi 30 m od cesty se povalovala lvice. Kousek dál v trávě byla druhá se dvěma lvíčaty.

Po chvíli se v křoví zvedl lev. Lvice přecházely, většinou ležely, pak se zvedly. ušly pár kroků a zase sebou praštily. Lvíčata je následovala.

Lev se za celou dobu nehnul, jen několikrát zvedl hlavu. Když ležel, nebyl za trsem trávy ani vidět.
Pozorovali jsme lvy asi tři čtvrtě hodiny. Jsem moc rád, že se to povedlo.

Mikumi je úplně jiná krajina než Ruaha. Je to rozlehlá pláň, jen řídce zarostlá stromy a křovím.

Jsou tu veliká stáda impal, tipl bych, že přes 200 kusů. Nikdy jsem tak velká stáda neviděl.

Hustota zvěře v NP Mikumi je o dost menší, než v NP Ruaha. Tu a tam je vidět stádo impal, pár žiraf, pět šest zeber nebo osamělý pakůň.

 Viděli jsme jen jedno větší stádo pakoňů. V hippo poolu jsme viděli pár hrochů, ale oproti Ruaze nic moc.

Viděli jsme jednoho velkého krokodýla.

 Všude po cestách pobíhaly čejky korunkaté a poletovaly leskoptve nádherné. Viděli jsme jednoho zajímavého dravce, zřejmě snake eagle.

Projeli jsme několik waterholes. Vylezli jsme na baobab (po žebříku) a viděli jsme velký dutý baobab s žebříkem uvnitř, kde se v minulosti schovávali pytláci.

 Cestou zpátky začalo Michaelovi něco vrzat v autě, tak mi půjčil řízení. Zařídil jsem si Toyota Landcruiser po NP Mikumi.

Viděli jsme slonici se slůnětem docela blízko.

Na závěr jsme viděli dva nádherné sloní samce. Ten větší měl úžasné kly.

Pěší safari, Arusha National Park

U Momela Gate jsme zastavili a dali si oběd z lunchboxu. Pak jsme vyrazili na pěší safari.provázela nás rangerka jménem Zara. Měla sice kvér a stejnokroj, ale ruce měla ověšené stříbrnými prsteny a vlasy spletené do drobných copánků.

Vyrazili jsme na krátký okruh přes Momela Swamp. trvalo to hodinu a půl, ale šli jsme vysloveně pole-pole. Kousek před námi šly další dvě skupiny, úplně jako na českých zámcích.
V bažíně (celkem suché) se páslo stádo buvolů. Byli jsme od nich na sto metrů. Povedlo se mi natočit honičku dvou buvolích samců.

Došli jsme až k vodopád Tululusia Falls, který padá z výšky možná deseti patnácti petrů v sopečné proláklině.

A propos, sopka: celou cestu k vodopádu jsme měli krásný výhled na úbočí Mount Meru, zarostlé hustým pralesem. Podle Zary se právě vysoko na svazích Mount Meru vyskytují sloni. My dnes žádného neviděli.

Cestou od vodopádu jsme viděli pár paviánů, dvě rodiny prasat bradavičnatých a laň lesoně pestrého (anglicky bushbuck). Zara zjevně nechápala naše nadšené výkřiky nad prasaty bradavičnatými a ptala se nás, jestli tam nechceme rovnou přenocovat.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.

Tarangire - ostatní druhy zvěře

V Tarangire jsme viděli stáda zeber o 10-30 kusech. Jednalo se o druh Zebra Böhmova (poddruh zebry stepní neboli Burchellovy). Krásné stádo zeber zvolna přetahovalo na planině zvané "Small Serengeti" kolem poledne. Vzduch se tetelil a horký vánek zvedal prach. Několik dalších stád zeber jsme viděli během dne u řeky, ale jen zdálky.

Naopak hodně zblízka jsme měli možnost vidět impaly, nádherné štíhlé antilopy měděné barvy. Tráva v Tarangire je hodně vysušená a má zlatavou barvu. Roste tu vysoká tráva, kterou se živí sloni.

 Co se týká stromů, nejvýraznější jsou baobaby - obrovské kmeny o průměru i přes 5 metrů, s tlustými větvemi a nevýrazným listím. Dickson to vyslovuje "bao baud". Jsou hodně zrychtované od slonů, v některých jsou vyhloubené díry, jak se sloni chtěli dostat k vodě, kterou baobaby shromažďují v kmenech.

Je tu i hodně akácií. Žirafy a impaly je dokážou obírat lístek po lístku, sloni ulamují celé větve a žerou je i s dlouhými trny. Impaly dosáhnou jen na nízko rostoucí větve. Většina dospělých akácií má proto holý kmen a rozvětvení až vysoko nad zemí, kam dosáhnou jen žirafy a sloni.
Kolem řeky jsme viděli vysoké palmy - tuším že datlové. I palmové kmeny byly hodně poničené a polámané od slonů.

Seznam dalších druhů zvěře jen telegraficky: vodušky, buvolci stepní (2 kusy), žirafy (4 kusy celkem a jen zdálky), šakal, lvice s obojkem, buvoli (jedna rodinka a pak dva staré kusy), prasata bradavičnatá, husice liščí, pštrosi, ibisové, zelení papoušci agapornisové.

U řeky jsme viděli tři zoborožce kaferské: dva staré s výrazně červenou obličejovou maskou a voletem a jeden mladý kus, který se ještě nevybarvil. Kráčeli podél řeky a zobákem prohrabávali sloní trus, aby se dostali k larvám a hmyzu. Mladý se hlasitě dožadoval krmení, sám nic nehledal, jen dorážel na staré. Ti ale odolali a krmit ho odmítli.

Z antilop byl největším favoritem dikdik, maličká antilopka s chocholkou a velikýma očima. V zoo je celkem nevýrazná, ale tady nás uchvátila svým půvabem. Samec má drobné růžky, samice je bezrohá. Dickson nám vyprávěl, že dikdik žije celý život v páru a tam, kde je vidět jeden dikdik, je určitě poblíž i druhý. Dikdikové se aut nebojí, fotili jsme je na dva metry.

Ještě jsem zapomněl na opice. U vchodu do rezervace jsme viděli kočkodany zelené, zloděje jídla. Dickson nás varoval, že pokud se opice pokusí nám něco vzít, tak jí nemáme bránit, jinak riskujeme poškrábání a pokousání. Na odpočívadle jsem viděl, jak jeden kočkodan vytrhl jedné turistce zabalenou sušenku, odnesl si ji do křoví a tam ji rozbalil a sežral.
V buši jsme viděli dvě tlupy paviánů, jedna z nich byla u napajedla společně s tlupou mangust.

Čerstvý zážitek: Honza s Davidem, co spí ve vedlejším stanu, na mě zavolali. Vylezl jsem ven a asi 6 metrů ode mě stál mladý slon. Klidně se popásal na keři a když jsem na něj posvítil baterkou, tak pomalu odešel mezi stany. Přišel strážný s baterkou, na slona zadupal a zatleskal a slon odešel pryč. Docela hustá zkušenost!
Za chvíli vypnou proud, pak se nesmí do rána ze stanu.

 

Agapornis škraboškový (Yellow-collared Lovebird)