Cesta na letiště, 5.3.2013

Lake Manyara byl náš poslední park. Vyrazili jsme směrem k letišti přes Mto Wa Mbu a Arushu. v Arushe jsme se kolem 16:00 dostali do odpolední špičky. Byl tam neuvěřitelný zmatek umocněný celkovým volnějším přístupem Afričanů k dopravním předpisům. Ve snaze vyhnout se špičce Dickson zajel do oblasti kolem autobusového nádraží. Tam zmatek vrcholil, ani ne tak dopravní, jako spíš mraveniště lidí, krámků doslova se vším, pouličních prodavačů všeho možného od hodinek po kosmetiku a prodavačů různých pochutin prodávajících pasažérům autobusů přes otevřená okna.
Co mě na Africe baví je ta atmosféra: hakuna matata, všichni usměvaví, přátelští, optimisticky působící i přes ten zmatek, chaos a i chudobu.
Když jsme se vymotali z centra, všechno už šlo lehce. Za hodinku jsme dorazili na Kilimanjaro International Airport. Srdečně jsme se rozloučili s Dicksonem. Dal jsem mu tip 300 tisíc Tanzanských šilinků, tuším že něco kolem 200$. Myslím, že to bylo víc než adekvátní tomu, jak se nám celou dobu věnoval. Díky jeho skvělému vedení jsme náš pobyt vuyžili do mrtě.Co se zvířat týká, viděli jsme toho mnohem víc a mnohem zajímavějšího, než při první cestě.

Arusha, brýle a cesta do Tarangire, středa 27.2.2013

Ráno jsme vyrazili z Ngurdoto Lodge do Arushe. Jeli jsme pro Davidův batoh ztracený na letišti. Naštěstí batoh bez problémů dorazil do kanceláře Precision Air v centru Arushe.
Připadal jsem si v Arushe jako doma. Výměna peněz, ti stejní prodavači map, zastávka u supermarketu - všechno bylo stejné jako na podzim 2011. Jen Honza Plíva nám chyběl.
Chtěl jsem si v supermarketu koupit sluneční brýle, protože ty z Česka nepřežily cestu letadlem v ledvince. Dickson mě úplně uzemnil, když v autě vytáhl moje staré brýle se zebřím vzorem, které jsem si koupil v Seroneře v roce 2011 a pak jsem je zapomněl u Dicksona v autě! Honza s Davidem se mi tenkrát pošklebovali, že to jsou dámské brýle, ale mě to bylo jedno, protože se mi líbilo to zebrování. Rok a čtvrt je Dickson vozil s sebou!
Bohužel staré brýle nebyly moc na koukání, protože už tenkrát byly docela poškrabané. Koupil jsem si v Arushe nové od pouličního prodavače a ty staré si vezmu s sebou domů na památku.

Chtěl jsem po Dicksonovi, aby nás vzal k Askari Monumentu. Četl jsem o něm, měl to být pomník tanzanských bojovníků z II. světové války, kteří bojovali v řadách Němců proti Angličanům v Keni. Tam, kde měl být památník, jsme nic nenašli. Na tom náměstíčku s kruháčem je dnes pomník nezávislost Tanzanie. Ten Askari měl podle mé mapy být hned vedle, ale není tam, nebo jsme ho neviděli.

Cesta na letiště

Zpátky v Kirurumu Tented Lodge jsme zabalili a naobědvali se. Byl čas jet na letiště. Až do Arushe jsme cestu znali . Vyfotil jsem si majestátní Mount Meru.

Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.

Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.

Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.

Track: Den 2, Arusha - Tarangire

Name:		Day 2 Tarangire
Date:		23.10.2011 10:17 am
Distance:		129,7 kilometers
Elapsed Time:		7:37:51
Avg Speed:		17,0 km/h
Max Speed:		99,0 km/h
Avg Pace:		03' 32" per km
Min Altitude:		989 m
Max Altitude:		1 428 m
Start Time:		2011-10-23T07:17:40Z
Start Location:
	Latitude:	3.407809º S
	Longitude:	36.501370º E
End Location:
	Latitude:	3.769640º S
	Longitude:	36.021003º E

Záznam ukazuje, že jsme se pohybovali vlastně jen na kraji Tarangire - na pár kilometrech u severní hranice parku. Tarangire by si jistě zasloužilo víc času. Podle mapy je v jižní části parku rozlehlá bažina. To může byt zase úplně jiný zážitek.
Podle průvodce tu má žít docela dost kudu a antilop losích. Kudu jsme neviděli žádného, antilopu losí jen jednu z terasy v Tarangire safari lodge, kde jsme byli ubytovaní.

Nákup a odjezd z Arushe

Dnes ráno nás po opulentní snídani (klobásky! slaninka!! banány!!!) vyzvedl náš průvodce a řidič Dickson. Má knír, placatou čepici, zelenou košili a opasek s Barackem Obamou na přezce. Nosiči nám odnesli bagáž do auta, neboť je vyloučené, aby bílý muž nosil své zavazadlo sám.
Dickson má Toyotu Landcruiser s odklápěcí střechou. jsou tam sedadla pro 7 osob, takže se tam ve třech pohodlně vejdeme.

 Dickson je moc milý a sympatický člověk. Je z kmene Chaga, který pochází z podhůří Kilimandžára. Nyní žije ve vesnici na východ od Arushe, je ženatý a má dvě děti - kluka a holku.
Zajeli jsme do centra Arushe vyměnit peníze. Je výhodnější mít s sebou tanzanské šilinky než dolary kvůli menším čáskám na spropitné a kvůli směnnému kursu, který je mnohem výhodnější při směně velkých částek než při běžných nákupech.

Hned jak jsme vystoupili z auta, sesypali se na nás prodavači klobouků a všeho možného. Koupil jsem si výborné kreslené mapy severní Tanzanie a jednotlivých rezervací (každá za 15 dolarů).
Pak jsme přejeli k supermarketu, kde jsme nakoupili nějaké pití a jídlo. Na druhé straně silnice byl africký trh. Pestré davy lidí se proplétaly mezi stánky a prodavači ovoce, oblečení a všeho možného.

Pak už jsme uháněli na západ. Hned za Arushou jsou kouzelné vilky a kávovníkové plantáže. Trošku dál už plantáže ustoupily polím a posléze masajským pastvinám. byly to "zelené pahorky africké" jako od Hemingwaye, rozlehlé masajské pláně vroubené pahorky, skalnatými hřebeny a horami.

Procházka po Arushe

Odpoledne jsme se s Honzou šli projít po cestě. Fotili jsme a povídali si s černošskými dětmi, které na nás volaly z domků podlé cesty. Cesta vedla do kopce údolím s potokem, kolem kterého rostly banánovníky. I tady, docela daleko od hlavní silnice, fungují některé domky jako prodejny vším možným a jsou tu pultíky s vyloženou zeleninou.

Jedna žena u cesty smažila rybičky a kobližky z těsta.

Spřátelili jsme se s hovorným černouškem jménem Nixon, který nás odchytil u místa, kam chodí lidé z okolí pro vodu.

Bylo to plné paradoxů: na cestě z udusané hlíny jsme potkávali nazdobené dámy a muže v oblecích, ženy v tradičních šatech i dívky nesoucí sourozence na zádech, nebo vědro vody na hlavě. Nízké špinavé domky se střídaly s prkennými boudami a honosnými vilkami s vysokým plotem a novou toyotou zaparkovanou za branou.

Honza způsobil asi druhé Vánoce prodavači, u kterého si koupil čtyři kila rýže za pět dolarů a nechtěl vrátit nazpět drobné. Tu rýži prodavač odměřil z velkého pytle ve svém krámku za pletivem: byla to výtečná estráda, kterou si užil jak prodavač a u něj stojící černoška, tak já s Honzou.

Večer jsme se potkali s delegátkou Nicole, která s námi prošla plán naší cesty. Vypadá to hodně dobře! Moc se těším na zítřek.

Track: Den 1, Nairobi - Arusha

Name:		Day 1 Nairobi Arusha
Date:		22.10.2011 8:31 am
Distance:		270,1 kilometers
Elapsed Time:		5:55:14
Avg Speed:		45,6 km/h
Max Speed:		108,9 km/h
Avg Pace:		01' 19" per km
Min Altitude:		1 266 m
Max Altitude:		1 845 m
Start Time:		2011-10-22T05:31:26Z
Start Location:
	Latitude:	1.330557º S
	Longitude:	36.857023º E
End Location:
	Latitude:	3.360736º S
	Longitude:	36.708313º E

Arusha - příjezd

Z Arushi jsme zatím viděli jen pár ulic: Nairobi Road, Nairobi-Moshi Road a parkem vedoucí Simeon Road. Asfaltované tu jsou jen hlavní silnice. Vedle silnice jsou obdobné krámky, jako jsme viděli cestou, jen větší a barevnější.
Abych Arushe nekřivdil, viděli jsme i supermarket a pár výškových budov a na hlavních křižovatkách jsou semafory.
Po příjzdu na autobusové nádraží (rozuměj větší parkoviště) se na nás sesypali žebráci, agenti safari cestovek a prodavači všeho možného. Bylo nemožné prodavači vysvětlit, že mi opravdu stačí ten klobouk, co už mám na hlavě, a druhé že opravdu nepotřebuji.

Mikrobus nás pak zavezl do L'Oasis Lodge, našeho ubytování. Je to komplex chatek a dvou hospod v tradičním africkém stylu, chatky pro turisty zdařile předstírají domorodé chatrče. Komplex je uzavřený dvoumetrovou zdí, u brány je strážný a po zahradě volně chodí jeřáb královský.

 Dali jsme si k obědu Masai Tapas - kukuřičné placky s mletým masem a sýrem, k tomu tatarku a pastu z avokáda s cibulí. Dali jsme si pivo Tusker. Protože tu je luxusní wi-fi spojení, hned jsem poslal fotku na Internet.