Odpoledne jsme se s Honzou šli projít po cestě. Fotili jsme a povídali si s černošskými dětmi, které na nás volaly z domků podlé cesty. Cesta vedla do kopce údolím s potokem, kolem kterého rostly banánovníky. I tady, docela daleko od hlavní silnice, fungují některé domky jako prodejny vším možným a jsou tu pultíky s vyloženou zeleninou.
Jedna žena u cesty smažila rybičky a kobližky z těsta.
Spřátelili jsme se s hovorným černouškem jménem Nixon, který nás odchytil u místa, kam chodí lidé z okolí pro vodu.
Bylo to plné paradoxů: na cestě z udusané hlíny jsme potkávali nazdobené dámy a muže v oblecích, ženy v tradičních šatech i dívky nesoucí sourozence na zádech, nebo vědro vody na hlavě. Nízké špinavé domky se střídaly s prkennými boudami a honosnými vilkami s vysokým plotem a novou toyotou zaparkovanou za branou.
Honza způsobil asi druhé Vánoce prodavači, u kterého si koupil čtyři kila rýže za pět dolarů a nechtěl vrátit nazpět drobné. Tu rýži prodavač odměřil z velkého pytle ve svém krámku za pletivem: byla to výtečná estráda, kterou si užil jak prodavač a u něj stojící černoška, tak já s Honzou.
Večer jsme se potkali s delegátkou Nicole, která s námi prošla plán naší cesty. Vypadá to hodně dobře! Moc se těším na zítřek.
Žádné komentáře:
Okomentovat