Nahoře na planině se lovci Hadzabe shromáždili pod jednou z převislých akácií. Jeden z nich posbíral suché listí agáve, vzali kus měkkého dřeva, hůlky z tvrdého dřeva, kterou si nesli s sebou a začali rozdělávat oheň třením dřev. Jeden přidržoval spodní dřevo a druhý rychle rukama vrtěl hůlkou. Rozžhavené hoblinky měkkého dřeva pak nasypali na připravené suché listí z agáve.
Chvíli do toho foukal, začalo se kouřit, pak vyšlehl plamínek, který rychle přiživili větvičkami. Netrvalo jim to ani tři minuty. Je pravda, že v buši bylo všechno úplně vyschlé, ale i tak byli neuvěřitelně zruční.
Uloveného dikdika ani nekuchali, jen z něj stáhli trofej - skalp s chocholkou. Když se oheň rozhořel, hodili na něj dikdika tak jak byl a zasypali dalšími větvemi.
Za chvíli srst zuhelnatěla, Hadzabe vytáhli dikdika z ohně, spálené chlupy odřeli nožem a dikdika otevřeli. Vnitřnosti hodili psům a sami snědli plíce, srdce a ledvinky.
Pochybuji, že to vůbec bylo ohřáté - dikdik byl na ohni opravdu jen chviličku. Játra hodili na žhavé uhlí, aby se trochu propekla a pak nám je nabídli. S díky jsme odmítli. Zbytek dikdika - vykuchané torzo - vzali s sebou pro ženy a děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat