Sedím v mikrobusu, kterým za chvíli odjedeme do Arushe.
Včera na letišti to byl docela porod: strávili jsme asi 2 hodiny ve frontě na víza. Byrokracie jako za komunistů: imigrační úředníci všechno pěkně ručně opisovali a rozhodně u toho nechvátali. Z letiště jsme vylezli někdy kolem půlnoci. Naštěstí na nás čekal řidič David, který nás zavezl starou rozhrkanou dodávkou do hotelu 680 Hotel v centru Nairobi.
Cestou na hotel jsme viděli venku plno lidí, třebaže bylo po půlnoci. Kus od letiště byla docela nepěkná bouračka. na stromech podél silnice spaly stovky čápů Marabu. Bylo teplo, ale ne horko, kolem 20 stupňů Celsia.
Před hotelem se na nás chtěly sápat černošské prostitutky, ale celkem snadno jsme je odehnali. V hotelu bylo docela rušno, protože v přízemí je kasino a hrála tam hlasitá hudba. Na to, jak jsem byl unavený, jsem v hotelu těžko usínal. Měli jsme pohodlný pokoj se třemi postelemi, zabral jsem postel u okna, ale oba kluci usnuli dříve než já.
Snídaně byla příjemná: výtečný černý čaj, opečené párečky a míchaná vejce. Ochutnal jsem banán dušený v červené zeleninové omáčce: chutnal jako brambora, nebyl vůbec sladký.
Dal jsem si i trošku jakési řepy šedofialové barvy. Byla u toho cedule Arrow root a chutnalo to škrobovitě. (Teď zjišťuji na internetu tady a tady, že se to tak opravdu jmenuje a české jméno to nemá).
Pak jsem ochutnal cosi vzhledu hodně žluté brambory, sladké a škrobovité chuti. Jako sladkou tečku jsem si dal osmažený koblihovitý kousek těsta a palačinku s výbornou pomerančovou marmeládou.
Je tu hodně žebráků, hlavně dětí a mladých žen s kojenci na zádech. A chlapi prodávající různé šmuky a náramky.
V hotelu byl v noci na patře ozbrojený bezpečák a ráno byla u výtahu děžurná. Psala si naše číslo pokoje. Ráno jsem na recepci dostal vyplněnou kartičku, že máme zaplaceno. Tu jsem pak musel dát ostraze u vchodu. Zjevně se tu bojí, aby jim lidi neutíkali bez placení.
Je zataženo, příjemně chladno. K ránu zapršelo, ale už to vyscholo. Na odjezdu mikrobusů byl slušný chaos, všude lidi zapisující cosi do nějakých papírů, žebráci a pasažéři. Naše batohy cestují na střeše.
Včera na letišti to byl docela porod: strávili jsme asi 2 hodiny ve frontě na víza. Byrokracie jako za komunistů: imigrační úředníci všechno pěkně ručně opisovali a rozhodně u toho nechvátali. Z letiště jsme vylezli někdy kolem půlnoci. Naštěstí na nás čekal řidič David, který nás zavezl starou rozhrkanou dodávkou do hotelu 680 Hotel v centru Nairobi.
Cestou na hotel jsme viděli venku plno lidí, třebaže bylo po půlnoci. Kus od letiště byla docela nepěkná bouračka. na stromech podél silnice spaly stovky čápů Marabu. Bylo teplo, ale ne horko, kolem 20 stupňů Celsia.
Snídaně byla příjemná: výtečný černý čaj, opečené párečky a míchaná vejce. Ochutnal jsem banán dušený v červené zeleninové omáčce: chutnal jako brambora, nebyl vůbec sladký.
Dal jsem si i trošku jakési řepy šedofialové barvy. Byla u toho cedule Arrow root a chutnalo to škrobovitě. (Teď zjišťuji na internetu tady a tady, že se to tak opravdu jmenuje a české jméno to nemá).
Pak jsem ochutnal cosi vzhledu hodně žluté brambory, sladké a škrobovité chuti. Jako sladkou tečku jsem si dal osmažený koblihovitý kousek těsta a palačinku s výbornou pomerančovou marmeládou.
Je tu hodně žebráků, hlavně dětí a mladých žen s kojenci na zádech. A chlapi prodávající různé šmuky a náramky.
Je zataženo, příjemně chladno. K ránu zapršelo, ale už to vyscholo. Na odjezdu mikrobusů byl slušný chaos, všude lidi zapisující cosi do nějakých papírů, žebráci a pasažéři. Naše batohy cestují na střeše.
Žádné komentáře:
Okomentovat