Twyfelfontein

Twyfelfontein Lodge se nachází na úbočí skalnaté hory v polokruhovém přírodním amfiteátru.

Ráno jsem si přivstal na východ slunce. Tahle fotka je pokus o HDR.

V noci bylo dost teplo, protože kameny přes den naakumulují teplo a v noci je pak vyzařují.

 Než jsme ráno mohli odjet, museli jsme vyměnit píchlou pneumatiku, ve které byl zaražený slušný hřebík. Ještě že se to projevilo až teď ráno a ne včera během noční jízdy.

Zajeli jsme se podívat na křovácké rytiny na světoznámé lokalitě chráněné Unesco. Je to blízko původní farmy Twyfelfontein – to znamená pochybný pramen, protože zdroj vody tu je velmi nestálý, někdy zkrátka neteče. Dnes tu z původní farmy stojí jen ruina obvodových zdí.

Měli jsme moc příjemnou průvodkyni jménem Memory. Byla to mladá černoška z kmene Damara, původem z Khorixas, s vynikající angličtinou.

Provedla nás kouzelnou krajinou po okruhu sledujícím jednotlivé rytiny. Křováci tu zaznamenali nejen zvířata africké savany, ale také lachtany a dokonce tučňáky. Lachtani přitom žijí nejblíže na Cape Cross, což je nejméně 400 km. A tučňáci žili snad kdysi v okolí dnešního Lüderitz, což je ještě mnohem dál na jih.

Soudí se, že rytiny sloužily k výuce mladých bojovníků. Nejvíc rytin je žirafích – žirafy Křováci (správně bych měl psát Sanové) nelovili, protože soudili, že díky dlouhému krku přivolávají déšť. Hodně rytin také zobrazuje nosorožce.

Nejznámější je rytina lva-člověka: lva s dlouhým ocasem, nesoucím ulovenou antilopu, ale s lidskýma nohama namísto tlap.

Návštěva u Sanů

Po večeři jsme zamířili ke Křovákům - oni sami si říkají Sanové. Průvodce nás odvezl do tábora asi 4km od lodge. Byla africká tma, v táboře hořel oheň. Nejdřív jsem ho ucítil, teprve pak uviděl.
Křovácká rodinka posedávala kolem ohně - starý náčelník s manželkou, jeho dva synové, jejich ženy a dvě děti. Měli i jednoho kojence. Hřáli se kolem ohně - je hrozná zima, teď ráno je určitě nejvýš 5°C.

Průvodce nám překládal, co náčelník vyprávěl svým "click language" - jazykem plným cvakání a mlaskání.
Křováci jsou v N/a’an ku sê na tři měsíce, aby si vydělali nějaké peníze. Jinak žijí severněji (snad si to dobře pamatuji). Jsou lovci a sběrači. Nejraději loví  žirafy a antilopy losí -elandy, které mají hodně tuku. Jinak loví všechno. Používají otrávené šípy, jed připravují ze směsi rostlinných šťáv a zvláštních červů. Tito červi žerou určitý druh stromů - když Sanové najdou ožraný strom, koupou pod ním a vyhrabou červy.

Vodu umí získávat ze země i ze stromů. Hrabou ve vlhkých pánvích, aby se dostali k vlhkému písku, nebo brčkem vysávají vodu z dutin stromů.

Náčelník vyprávěl o hvězdách. Tři hvězdy v Orionově pásu jsou prý tři zebry. Hvězda Aldebaran v souhvězdí býka je lovec, který loví tyto zebry.
Padající hvězdy jsou neštěstí - kdyby se San vydal směrem, kam spadla hvězda, bude tam na něj čekat lev a sežere ho.

Náčelník vyprávěl, že se kdysi škrábl o otrávený šíp. Na lovu ho překvapil samec kudu -  náčelník po něm chtěl rychle vystřelit, ale škrábl se o šíp. Zachránil se tak, že si vysál ránu a rychle spěchal do tábora. V táboře mu otevřeli rány po těle, aby se zbavil otrávené krve. Prý cítil, jak mu jed putuje po těle - všude, kde cítil bolest, mu otevřeli žíly a vypustili zkaženou krev.
No, moc si to neumím představit.

Mělo to atmosféru jako z filmu Bohové musí být šílení - skupinka lidí choulících se okolo řeřavých uhlíků v ohništi. Bylo vidět, že netrpí hladem, ženy byly docela při těle.

Stará paní - manželka náčelníka - měla zářící oči a šťastný výraz. Ti dva staří lidé se objímali u ohně jako mladí milenci.