Den 5: GPS track

Naabi Hill a Serengeti, 2.3.

Po úspěšném dopoledním safari u Lake Ndutu jsme zamířili k Naabi Hill, vstupní bráně do Serengeti. Tady jsme se naobědvali. Udělal jsem pár fotek zajímavých ptáků.

Vyšplhali jsme na pahorek Naabi Hill a rozhlédli jsme se po rozlehlých pláních.

Na jihu směrem k vysočině Ngorongoro je nízká zelená tráva, kterou mají rádi pakoně. Je vidět, že tam v tomto období prší.
Na severu směrem k Simba Kopjes a k Seroneře je savana vyprahlá a suchá.
Už asi hodinu stojíme severně od Naabi Hill a čekáme na pakoně. Pozorujeme migrující stádo, které se přiblížilo k silnici. Teď už čtvrt hodiny stojí  na místě a odhodlává se vyrazit na přechod silnice.

Vpředu jsou samci, pak zebry a samice s mláďaty a na konci zase samci. Tipuji na dvěstě kusů minimálně. Opodál se pase stádo gazel Grantových a Thomsonových.
Je fascinující, jak se stádo cílevědomě pohybuje za vůdčím samcem. Míří neomylně na jihozápad, do oblasti s nízkou čerstvou trávou.

Zpátky v Ngorongoro: návštěva u Masajů

Na stanovišti Naabi Hill jsme poobědvali z lunchboxu. Tady končila Serengeti. cestou ke svahům vrchoviny Ngorongoro ustoupila zelená tráva, pak se vytratila i ta uschlá a nastoupila prašná, vyprahlá step. Docela bezútěšná krajina, kde kupodivu přežívají Masajové.

Navštívili jsme masajskou vesnici, jejíž název jsem si nezapamatoval, na svazích vysočiny Ngorongoro. (Teď jsem dohledal v mapě, že vesnice se jmenovala Elerai). Hned po vystoupení z auta nás odchytil Masaj a zkasíroval od nás čtyřicet dolarů. Pak nastoupili zpěváci - mužští a ženští, v tradičních masajských krojích, a zazpívali a zatančiil tanec na uvítanou.

Pak jsme vstoupili do jejich bomy - vesnice ohrazené trnitouo hradou. Po obvodu ohrady stojí tradiční chýše z proutí a kravského trusu. Jsou vysoké asi jeden a půl metru. Nechápu, jak mohou přežít období dešťů. Uvnitř chýše je lůžko pro děti a lůžko pro rodiče, vše z proutí vystlaného kravskými kůžemi. na zemi maličké ohniště. Kupodivu to uvnitř nesmrdělo, ale vonělo po kouři.

Masajové nám zatančili "jump dance" - tanec s výskoky snožmo do výšky. Honzu to naštvalo, protože už byl u Masajů v Keni a tohle mu přišlo ošizené - skákali krátkou dobu a prý nízko. No nevím, mě se to docela líbilo.

Pak si nás Masajové rozebrali, odvedli nás jednotlivě do chýší a pak na trh jejich výrobků, které měli rozvěšené na trnité kozí ohradě uprostřed bomy. Koupil jsem za celkem nehorázné prachy tři korálkové náramky pro dcery a korálky obšité žezlo.
Po zkušenostech, které jsem nabyl o tři dny později při nákupech ve Mto Wa Mbu, vidím, že jsem sehrál klasického bílého kořena. Být zkušenější, určitě bych osmlouval mnohem lepší cenu. Masajové se asi museli dobře bavit, jaký je ten běloch hlupák. Za to žezlo ale jsem rád.

Pak nás Masajové ještě odtáhli do školy, kde nám třída malých dětí ukázala, jak umí počítat a odříkat abecedu. A řekli si o příspěvek na školu.
masajové jsou především pastevci. Dickson nám vyprávěl, že Masajové věří, že všechen dobytek na světě patří Masajům a mají právo si ho vzít. Z toho pak vznikají konflikty mezi Masaji a ostatními kmeny.

Masajové nám vyprávěli, že se živí chovem skotu, koz a ovcí. jedí jejich maso a pijí mléko smíchané s krví, kterou odebírají z krčních žil. V tomto ročním období byly v okolí vesnice jen ovce a kozy. Přes den se pasou kolem vesnice a na noc je zavírají do trnité ohrady uprostřed vesnice. Skot je na pastvě i přes noc.

Masajové nám ukázali velké barely na vodu. Vodu si prý kupují. Tahle vesnice je hned na trase Ngorongoro-Serengeti, takže tam mají turistů dostatek. S námi byly na prohlídce vesnice nějaké dvě turistky. Věřím, že peněz mají dost.

Tak nevím. Mám z toho celkově smíšené pocity. Na jednu stranu jsem rád, že jsem to mohl vidět. jako osobní zkušenost to bylo k nezaplacení.
Na druhou stranu ale z toho čišelo, že to je jen pro turisty. Rozhodně to nevypadalo, že by nás tam Masajové nějak vítali nebo že by je to nějak bavilo. Tvářili se spíš otráveně a celkem bezostyšně z nás tahali peníze, jak jen mohli. Ten tyjátr s dětmi si jistě mohli odpustit.
Podtrženo a sečteno, nelituji té zkušenosti. Jsem rád, že jsem to viděl, i přes tu pachuť.

Příjezd do Serengeti

Serengeti je velmi rozlehlá, prašná, travnatá planina. V masajštině znamená Serengeti "Místo bez konce". Sjeli jsme ze svahů Ngorongoro a zamířili na severozápad. Jeli jsme snad dvě hodiny vyschlou plání, bez zvěře, jen tu a tam vyschlé koryto anebo masajská boma.
Slavnou Olduvai Gorge jsem neslavně zaspal. Pak se poznenáhlu začala objevovat zelená tráva a gazely Grantovy (větší, s bílým zadkem) a gazely Thomsonovy (menší, s výrazným černým pruhem na břiše). Jak nás Dickson poučil, oba druhy se kříží navzájem.

Jak jsme se blížili k Naabi Hill, gazel silně přibývalo. Musely jich tam být podél cesty stovky. Viděli jsme i několik buvolců stepních. Naabi Hill je brána do Serengeti, ačkoliv vlastní hranice parků Ngorongoro a Serengeti leží o dost jižněji. U brány jsme si snědli pozdní oběd (bylo asi půl čtvrté odpoledne).

Vyšplhali jsme na skalnatý kopec a dalekohledem si prohlédli tu spoustu zvěře kolem kopce: gazely, zebry, buvolce i slony.

Na vrcholku jsme nafotili nádhernou modročervenou agamu.
Za Naabi Hillem pokračovala neuvěřitelná hojnost zvěře. Hlavně gazely, ale i buvolci stepní a buvolci Topi s modročernýma nohama.
U Simba Kopje jsme zastihli obrovské stádo zeber. Byly jich tam stovky, stádo se táhlo až k obzoru. Na jednom z kamenů se vyhřívala lví rodinka - snad čtyři dospělé kusy. Tři lvice jsme viděli dobře, ze čtvrtého zvířete byl vidět jen ocas.

Pod kamenem byla v trávě dvě lvíčata a další dvě se schovávala ve skalní rozsedlině. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, viděli jsme je snad na 10-15 metrů.

Lvi pořád spali, ale nakonec alespoň jedna ze lvic zvedla tělo z vyhřátého kamene a předvedla nám siluetu proti nebi.

Jeli jsme dál na sever. Světla s pozdním odpolednem ubývalo, navíc se zatáhlo nebe. Viděli jsme ještě tři žirafy, geparda v dálce a pěkné sloní stádo. Sloni v Serengeti jsou šedí, v Tarangire byli víc do černa.

Už za soumraku jsme přijeli k hroší tůni u Seronera Wildlife Lodge. Zastihli jsme krásného hrocha venku z vody a o kus dál spoustu hrochů s mláďaty, převalujících se ve vodě, Bohužel byla už skoro tma. Zkusíme tam zajet ještě zítra, je to opravdu kousek.