Cesta na letiště

Zpátky v Kirurumu Tented Lodge jsme zabalili a naobědvali se. Byl čas jet na letiště. Až do Arushe jsme cestu znali . Vyfotil jsem si majestátní Mount Meru.

Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.

Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.

Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.

Track: Den 9 Lake Manyara - pěší safari

Name:		Day 9 walking safari
Date:		30.10.2011 9:32 am
Distance:		4,47 kilometers
Elapsed Time:		1:51:27
Avg Speed:		2,4 km/h
Max Speed:		36,4 km/h
Avg Pace:		24' 56" per km
Min Altitude:		955 m
Max Altitude:		968 m
Start Time:		2011-10-30T06:32:24Z
Start Location:
	Latitude:	3.423273º S
	Longitude:	35.850764º E
End Location:
	Latitude:	3.395655º S
	Longitude:	35.853564º E

Návrat od plameňáků

Vrátili jsme se na souš, došli bosky k botám a ještě o kus dál na pevnější půdu. Průvodce nám umyl nohy vodou z láhví, které nesl s sebou.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u dvou masajských pasáčků krav. Poprosil jsem je, abych si mohl natočit jejich hvízdání na krávy. Umí to opravdu bravurně.

V akáciovém lese kousek od auta jsme potkali skupinu malých dětí tak kolem tří až pěti let. Pásli tam stádo jehňat a kůzlat. Některé masajské děti měly na sobě jen tradiční hábit sepnutý na rameni. Děti jiných kmenů měly na sobě normální oblečení, kalhoty a triko. Všechny byly špinavé, ale vypadaly šťastně a nevypadaly vyhuble. Za celou dobu v Africe jsme neviděli podvyživené nebo zubožené děti. Špinavé a zaprášené ano, ale zdravé.
Rozdal jsem malým pasáčkům balík žvýkaček a Honza si je vyfotil.

Plameňáci na Lake Manyara

Hlavním cílem pěšího safari bylo dostat se blízko k plameňákům. Včera jsme jich viděli milionová hejna, ale tak na tři kilometry. Fotit to nešlo. Dnes jsme se k nim chtěli dostat nablízko.

Zuli jsme si boty, nechali je u travnatého ostrůvku v blátě a šli dál bosky. Bahno nám teklo mezi prsty a smrdělo stejně jako rybniční bahno u nás. Průvodce nás ujišťoval, že je to úplně bezpečné a že tam nejsou žádné bakterie. Tak o tom bych si dovolil silně pochybovat.

Došli jsme k vodě a dál se brodili. Bylo tam vody po kotníky. Ve vodě plavalo peří plameňáků, byla kalná a teplá.

Došli jsme asi dvěstě metrů vodou k nejbližšímu hejnu. Byli tam jak dospělí dočervena zbarvení ptáci, tak mladší bělaví. Zjistili jsme, že blíž než na nějakých sedmdesát - sto metrů se k nim nedostaneme.

Plameňáci z nejbližšího hejna nás zpozorovali a vydali se směrem od nás. My jsmejim nestačili, protože jsme se v bahně bořili.

Udělali jsme pár fotek. Po chvíli se hejno zvedlo a poodlétlo o pár stovek metrů dál. Byl to úchvatný pohled.

Vyrážíme na pěší safari

Dnes ráno byl nad velkou příkopovou propadlinou nádherný východ slunce. Mrkl jsem na něj jedním okem přes moskytiéru a usnesl jsem se, že budu ještě hodinu spát.

Dopoledne jsme věnovali pěšímu safari. Bylo to nad plán, ale chtěli jsme využít čas. Na letišti Kilimanjaro Airport jsme měli být až večer, takže jsme měli celé dopoledne rezervu.
Ve Mto Wa Mbu jsme se potkali s průvodcem. Jeli jsme kolem banánových plantáží k jezeru Manyara. Pěstují se tu červené banány.Průvodce nám vyprávěl, že někdy chodí na plantáže hroši a sloni. Místní zemědělci musí volat rangery z rezervace, aby je zahnali.

Vystoupili jsme z auta a pokračovali pěšky akáciovým lesem. Bylo to mimo národní park. Fotili jsme krásné zoborožce šedé, bohužel se mi nepovedlo fotku správně zaostřit. V lese byly také kočkodani diadémoví.

Po chvíli jsme vyšli na pláň u jezera. Pásla se tam stáda masajského dobytka. Viděli jsme pár zeber a cestu nám zkřížilo stádo pakoňů a stádečko gazel Thomsonových.

Pěší safari je něco úplně jiného než tradiční safari z auta. Zvěř je o hodně plašší, mnohem dříve reaguje. Autem se dá přiblížit blíž. Na druhu stranu je pěší safari bezprostřednější, člověk to jinak vnímá, než když vidí buvola z auta. na pláni byla nízká travička a místy vysrážená sůl.

Prohlédli jsme si zblízka kostru pakoně potaženou vyschlou kůží. Průvodce nám kostru nadzvedl - zjevně mu nevadilo sahat na torzo rukama. Inu, Afrika.

Přešli jsme travnatou pláň - asi kilometr pod pálícím sluncem. Bylo slušné horko. Pak tráva skončila a šli jsme po ztvrdlém bahně pokrytém solnou krustou. Blíž k vodě už bylo bahno bez krusty a pak jsme se začali trošku bořit.