Noční safari

Noční safari se tuze vydařilo. Jako první jsme viděli výra afrického – Spotted eagle owl, starého známého ze Sossusvlei. Kupodivu se ve tmě dalo natáčet, světlo svítilny bylo dost silné.
Dál jsme viděli několik steenboků – antilop trávních, několik springboků, v dálce skupinku kudu (jen za křovím), noháče kapského – springhare a dikobrazí matku s mládětem.
Totálním zlatým hřebem nočího safari byli dva hrabáči kapští – aardvark – a asi čtyři hyeny aardwolf. Česky je to hyenka hřivnatá. Každopáděn je to jediná z hyen, kerá nežere maso, ale hmyz.
Zejména z aardwolfa jsem naprosto nadšený, tohle zvíře jsem viděl poprvé v životě! Hrabáče kapské znám ze zoo, ale v přírodě jsem je opět viděl poprvé. Obrovská radost – potěšilo mě, jak akční to zvíře v noci je.
Moc se to povedlo, i když ke konci už mi byla zima – a to jsem měl dlouhý rukáv, větrovku a choulil jsem se pod dekou!
Zítra nás čeká Etosha! Těším se na slony.

Sossusvlei a offroad

K autu jsme dorazili docela unavení. Přejeli jsme asi 1km do Sossusvlei, na konec cesty. Odtud se dál jet nedá. Poušť Namib se táhne dalších 50-60 km k Atlantiku.

V Sossusvlei bylo pár picnikových stolů a toalety. Rostlo tu pár camelthorn akácií poskytujících příjemný stín. Zastavili jsme pod jednou z nich. Na akácii seděly dvě sovy, anglická turistka tvrdila, že to je „spotted eagle owl“. Česky je to výr africký.

Jinak mě slavné Sossusvlei až tak neuchvátilo, oproti Deadvlei tam nebylo k vidění nic. Průvodce, kterého jsem vyzpovídal mi řekl, že v roce 2011 tu naposled stála voda, od té doby je pánev vyschlá. Když je tu voda, musí to působit úplně jinak.

Zpáteční cesta se proměnila v docela slušné offroad adventure. Kola nám podkluzovala a bořila se do sypkého písku. V jednu chvíli Honza zastavil, aby přepnul redukci diferenciálu, a už se nerozjel. Kola hrabala a auto se bořilo do písku níž a níž. Snažil jsem se kola vyhrabat kusem dřeva, ale nebylo to nic platné – toyota seděla na břiše.

Jedno auto s turisty zastavilo. Ranger nám tvrdil, že musíme pomocí heveru auto  vyzvednout a pod kola nasypat písek. Pak zastavil druhý ranger a nabídl se, že auto vyhrabe i bez heveru. Napřed jsme podle jeho pokynů auto rozhoupali z boku na bok, pak upustil kola, zahrnul je pískem, auto jsme vytlačili asi 10m dozadu, pak jsme tlačili dopředu, když auto znovu uvízlo, opět upustil kola – a tak jsme postupně překonali kritických 20 metrů a posléze se vyhrabali až na asfalt. Byli jsme pěkně zplavení. Děkuji pěkně, stačilo to, víc offroad adventure nepotřebuji.