Odpoledne jsme plánovali původně jako odpočinkové, ale Honza domluvil vlet dunami do národního parku Namib Naukluft, delty řeky Kuiseb a Sandwich Harbouru.
Napřed jsme zastavili u laguny ve Walwis Bay. Tady stojí ty nejluxusnější rezidence. Byl právě odliv, tisíce plameňáků se procházely bahnitým dnem laguny a zobáky prosívaly bahno. Bylo to ještě víc zblízka, než kdysi v Tanzanii.
Pokračovali jsme dál k továrně na sůl. Z vysoké duny jsme si prohlédli odsolovací nádrže zbarvené různými odstíny růžové barvy.
Pokračovali jsme do delty řeky Kuiseb. Ta přitéká skryta v písku. Když člověk začne poskakovat na místě, po chvíli se propadne do tekousí směsi písku a vody. V deltě bylo mnoho pahorků navátého písku, zpevněných sukulentními keříky. Pahorky byly tak dva metry vysoké a možná čtyři pět metrů široké. Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Podél pobřeží jsme pokračovali do národního parku Namib Naukluft. Duny tu jsou žluté pískové barvy a zvedají se hned od moře do výšky možná 50 m. Dělá to dojem, že duny prakticky stékají do moře, každý příliv či bouře si z nich kus ukrojí. Dočetl jsem se ale, že duny naopak postupují od moře pryč, formovány západním větrem.
Dojeli jsme do Sandwich Harbour, malebné laguny pod dunami. Poušť tady trochu ustupuje a dělá prostor laguně plné plameňáků, orámované zeleným rostlinstvem.
Vylezli jsme s Majdou na nejbližší dunu a vyfotili si kouzelný pohled na poušť, lagunu s plameňáky a bílý příboj oceánu.
Smí se jen na okraj laguny, dál cesta nevede.
Kousek od laguny jsme viděli trosky starých domků, které spolkl písek. Dost přesvědčivý důkaz síly pouště.
U moře ležela mrtvola velrybího mláděte. Kupodivu nebylo nafouklé. Smrdělo jako granule pro psy.
Zvěř jsme neviděli, jen pár šakalů a jednoho springboka.
Po cestě zpátky jsme uhnuli od moře a vyjeli mezi duny. V malebném údolíčku jsme si udělali piknik – dostali jsme ústřice, šampaňské, ovoce a uzeniny. Namibie je prostě super.
V sukulentním keříku našla domov skupinka myší.
Řidič s námi projel offroad po dunách. Naše terénní auto šplhalo do svahů a sjíždělo duny tak strmé, že jsem si připadal jako na horské dráze. Řidič přesně věděl, co dělá, ale mě to moc bezpečné nepřipadalo. Jsem rád za zajímavý a silný zážitek, ale přece jen se lépe cítím v buši.
Při západu slunce jsme se vraceli deltou Kuiseb, k továrně na sůl a kolem laguny s plameňáky do města. Byl to super den.
Pokračovali jsme dál k továrně na sůl. Z vysoké duny jsme si prohlédli odsolovací nádrže zbarvené různými odstíny růžové barvy.
Pokračovali jsme do delty řeky Kuiseb. Ta přitéká skryta v písku. Když člověk začne poskakovat na místě, po chvíli se propadne do tekousí směsi písku a vody. V deltě bylo mnoho pahorků navátého písku, zpevněných sukulentními keříky. Pahorky byly tak dva metry vysoké a možná čtyři pět metrů široké. Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Vylezli jsme s Majdou na nejbližší dunu a vyfotili si kouzelný pohled na poušť, lagunu s plameňáky a bílý příboj oceánu.
Smí se jen na okraj laguny, dál cesta nevede.
Zvěř jsme neviděli, jen pár šakalů a jednoho springboka.
Po cestě zpátky jsme uhnuli od moře a vyjeli mezi duny. V malebném údolíčku jsme si udělali piknik – dostali jsme ústřice, šampaňské, ovoce a uzeniny. Namibie je prostě super.
Při západu slunce jsme se vraceli deltou Kuiseb, k továrně na sůl a kolem laguny s plameňáky do města. Byl to super den.
