Ranní safari na Fischer's Pan

Od ranního safari jsem moc nečekal. Vyjeli jsme na okruh kolem Fisher’s Pan. U palmového hájku Twee Palms jsme viděli hejno pštrosů.

Na východní straně Fischer’s Pan se nám nabídl nádherný pohled na vyschlou pánev, kterou v řadě za sebou táhla skupinka pakoňů, za ní skupinka zeber a s odstupem oryxové.

Šli v zástupu za sebou. Bylo vidět, že pakoně je vedou směrem k vodě. Připomnělo mi to Serengeti, kde pakoně a zebry také společně táhnou – a někdy i v zástupu.

Na téhle fotce je dobře vidět, proč se vedle jména pakůň modrý také používá pakůň žíhaný. 

 

Aroe Waterhole na severu Fischer’s Pan  byla úplně vyschlá. Fotili jsme termitiště a ptáky – mandelíky fialovoprsé a dravce (mladí ptáci tuším že kukačkovitý - pale chanting goshawk).

Etosha a rozmanitost

Etosha je až neskutečně druhově rozmanitá.

 Díky míchání biotopů – mopanové lesy, akácie, travnaté pláně, solná pánev – se tu najdou velmi rozdílné druhy zvěře.

 Je úžasné, kolik druhů velkých antilop tu dokáže žít vedle sebe a potkávat se u napajedel.

Žádný z druhů přitom nedominuje tak, jak v Serengeti pakůň – i když springboků je hodně, přece jen tolik nezastiňují ostatní druhy.

Cesta kolem pánve Etosha

Objeli jsme waterholes Goas, Noriams, Nuamses, Springbokfontein a Batia. Už bych nedokázal dát dohromady, kde jsme co viděli. Každopádně to bylo druhově pestré: springboci, oryxové, kudu, zebry Burchellovy, spousty žiraf, buvolci káma. Ti mě obzvlášť potěšili, měl jsem velkou radost, že je vidím zblízka.

Objížděli jsme pláň Etosha kolem waterhole Okerfontein. Na pláni byli vidět pakoně modří (také pakůň hřivnatý, resp. žíhaný - zkrátka gnu, blue wildebeest). Pakoně se zřejmě stahovali na pláně, kde roste nízká tráva a také tu zdálky vidí predátory. Smíšená stáda pakoňů a zeber, jaká znám ze Serengeti, jsme tu nepozorovali.

Povedlo se nám zastihnout skupinku buvolců káma blízko u cesty. Konečně jsem si je pořádně nafotil. Mám buvolce moc rád.
Hodně zdálky jsme viděli velké sloní samce pokryté bílým prachem. Zkoušeli jsme jim nadjet po hlavní silnici, ale byli moc daleko.
U waterhole Ngobib jsme nafotili krásné stádo impal černočelých, které žijí jen tady v Etoshe.

Všude bylo vidět spousty žiraf angolských (southern giraffe). Kupodivu i na solné pláni.

Velice mě překvapilo, když jsem viděl  žirafy pást se na trávě, třebaže o kus dál byly houštiny mopanových stromů. Žirafy se široce rozkročily stejně jako když pijí, a pásly se na trávě.

Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.

Halali a odpolední cesta zpět

Poobědvali jsme hamburgery v kempu Halali. Pro zpáteční cestu jsme zvolili Rhino Drive, cestu se slibným jménem, avšak hubeným výsledkem – jedno stádo impal černočelých, endemických pro Etoshu, a jedna skupinka zeber Burchellových – plain zebra.

Boužel se přesouáme rychlostí 60 km/h, takže je docela malá šance vidět menší zvířata a určitě toho hodně mineme.

Waterholes Salvadora, Charisaub, Sueda a Homob byly buď vyschlé, nebo tam nic zajímavého nebylo.

Vraceli jsme se do Okaukueja v záři zapadajícího slunce, nekonešnou plání podél solné pánve. Prach zvířený auty, co jela před námi, prozařovaly sluneční paprsky paprsky a dodávaly krajině podmanivé kouzlo.

Waterhole Nebrowni, kde jsme ráno viděli spoustu zvěře,  byla večer opuštěná. Je vidět, že čas hraje roli.

Západní Etosha, Olifantsrus Camp

Tak jsme v Etoshe. Je to paráda, všude plno zvěře. Kvůli mopanovým porostům tu není moc daleko vidět, ale podél cesty jsou napajedla - waterholes, které přitahují stáda zvířat.

Hned kousek za Galton Gate jsme viděli rodinku horských zeber – zeber Hartmannových.

U první waterhole byly antilopy skákavé – springboci, oryxové, stepní zebry a jedna žirafa.
O kus dál nádherná skupinka žiraf.

A u další waterhole výstaní stádo zeber, springboci, prasata bradavičnatá a o kus dál stádo buvolců káma – red hartebeest.

Olifantsrus Camp nás moc nenadchl – platí se 30N$ za vstup, v bufetu nemají nic – jen sendviče a do sendvičů jim došel sýr. A nefungují tu platební karty. Což ale asi bude nějaký problém v bance, protože už ráno v Rustig Toko Lodge jsem musel platit hotově.
Mají tu vyhlídkovou pozorovatelnu u napajedla. Musí to být skvělé ráno nebo večer, sednout si a čekat, co se ukáže.

Teď po poledni jsme tam vyfotil samici kudu a o kus dál leželo stádo pakoňů.