Levhartice a hyeny, safari kolem Luangwy

 Je vůbec možné se Afriky přesytit? Mít dost toho životního stylu nasyceného přírodou, překypujícího životem plným pozorování, kdy se za každým záhybem cesty může skrývat slon nebo levhart? Stačí zajímavý pták a jsem docela nadšený. Ta kouzelná krajina plní zvěře, to se nepřejí.

Dnes jsme opět vstali v 5 ráno. V noci jsem byl na záchodě a slyšel jsem kolem tábora podél řeky přeletět nějaké velmi hlasité ptáky. Bylo kolem jedné ráno, vím to, protože jsem zapomněl vypnout trasování GPS na Ipadu.

Ráno i v noci bylo chladněji než včera, což mi tedy vážně nevadí. Nakonec tu máme dvě Španělky, jednoho Katalánce, dvě Peruánky, jedno Němce a my čtyři Češi. Tři lidi neumí anglicky, jedna z Peruánek, stará Španělka a Katalánec.

Janu Fojtíčkovou zlobí foťák, nefunguje jí autofocus. To zamrzí. 

Ranní safari se vyvedlo, viděli jsme hromadu zvěře. Největší pecka byla mladá levhartí samice hned kousek od mostu a komunikačního stožáru. Prošla nám hned vedle auta, dala se chvilku parádně fotit i točit. Prý tam někde má mladé.

 Ještě předtím jsme  chvilku pozorovali dvě hyeny na lovu. 

U laguny jsme pozorovali stádo zeber a  dvě žirafy. Lagun je tu spousta.

Žirafy Thornicroftovy jsou prý geneticky shodné s masajskými , ale zdá se mi to divné, kresbu na srsti mají jinačí - nepřipomíná vinné listy.

 

Na pláni u Luangwy byla spousta puku. Pozorovali jsme dominantního samce, jak prohání samici a nutí ji k páření. Prý si harém udrží jen asi týden, protože nemá čas se pást a veškerý čas a sílu věnuje samicím.

Zebry Crawshayovy mě těší, přesně odpovídají popisu a jsou vážně jiné než ostatní a snadno k rozeznání.

U další laguny jsme viděli zoborožce kaferské.  

A u ještě jiné laguny jsme fotili hrochy  ponořené v plovoucí vegetaci krásné syté barvy. 

Stará Španělka nezavře pusu. Je to docela únavné.

 Na konec dnešního ranního safari jsme pozorovali stádo slonů se třemi slůňaty, které jsme na stejném místě pozorovali včera. Teď už byli po koupeli a brali prachovou lázeň.

Na cestě zpátky jse podřimoval. K obědu jsme měli míchaná vejce, salát z rýže ze včerejška, fazole v tomatě a pečená rajčata.

Leskoptev, kterou tu vídáme, je Meve's Starling - leskoptev s dlouh7m ocasem.

Koupil jsem vyřezávaný palmový ořech. Je na něm slon a nápis Zambia.

Příjezd do Ruahy

Náš řidič Michael Zayumba je sympatický starší chlapík. Při večeři z něj vylezlo, že je mu 59 let a má 30 letou dceru na vozíku a další dva syny a dceru. Žijí v Dar es Salaamu.

Iringa má kouzelné okolí skalnatých kopců posetých červenobílými balvany, zarostlými žloutnoucími listnatými stromy. Je to docela velké město a sídlí tam biskup, takže je tam katedrála. Po cestě jsme ciděli i hodně pravoslavných kostelů.

Zastavili jsme se na oběd v restauraci, kde obsluhují hluší lidé. Na jídelním lístku byly znaky pro hluchoněmé s překladem do svahilštiny.

Cesta do NP Ruaha byla docela dlouhá, z Iringy asi 3,5 hodiny.  Cestou ubývaly vesnice a zhoršovala se silnice. Kolem byl místy docela hustý buš se žlutozelenými listnáči, zelenými akáciemi a mohutnými baobaby. Některé měly plody.

Viděli jsme cestou pár kusů kudu, asi tu jsou docela hojní.

Gate byla dost spartánská. 

Kolem visely lapače na mouchy tse tse. Naštěstí nás žádná nekousla.

Sjeli jsme z mostu přes řeku Great Ruaha.

Ve vodě byli krokodýli, proti proudu se na ostrůvku pásli hroši. Nad námi létali orli jasnohlasí.

Jeli jsme na vyhlídku nad řekou.

Pozorovali jsme impaly  a dva pěkné kusy kudu (laně). Z vyhlídky jsme viděli čápy sedlaté, nesyty a jednoho zejozoba. A kladicouše a husy egyptské. Všechno jen dalekohledem. 

Cestou k našemu ubytování jsme viděli párek žiraf.

Bydlíme v chatách Ruaha Bandas. Jsou dost spartánsky zařízené, je to nejlevnější ubytování v parku. Ale máme postel, moskytiéru, záchod a tekoucí vodu, tak co. Chaty stojí u řeky, ale není na ní moc vidět. Na druhém břehu se páslo stádo slonů.

Ubytovali jsme se - já jsem si donesl do chatky svůj uzlíček se špinavým prádlem z letadla, víc toho nemám -  jeli jsme na večeři. 

Cestou jsme měli velkou kliku. Přes cestu procházela levhartí samice. Šla po cestě před námi a pak zatočila směrem k řece.

Chvilku před západem slunce jsme narazili na sloní rodinku, která se přesouvala ve směru cesty. Párkrát jsme popojeli a prohlédli si slony dosyta ze všech stran.

Večeři jsme měli v restauraci pár kilometrů po proudu. Měl jsem skvělý salát z rajčat, avokáda a cibule s octem, hunsně přesolenou kuřecí polévku (nedojedl jsem) a ucházející steak s hranolky. Po večeři jsme se vrátili do Ruaha Bandas. Vypral jsem mýdlem zamřelé prádlo z letadla, prádlo ze dneška jsem pověsil vysmrdět a teď edím nahý v bandě a píšu deník. Byl to dobrý den.

Odpolední safari v Seroneře: duha a levhartí mláďata

Odpolední safari začalo celkem neslavně. Jeli jsme na Masai Kopjes (vyslovovat "kopžes"). Cestou jsme viděli pět žiraf z dálky, pár ptáků a pštrosy.

Na kopjes nebylo vůbec nic - ani chlup. Vyfotili jsme si malebné balvanovité kupy a zamířili nazpět.

Od jihu se přihnal mrak a začalo pršet, tak jsme se docela vyřádili při focení duhy nad bušem.

 Vrátili jsme se k řece Seroneře. Přestalo pršet a mraky se roztrhaly. Dickson nás zavezl na místo, kde ostatní auta hlásila levharta. A opravdu, na kmeni padlého stromu se v záři zapadajícího slunce producírovalo nádherné zvíře.

Úplně nás dostalo, když se po chvíli zpoza kmene vykulila dvě leopardí koťátka a začala si s mámou hrát! Měli jsme je tak na 30 metrů, byla krásně vidět, pozorovali jsme je snad půl hodiny. Jen ubývající světlo nás odtamtud vyhnalo.
Myslím, že jsme měli neskutečné štěstí: v jednom dni čtyři pozorování dospělých levhartů a dvou mláďat!

Ranní safari v Seroneře: lví smečka, buvoli a levharti

Ranní safari se hodně povedlo. Hned po vyjetí jsme našli lví rodinku o nejméně 14 kusech, jak se rozvaluje na kamenech u řeky Seronery. Za kamenem bylo stádo buvolů. Bylo vidět, že buvoli o lvech dobře vědí, ale nechtěli ani poodejít, ani lvy zahnat.

Byla to taková válka nervů: lvi byli ve střehu, každou chvíli některý z nich vstal, poodešel pár kroků a zase si lehl. Dva buvolí býci byli otočeni čelem ke lvům, vždycky popošli směrem k nim, ale zase si to rozmysleli a vrátili se ke stádu. Pozorovali jsme je snad dvacet minut.

Buvolů je tu opravdu hodně. Ráno jsme s Davidem vylezli na vyhlídkovou terasu v Seronera Wildlife Lodge a viděli jsme za řekou v buši ohromné stádo, jak zvolna přetahuje směrem na východ. Když jsme se odtrhli od lvů, projížděli jsme kolem velikého stáda buvolů odpočívajícího v dopoledním vedru. Buvoli polehávali ve skupinkách ve stínu pod akáciemi. Dickson nám řekl, že buvoli žijí v rodinách, kteé se sdružují do stád. Každá ta skupinka pod stromy byla vlastně jedna buvolí rodina.

Jedna skupina buvolů se vracela od napajedla. Museli přejít přes cestu, kde stálo naše auto. Byla to krása, dívat se, jak se buvoli pomalu rozhodují a rozmýšlejí, jestli se mají odvážit přes cestu a jak blízko k autu se pustit. Nakonec se jeden býk rozhodl a přešel přes cestu. Za chvíli ho následoval i zbytek stáda. Přešli snad deset-patnáct metrů před naším autem.

Viděli jsme pěkné stádečko pakoní a s nimi pár zeber. Velké stádo, "mega-herd", jak se píše na Internetu, jsme bohužel neviděli, nacházelo se někde na severu Serengeti. Je to docela škoda. Tady přece jen trošku selhalo plánování naší cesty - původně jsme předpokládali, že by neměl být problém ze Seronery zajet na migrující stádo se podívat.

Vrátili jsme se k hrošímu jezírku. Hroši odpočívali pod vodou, ale přece jen byli docela dobře vidět a dalo se udělat pár fotek.

 Zlatým hřebem dnešního dopoledního safari byli levharti. Nejdřív jsme viděli jenodho levharta na stronmě, ze kterého po chvíli slezl a přešel na jiný strom o stom metrů dál, kde už byl jiný levhart. Byla to úžasná podívaná, levhart se předvedl jako manekýn ve vší kráse.

Viděli jsme několik sloních stád. Po poledni trošku zapršelo. Viděli jsme lví rodinku - lvice se vzrostlými mláďaty pod stromem.

 Úžasný byl třetí levhart toho dne: mašíroval si to po silnici a vůbec si nevšímal terénních aut s nadšeně fotografujícími turisty. Prošel těsně vedle našeho auta, byl ode mě nadosah, kdybych natáhl ruku z okna, tak jsem si ho mohl podrbat. Neuvěřitelné! Myslel jsem si vždycky, že levhart je plaché zvíře, nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím takhle zblízka!