Přes Severní Luangwu na sever

 Dnes jsme se přesouvali přes Severní Luangwu. Ráno jsme sbalili tábor. Vyzvedli jsme si věci, které nám v lodgi vyprali. Bohužel lehce navlhlé. Zaplatil jsem $9 za pití na baru, $10 za tip pro lodge a dohromady $20 za praní za mě, Janu a Roberta.

 Cestou jsme u řeky viděli impaly a pěknou velkou hyenu. 

Mopanovým lesem jsme dojeli k bráně do speciální chráněné oblasti pro nosorožce. Tam se přísně sleduje doba průjezdu. 

Hledali jsme kolem cesty, zda nespatříme nosorožce, ale marně. Viděli jsme jen skupinku slonů. Nosorožců prý v Luangwě žije asi 30, všechno potomci původních čtyř. 

Cestou k escarpmentu jsme brodili krásnou řeku.  Museli jsme si vylepšit cestu oblázky z řeky, protože se písek sypal.

Muchinga Escarpment je zarostlý miombovým lesem (dole v parku byly mopane místy vypálené). Terén escarpmentu byl docela náročný, místy auto dostalo kotel a jednou jsme míjeli auto a Andrew už se nerozjěl. Museli jsme vypodložit zadní kolo auta kamenem, protože mu správně nefunguje ruční brzda.

Levhartice a hyeny, safari kolem Luangwy

 Je vůbec možné se Afriky přesytit? Mít dost toho životního stylu nasyceného přírodou, překypujícího životem plným pozorování, kdy se za každým záhybem cesty může skrývat slon nebo levhart? Stačí zajímavý pták a jsem docela nadšený. Ta kouzelná krajina plní zvěře, to se nepřejí.

Dnes jsme opět vstali v 5 ráno. V noci jsem byl na záchodě a slyšel jsem kolem tábora podél řeky přeletět nějaké velmi hlasité ptáky. Bylo kolem jedné ráno, vím to, protože jsem zapomněl vypnout trasování GPS na Ipadu.

Ráno i v noci bylo chladněji než včera, což mi tedy vážně nevadí. Nakonec tu máme dvě Španělky, jednoho Katalánce, dvě Peruánky, jedno Němce a my čtyři Češi. Tři lidi neumí anglicky, jedna z Peruánek, stará Španělka a Katalánec.

Janu Fojtíčkovou zlobí foťák, nefunguje jí autofocus. To zamrzí. 

Ranní safari se vyvedlo, viděli jsme hromadu zvěře. Největší pecka byla mladá levhartí samice hned kousek od mostu a komunikačního stožáru. Prošla nám hned vedle auta, dala se chvilku parádně fotit i točit. Prý tam někde má mladé.

 Ještě předtím jsme  chvilku pozorovali dvě hyeny na lovu. 

U laguny jsme pozorovali stádo zeber a  dvě žirafy. Lagun je tu spousta.

Žirafy Thornicroftovy jsou prý geneticky shodné s masajskými , ale zdá se mi to divné, kresbu na srsti mají jinačí - nepřipomíná vinné listy.

 

Na pláni u Luangwy byla spousta puku. Pozorovali jsme dominantního samce, jak prohání samici a nutí ji k páření. Prý si harém udrží jen asi týden, protože nemá čas se pást a veškerý čas a sílu věnuje samicím.

Zebry Crawshayovy mě těší, přesně odpovídají popisu a jsou vážně jiné než ostatní a snadno k rozeznání.

U další laguny jsme viděli zoborožce kaferské.  

A u ještě jiné laguny jsme fotili hrochy  ponořené v plovoucí vegetaci krásné syté barvy. 

Stará Španělka nezavře pusu. Je to docela únavné.

 Na konec dnešního ranního safari jsme pozorovali stádo slonů se třemi slůňaty, které jsme na stejném místě pozorovali včera. Teď už byli po koupeli a brali prachovou lázeň.

Na cestě zpátky jse podřimoval. K obědu jsme měli míchaná vejce, salát z rýže ze včerejška, fazole v tomatě a pečená rajčata.

Leskoptev, kterou tu vídáme, je Meve's Starling - leskoptev s dlouh7m ocasem.

Koupil jsem vyřezávaný palmový ořech. Je na něm slon a nápis Zambia.

Na hranicích Konga

Přijeli jsme k picnic site na kopečku a sjeli k řece Ishasha. "The other side is Kongo", povídá Ronald. Tak jsme zastavili a šli k řece. Do Konga jsme to měli míň než 10m. Peter vzal kámen a hodil ho přes řeku. Nikdy jsem si nepomyslel, že se ocitnu takhle blízko Konga. Udělali jsme si tam společnou fotku.

Pomalu jsme se vraceli k lodgi. Vjeli jsme do severního okruhu. Tady byla savana vypálená. Ze spálené trávy čněly zelené akácie a jakési keříky. Občas zlatavý flek trávy, která vypalování přežila. I tak tu byla zvěř - odušky, prasata savanová, ptáci, buvoli. Přijeli jsme ke "kob mating grounds", kde se samci předváděli samicím se zvednutou hlavou a snažili se o spáření.

Dojeli jsme na konec planiny. Na hraně stálo auto s posh turisty, kteří si užívali sundowner - drink při západu slunce.

Ronald sjel z cesty a zavezl nás k hyenímu doupěti. Dva výrostci se tu váleli - jeden klimbal, druhý ohlodával kost. Moci si nás nevšímali. Za chvilku přišla jejich matka. Pozdravili se ztopořením a očicháním penisů a klitorisů - u hyen se to nepozná, vypadá to stejně.

Z nory vylezlo roztomilé štěně a připojilo se ke ztopořovacímu rituálu. Pak si matka lehla opodál a mláďata si hrála. Byl to skvělý závěr bezvadného dne.

I když jsme neviděli ani šimpanze, ani stromové lvy, zažili jsme úžasné dobrodružství a užili si skvělé safari. Moc se mi tu líbí. Ishasha mi přijde nejlepší z celého NP Queen Elizabeth.

Kasenyi Plains a solný kráter Bunyampaka

Ráno jsme vstali v 6, ještě byla tma. Honza se šel sprchovat, ale když si namydlil celé dělo, došla voda. Spotřebovali jsme ji včera večer, když jsme se sprchovali a fotili si selfíčka ve venkovní sprše. Musel ze sebe smýt mýdlo pitnou vodou z petláhve.

Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.

Jeli jsme na Kasenyi Plains, směrem k Lake George. Safari začalo slibně, docela brzy jsme dojeli ke dvěma autům, která pozorovala hyenu.

 Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.

Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.

Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.

Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.

U waterhole Chudop

U waterhole Chudop kousek od kempu Namutoni se nám zadařilo. Když jsme tam přijeli, zastihli jsme skupinku žiraf na námluvách. Dva samci se dvořili mladé samici, ovíjeli ji krky a snažili se k ní zezadu přiblížit.

 Po chvíli se u waterhole objevila skupinka antilop losích – elandů. Elandy jsme viděli až dnes – třebaže jsem se dočetl, že se vyskytují hlavně v západní Etoshe, viděli jsme je až tady u Namutoni.

 Nízké pozdně odpolední slunce nádherně osvětlovalo elandy, jak procházejí kolem žiraf k napajedlu a pijí.

Po chvíli přišla k napajedlu skhyena skvrnitá provázená šakalem čabrakovým. Šakalů je tu všude plno, hyenu jsme viděli poprvé. Hyena se prošla kolem hejna perliček, pak zamířila k vodě. Elandi i žirafy jí ustoupili, ale ne moc daleko. Mám moc rád fotky, kde se podaří zachytit víc druhů zvěře najednou – a tohle byl přesně ten případ.

Ještě při západu slunce kousek od campu Namutoni jsme nafotili a natočili sloního býka proti zapadajícímu slunci, ale fotka se moc nevyvedla.

 O poznání lépe vyšla silueta buše.

Do Namutoni jsme přijeli těsně po západu slunce, za námi ranger zavřel bránu.

Kráter Ngorongoro, oprava auta a lovící hyena, 4.3.

Dnes ráno jsme opustili Sopa Lodge a přes Naabi Hill dojeli do Ngorongoro. cestou jsme nikde nestavěli, tak jsme snad kolem 11:00 projeli bránou.
Dicksonova Toyota Landcruiser celou cestu přes Serengeti vydávalo horší a horší zvuky, až se uprostřed sjezdu do kráteru ozvala rána a další jízda začala být vyloučená. Doplížili jsme se na dno kráteru, Dickson vlezl pod auto a zjistil příčinu - uvolnilo se mu ukotvení hřídele přenášejícího dozadu pohon 4x4. Dickson tomu nějak anglicky říká, nevzpomínám si jak.

Nějak to provizorně opravil - pomocí vypůjčené piksly oleje a gumového pásku to ukotvil, aby mu to tolik nelítalo.
Během opravy mu asistoval David, my ostatní jsme pozorovali zvěř a dávali pozor na blížící se šelmy. Kráter vypadal o dost jinak, než při naší první návštěvě v roce 2011. Téměř celé dno kráteru bylo zelené, zvěř byla rozptýlena po celé ploše kaldery a největší masa zvěře byla v severní části kráteru, kam bohužel nevede moc cest. jezero bylo o hodně větší než minule a kromě něj byla na ploše řada menších napajedel a vodních ploch.

Asi dvěstě metrů od nás jsme si všimli hyeny. Napřed se pohybovala jen krokem, ale zdálo se, že si obhlíží blízko se pasoucí pakoně. Pak začala poklusávat. pakoňů se zmocnil neklid a začali se také pohybovat. Hyena zrychlila - a já začal lovit kameru. Něco z lovu jsem snad natočil, ale v rozhodující fázi mi hyena i unikající pakoně zmizeli za terénní vlnou.
Dickson právě naštěstí dokončil provizorní opravu, takže jsme mohli popojet k hyeně. Hned vedle cesty žrala mládě pakoně, které právě strhla. 

Ze tří metrů jsme pozorovali zakrvácenou tlamu hyenym jak se noří do břišní dutiny pakoně, jak odtrhává kusy masa i s kůží a hladově rozkousává žebra. Bylo vidět, jak obrovskou sílu má v čelistech, kůži i kosti krájela jako nic. 

Za chviličku byla mrtvolka na dva kusy. Kolem se začali opatrně přibližovat šakali, kteří se těšili na svůj díl hostiny. 

Ani jsme nevyčkali konce tohoto představení, Majdě ani marcelce se hltající zakrvácená hyena pranic nelíbila.

Na pláních Ngorongoro, 1.3.2013

Cestou dolů z vysočiny Ngorongoro na planinu jsme viděli pár pakoňů a zeber, žirafy a nádherného samce antilopy losí. Úžasné zvíře! Minule jsme viděli jen zdálky jednu antilopu z terasy Tarangire Wildlife Lodge. Tady to bylo mnohem lepší.

Dickson nám vyprávěl o nízkých akáciích. V jejich plodech prý žijí symbiotičtí mravenci. Když žirafa plod utrhne a začne žvýkat, mravenci vylezou a žirafu poštípají, takže plod vyplivne. (Dohledal jsem, že se ten druh jmenuje anglicky Whistling thorn - podle trnů, které ve větru hvízdají - nebo Ant-galled Acacia, latinsky Acacia drepanolobium, české jméno jsem nedohledal).

Dole na pláni bylo znatelně živo. Od Olduvai Gorge byla savana zelená a plná gazel Grantových a Thomsonových.
Dozvěděli jsme se od Dicksona, že Oldupai je masajský název divokého sisalu - jukovitého sukulentu, která tam hojně roste. Během období sucha slouží Masajům jako zdroj vody. Nevím, proč Britové říkají Olduvai a ne Oldupai.

Cestou ke hranici národního parku Serengeti začali přibývat pakoně. Před hranicí parku jsme uhnuli na lake Ndutu směrem na západ. A začal masakr. Kam oko dohlédlo, všude se pásli pakoně, oba druhy gazel a zebry. Byla to neskutečná masa zvěře! Jeli jsme třicet kilometrů od hlavní silnice k jezeru přes další a další spousty zvěře.

Tahle fotka ukazuje tu spoustu zvěře, jen když se pořádně zvětší.

Viděli jsme ještě dvě další stáda antilop losích, neboli Eland antelope. Bohužel jsou velice plaché, takže je těžké udělat pořádnou fotku. Mají únikovu vzdálenost možná sto metrů, takže nám nebylo nic platné, že Dickson sjel ze silnice, aby nás dostal blíž. Tedy silnice: prašné pisty v podobě dvou vyježděných kolejí. Narozdíl od ostatních národních parků, v Ngorongoro Conservancy Area je dovoleno jezdit autem kdekoliv, nejen po cestách.

Ještě k únikové vzdálenosti: gazely Thomsonovy a Grantovy nám někdy doslova uskakovaly pod koly naší Toyoty Landcruiser, únikovou vzdálenost mají pár metrů. Pakoně jsou komfortní na patnáct metrů, zebry zrovna tak.

Po cestě jsme viděli čtyři hyeny odpočívající v brázdě.

Lake Ndutu se nachází na západním konci Olduvai Gorge. Okolí jezera tvoří akáciový buš. Zjevně tu žijí sloni, vegetace je hodně polámaná. Lake Ndutu je rozlehlé, má možná pět kilometrů na délku, ale teď je tu málo vody. Zřejmě v období dešťů naprší víc. Vyfotili jsme si pár plameňáků, kteří se brodili v mělké vodě. Hrochy jsme neviděli, asi je na ně jezero příliš mělké.

Cestou do lodge jsme na cestě potkali krásného frankolína  žlutohrdlého (yellow-necked francolin - alespoň doufám, že to je on).

Poznámka 11.10.2020: Tenhle pták je frankolín šedoprsý, Pternistis rufopictus - Grey-Breasted Spurfowl.
Zítra pojedeme na ranní safari v okolí jezera, pak se vrátíme na oběd a budeme se přesouvat do Sopa Lodge v Serengeti.