Plavba pokračuje - prasata pralesní

Největším zážitkem během plavby pro mě byla prasata pralesní - hylošeři, anglicky Giant forest hog. Viděl jsem je tu poprvé v životě.A jsou to skuteční obři, kanci dosahují hmotnosti až 275 kg. Dnes jsme je pozorovali celkem čtyřikrát: jdou z lodi, dvakrát u Queen's Mile na North Kazinga Plains a pak večer na kališti pod naší chatkou. To jsem opravdu nečekal  - z knih Jaroslava Mareše jsem nabyl dojmu, že hylošer je zvíře tajemné, vzácné a vyskytuje se pouze v lesích.

Tohle je stádečko focené cestou zpět:

 

Je pravda, že houštiny v NP Queen Elizabeth jsou husté a neproniknutelné, ale opravdu jsem nečekal, že hylošera uvidím - a navíc nafotím, a to čtyřikrát v jednom dni!
Plavba se vážně hodně povedla. Cestou do lodge jsem byl už docela unavený. Povzbudilo mě sloní stádo, které přecházelo přs cestu.

Je pravda, že oproti NP Murchison Falls je Queen Elizabeth hustě zarostlý, hlavně v západní části. Na východě byl zase buš hodně vypálený. Vypalují tu starou trávu, aby s příchodem období dešťů mohla vyrašit nová, svěží zelená travička, která chutná antilopám.

Varan nilský odpočívá na stromě nad vodou

Ledňáček jižní africký (Pied Kingfisher) na akácii.

To všechno má ale za následek, že Queen Elizabeth vypadá prázdný. Teprve když jsme se projeli po kanálu, bylo vidět, kolik tu žije zvěře. A to jsme viděli jen maličký kousek kanálu!
Vlha bělohrdlá (White-throated bee eater)

Díky dvěma jezerům, kráterovým polím Katwe a panoramatu Rwenzori má Queen Elizabeth osobitou atmosféru. Jsem hodně zvědavý na zítřek, čekají nás šimpanzi v Kyambura Gorge a pak přesun do Ishashy, na samou hranici s Kongem.

Kazinga Channel

Po obědě jsme jeli na plavbu po kanálu Kazinga Channel.

Podle všech reklamních tvrzení cestovek je tu největší populace hrochů na světě, ale mě utkvěli hlavně buvoli.

Volavka stříbřitá - Little Egret

Hroši byli na každém rohu, ale v menších skupinkách tak do 10-15 kusů. V Tanzanii jsem viděl větší skupiny. Ošklivý hroch s růžovými lysinami se vyvaloval vedle hejna zobounů afrických (African skimmer).

(Až doma jsem si dohledal, že největší populace hrochů tu skutečně bývala. Údajně tu žilo na 21 000 hrochů. V 60. letech jich tu vybili 7000, aby uchránili park před nadměrným spásáním, a populaci zredukovali na 14000. Pytláci v 80. a 90. latech populaci dál zdecimovali, takže v r.1989 se stav hrochů odhadoval na pouhých 2100 a v roce 1995 se celková populace v NP Queen Elizabeth odhadovala na 2800. Podle mého docela smutný příběh. Který má nepříjemnou dohru - decimací hroší populace se výrazně snížily úlovky tilapií, které tu bývaly vynikající.)

Varan nilský se anglicky jmenuje monitor lizard.

Plavba po kanálu Kazinga byla znamenitá. Pluli jsme po jižním břehu. Břeh byl plný zvěře. Tu dva sloni dováděli ve vodě, támhle volavky, tady skupinka hrochů, krokodýli, kladivouš, varan nilský. Pořád bylo na co se dívat.

A hlavně buvoli, buvoli. Zdejší buvoli mají zbarvení do hnědočervena, prý v důsledku křížení s pralesními buvoly z Kibale Forest a z Konga.

Na přehu byla kvanta ptáků. Ledňáčci, kladivouši, volavky, čápi. Hroší a buvoli se doslova váleli mezi hejny zobounů afrických.

Hodně mě potěšili orli jasnohlasí. Fotil jsem je za letu i v sedě. Kolem řeky je jich opravdu hodně.

 

Kazinga Fishing Village leží na jižním břehu kanálu. Je obklopená národním parkem. Rybáři prý loví hlavně na Edwardově jezeře.

 

Safari v Queen Elizabeth

Pokračovali jsme na Kob Mating Grounds - místo, kde silní samci vodušek střeží teritorium a samice v říji si vybírají partnery na páření.

Viděli jsme v dálce dva zápasící samce a celkem blízko několik pokusů o páření.

 

Přejeli jsme na druhou stranu silnice procházející parkem od severu k jihu. Tady se rozkládají North Kazinga Plains, pláně zarostlé vysokým bušem s převládajícími euforbiemi candelabra.

Ronald nám tvrdil, že mléko z euforbie způsobuje oslepnutí, pokud se dostane do oka. Jediná pomoc je vypláchnutí mateřským mlékem, aby se to zneutralizovalo.

Na pláních jsme viděli několik zajímavých ptáků, orla chocholatého a orla jasnohlasého, vodušky defassa a stádečko buvolů. Ve srovnání s bohatstvím Murchison Falls ale nuda, nuda, šeď, šeď.

Linduškovec žlutohrdlý (Yellow-throated longclaw)

 

Poobědvali jsme v restauraci Tembo na Mweya Peninsula, který leží mezi Kazinga Channelem a Lake Edward. Edwardovo jezero vypadá jako moře. Díky oparu byl protější břeh v nedohlednu.

Snovač černohlavý (Black-headed Weaver)
K obědu jsem měl kozí špíz a pečené banány - silně stylové jídlo.

Kosti jsem házel čápovi marabu.

Kasenyi Plains a solný kráter Bunyampaka

Ráno jsme vstali v 6, ještě byla tma. Honza se šel sprchovat, ale když si namydlil celé dělo, došla voda. Spotřebovali jsme ji včera večer, když jsme se sprchovali a fotili si selfíčka ve venkovní sprše. Musel ze sebe smýt mýdlo pitnou vodou z petláhve.

Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.

Jeli jsme na Kasenyi Plains, směrem k Lake George. Safari začalo slibně, docela brzy jsme dojeli ke dvěma autům, která pozorovala hyenu.

 Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.

Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.

Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.

Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.

Den 10: Trasa