Dopolední safari kolem Lake Ndutu, 2.3.2012

Ranní safari bylo hodně o šelmách. Jeli jsme se podívat na močál Ndogu, bažinatou oblast na sever od jezera Ndutu. Projeli jsme kolem jezera a vyjeli na planinu, kde se páslo stádo gazel Grantových. Vyfotil jsem mohutného samce, který byl silně promořený klíšťaty.

 Při přejezdu planiny jsme viděli rodinku psů ušatých (anglicky bat-eared fox - nechápu, proč se česky jmenuje pes ušatý, podle mě je to jasná liška). Rodinka se vyhřívala na ranním sluníčku vedel ústí své nory.

Psi si nás vůbec nevšímali, byli jsme od nich na dva metry.

V buši jsme viděli stádečko žiraf, nejbližší na čtyři metry. Vyfotil jsem krásný portrét. Myslím, že by málokdo uvěřil, že to není foceno v zoo.

U potoka vytékajícího z močálu jsme pozorovali párek hus egyptských se třemi housaty.

Ještě o včerejším safari v Tarangire, 1.3.2013

Tak jsme na cestě z Tarangire. Půjčil jsem si od Davida pero, moje je téměř nepoužitelné. Píšu v autě cestou do Serengeti, snad to bude k přečtení. Tady je ještě asfalt, tak to celkem jde. Od Ngorongoro dál vede jen prašná pista, tam psát nepůjde.

Ještě k včerejšku: safari bylo úplně úžasné. Projeli jsme tarangire až k bažině Silale. Cestou jsme viděli několik stovek slonů, snad jich bylo i přes tisíc. Krajina kolem řeky Tarangire byla prostě posetá sloními stády, některá měla několik desítek kusů. Opravdu neuvěřitelné počty.

Viděli jsme mláďata stará pár dní, bujné výrostky, rozvážné samice - vůdkyně stáda i obrovské samce v plné síle. Opravdu jsem nevěřil, že kdy uvidím tolik slonů: i oproti minulé návštěvě Tarangire v roce 2011 bylo tohle mnohonásobně lepší.

Ráno, ještě než jsme přijeli ke slonům, jsme pozorovali tři gepardy nad složenou impalou. Byla to matka se dvěma odrostlými mláďaty, když zalehli ke kořisti, tak nebyli v trávě vůbec vidět. Opodál na stromě čekali supi na to, co zbyde.

V jednu chvíli jsme se ocitli uprostřed sloního stáda. Zastavili jsme u sloní mámy střežící spící novorozené slůně. Mohlo být staré snad pár dní. Za chvíli přišli další sloni vedení starou samicí a postavili před mládětem obranný val.

Chvíli stáli, pak samice začala mávat ušima (stála asi dva metry od našeho auta), zhluboka zabrumlala, slůně se zvedlo a celá skupinka pomalu odešla. Nádherný zážitek!

Malá slůňata byla krásně hravá.

Krajina v Tarangire mi trošku připomíná České Středohoří. Sopečné pahorky mají podobný tvar jako kopce u Loun.

Hodně mě překvapila bažina Silale. Je to obrovská plocha, která v období sucha vysychá a mění se na pastvinu pro pakoně a zebry. S horou Oldoinyio Ngahari v pozadí vypadá pláň moc dobře. Ngahari tvoří hranici národního parku Tarangire, bažina Silale přechází na jihu v bažiu Lormakau a ta pak v bažinu Ngusero Oilorobi. Je to souvislá plocha bažin táhnoucích se od severu k jihu rovnoběžně s tokem řeky Tarangire (řeka teče naopak od jihu na sever).

Asi nejvíc slonů jsme viděli ve středním tarangire v oblasti Sopa Lodge. Řeka tam protéká  rozlehlou travnatou planinou. je tam výhled na kilometry, takže sloní stáda byla vidět na velikou vzdálenost.

V mokřině podél řeky se procházela spousta čápů bílých, kteří tu přezimují. Zajímalo by mě, jestli některý z nich přiletěl z Česka.
V bažině Silale jsme viděli z dáloky pár sloních samců, kteří se tu pasou na měkké trávě.

Viděli jsme tam čápa sedlatého, jak žere hada. Bohužel byl dost daleko. (Také to byl jediný had, kterého jsme za celou cestu v Africe viděli).
Když jsme uviděli skupinku buvolců a gazel, zaútočilo na nás mračno much tse-tse. Ani jsme si nevyfotili ty buvolce, opravdu se to nedalo. Mouchy tse-tse za námi letěly snad pět kilometrů. Jakmile Dickson trošku zvolnil, hned se na nás vrhaly, bodaly a pily nám krev. Repelent. kterým jsme se po ránu nastříkali, úplně ignorovaly. Nakonec jsme částečně ujeli, částečně je David vyhubil repelentem, kterým zuřivě postřikoval bzučící oblak za naším autem.

Zpátky jsme jeli po západním břehu řeky. Povedlo se mi udělat pár pěkných fotek hadilova písaře (angl. Secretary bird).
Znovu jsme tu potkali starou známou slonici s jedním obroušeným klem, vůdkyni stáda, které jsme pozorovali dopoledne. 

Viděli jsme jen jednoho velkého sloního samce, ale stál za to: neobyčejně mohutný slon v plné síle, postříkaný bahnem, takže vypadal jako válečník. Nádherné stvoření!

První safari v Tarangire

Cesta do Tarangire proběhla bez problémů. Někdy kolem 14:00 jsme poobědvali u brány. Hned za branou jsme viděli pár impal, zeber a pakoňů, ale celkem daleko. Jeli jsme přes Little Serengeti k Matete Picnic Point, místu, kde jsme před rokem pozorovali celké sloní stádo. Teď tu nebylo nic. Jen dole u řeky voduška a pár volavek a v dálce skupinka aut, která cosi pozorovala.

Dickson vysílačkou zjistil, že tam mají gepardy a lvy. Opustili jsme Matete Picnic Point a vyrazili k řece. Přejeli jsme po mostě a zatočili podél břehu k východu. O kus dál jsme viděli tři žirafy: u řeky dvě samice a hned u cesty samce.

Dojeli jsme k čekajícím autům. Za řekou jsme zahlédli geparda a pár lvů, ale hodně daleko. O kus dál se páslo stádečko impal.

Vyjeli jsme na kopec. Všimli jsme si, že lvi přebrodili řeku a mohli by jít směrem k nám. Dickson zastavil auto - a opravdu, za chvíli jsme uviděli lvici, jak pomalu vystupuje do kopce naším směrem. Bylo to jako na objednávku: lvice vylezla až k nám a prošla pár metrů za naším autem!
Po chvíli se objevila dvě odrostlá lvíčata a za nimi ještě dospělá lvice s obojkem na krku. Všechny tři šly po stopě první lvice a my jsme je měli doslova na dosah ruky. Marcelka se až krčila v autě, měla z lvice respekt.

Lvi zmizeli na kopci a my se vydali dál. Zahlédli jsme na druhém břehu skupinku slonů. V Tarangire je docela hodně vody, Dickson se trochu bál brodu, ale nakonec jsme úspěšně přebrodili. Viděli jsme jednoho slona docela zblízka, u řeky se popásal na keři.

Zatáhlo se a začalo lehce pršet, ale stále nás ozařovaly paprsky nízkého slunce. Bylo asi 17:00. Jeli jsme směrem k lodgi. Narazili jsme na skupinku impal a vodušek, krásně nasvícených přes kapky deště.

Ubytovali jsme se v Tarangire Safari Lodge v pohodlných bungalovech. jsou na druhé straně lodge. Cestou k bungalovu jsme prošli tlupou paviánů, která protahovala přes lodge. Máme výhled do údolí, kde se pasou vodušky a impaly.

Před večeří jsme se osvěžili v bazénu. Udělalo nám to moc dobře.

 

Nechal jsem si vyprat pár věcí. Triko je za dolar a spodní prádlo za dva.

Odpolední safari, Arusha National park

Po návratu k čekajícímu Dicksonovi jsme vyrazili autem k Lake Momela Ndogo. Cestou jsme viděli pár dikdiků, velkou skupinu vodušek (laní) a naprosto úchvatnou skupinku zeber a žiraf. Splnil jsem si jeden sen vyfotit zebry a žirafy na jedné fotce.

U Momela Lake nebylo k vidění nic moc. Jen jeden hroch a v dálce spousta vodních ptáků úplně mimo dosah. Jezer je tu několik vedle sebe, my jsme přijeli jen k jednomu z nich.
Začinalo lehce pršet a my jsme radši vyrazili dál. Chtěli jsme vidět proslulý kráter Ngurdoto, kterému se ještě v osmdesátých letech dvacátého století přezdívalo Little Ngorongoro a žili tam nosorožci.
Cestou jsme viděli krásnou rodinku kočkodanů diadémových. Byli neuvěřitelně akční, skákali z větve na větev, škoda že to nešlo moc natočit.

O kus dál jsme viděli skupinku gueréz běloocasých. Z těch měla velikou radost Majda. Něco jsem natočil a nafotil, ale nebylo moc dobré světlo.

Kráter Ngurdoto vypadá moc pěkně, opravdu připomíná Ngorongoro, ale zvěře tam moc není. Velkou část plochy zabírá bažina zarostlá papyrusem. Bylbych tu čekal slony, ale byla tam jen skupinka buvolů.
Jsme hrozně unavení, po dvou mizerných nocích se potřebujeme pořádně dospat. Jsem moc pyšný na Majdu, jak to skvěle zvládá. Je dobře, že se jí tu líbí.