Loučení s Geem a muzeum v Livingstone

 Tak jsme už na letišti. Z lodge jsme vyjeli už v 10:45, zřejmě měli nějaké prblémy s transfery, tak nás poslali dřív.

Včera večer jsme se Geeho dočkali až po večeři. Zpěváka jsem málem hodil krokodýlům, po dvou a půl hodinách jeho performance nám málem praskla hlava. Lída musela odejít na pokoj.

Naštěstí se Gee objevil, takže mohl od nás převzít feedback a tip. Dal jsem mu 200$ za mě a za Lídu. Myslím, že si to zasloužil.

Rozloučili jsme se srdečně. Je to fajn chlap, rád bych ho zase někdy potkal.

Dnes ráno jsme se vypravili do muzea v Livingstone. Socha Emila Holuba před muzeem je ve stylu tengenenge. Je tam i socha Livingstona a prvního zambijského prezidenta Kuangy. 

 

Kvůli posunutému transferu jsme měli na muzeum jen hodinu a čtvrt, ale stačilo to. Byla tam národopisná expozice, kde se chodí v písku mezi chýšemi, expozice přírody s diorámaty a vycpaninami, vynikající expozice o Davidu Livingstonovi a historická expozice - jednak archeologie, jednak domorodé kmeny a jejich historie, otroctví a boj za národní samostatnost.

Livingstone mě úplně uchvátil, mají tu jeho dopisy, oblek, lékařský kufřík, pušku, deštník i hůl, kterou věnoval Stanleymu.Vážně paráda!

Popisy ve vitrínách jsou smysluplné a dobře napsané. I expozice k otroctví byla dobře udělaná, neideologická. Pravda, cecil Rhodes je zméněn jen okrajově - na to, že se muzeum původně jmenovalo Rhodes - Livingstone, je to trošku škoda.

Vrátili jsme se do Waterfront Lodge a rozloučili se s ostatními členy výpavy. Na letiště do Vic Falls jsme jeli jen my čtyři. Anika a Nicola. s námi jely na hranice a tam si je přebral člověk od Wild Horizons.

Vhtěl jsem šoféra Marca přesvědčit, aby nás vzal k velkému baobabu, ale neměl čas a odmítl.

Takže jsme na letišti a čekáme na letadlo do Harare. Odtud přes Dubaj letíme domů.

Relax na břehu Zambezi

 Zdá se, že na zítřek žádnou aktivitu nepodnikneme. Na Jetboat Safari se nás neposkládalo dost, jsme jen sami s Lídou. Na odpolední sunset se mnou nikdo nechce, všem stačila Chobe. A já musím poctivě uznat, že river safari na Chobe je mnohem lepší, než na Zambezi.

K obědu jsme si dali jako předkrm ražniči z krokodýla. Bylo to skvělé, maso chutnalo jako kuřecí lehce šmrncnuté rybou. Jako hlavní jídlo jsem měl kuřecí řízek, ani už jsem to nemohl dojíst a polovinu dojedl Ma.

Shodili jsme hadry z buše, dali si sprchu a převlékli se do čístého. Je to fajn pocit. Přepral jsem si troje trenky, trika a ponožky mi vycházejí. Uvidíme, co nám zítřek přinese - nechám tomu volný průběh.

Marek řeší koupání v Devil's Pot na Livingstonově ostrově. U vodopádů mu to černoška nabídla za $90, tady v lodgi mu nabídli napřed ranní aktivitu za $120 a pak mu řekli, že je plno a že může jít až na aktivitu s obědem nebo večeří snad za $180 nebo $220. Což ho naštvalo, takže to odmítl.

Po roce znovu na Victoria Falls

 Jeli jsme rovnou k vodopádům. Na zambijské straně je méně vody, skály byly obnažené a jen místy se valila voda.

 

 

 

Přešli jsme most Knife's Edge. Bylo fajn, že bylo vidět na vodopády z boku. Z Knife's Edge je super výhled na Danger Point a na Rhodesův most - mnohem lepší, než ze Zimbabwské strany.

 Vrátili jsme se k bráně a zašli ještě nad vodopády. Řeka tam vůbec nevypadá nebezpečně, proudy a pramínky se proplétají mezi kameny a skalkami. Místní tam rybařili, navzdory cedulím, které to výslovně zakazují.

Koupili jsme nějaké drobnosti, Lída koupila dva šátky a kamenný popelník s hrochem, já jsem koupil nášivku se zambijskou vlajkou. Škoda, že nemají botswanskou.

Waterfront Lodge je parádní, přímo na břehu Zambezi, s parádním výhledem na řeku. Je to čistá radost. Je tu celkem drahéí jídlo, ale nějak to zvládneme.