Z Cape Cross jsme se vrátili na jih k Henties Bay a odbočili na sever směr Uis. Následovala nejotravnější část cesty: 100km roviny, poušt, rovná cesta, nikde nic. Za celou cestu jsme videli jen jedno hejno pštrosů, jinak nic.
V Uis jsme se najedli v příjemné hospůdce. Museli jsme odhánět neodbytné prodavače krystalů. Pohoří Brandberg zklamalo, bylo celé v oparu, neviděli jsme z něj nic.
Za Uis začalo přibývat vegetace. Objevily se keře, stromy. Podál cesty byly damarské vesnice, potkávali jsme dobytek, pasáky ovcí a vozíky tažené třemi až pěti oslíky zapřaženými vedle sebe.
Rozhodli jsme se navštívit Vingerklip, malebnou skálu na východ od Khorixas. Zajeli jsme si, ale snad to stálo za to: přijeli jsme tam právě při západu slunce.
Okolí Vingerklipu tvoří opadavé lesy mopane. Jsou velmi malebné, nekteré stromy byly sytě zelené, jiné zlaté a žloutnoucí. Listy mopane jsou dvojlaločné, trošku připomínají listy jinanu, ale jsou mnohem větší.
Do Twyfelfontein jsme dorazili ve 20:00. Měl jsem cesty už plné zuby. Naštestí to byl poslední opravdu dlouhý přesun.
