Bloumání pro Victoria Falls

 Pak jsme se přesunuli do Lookout Café. Cestou jsem dronoval. Létal jsem asi v 80m rovnoběžně se silnicí, pak jsem se proletěl nad Batoka Gorge. Bohužel jse zvrzal přistání, dron mi spadl do prachu a jedna vrtule chvíli nemakala. Naštěstí jsem ji rozchodil.

Záběry se snad povedly, hlavně že nebyl žádný incident a že jsem nesestřelil žádnou helikoptéru.

V Lookout Café jsme si dali oběd, měl jsem salát Caesar s kuřecím masem. Nebyl nic moc.Kafe tam měli dobré.

Pak jsme se přesunuli k uměleckému centru, kde jsme byli vloni. Rastafarián nám ukázal vozíček z drátů a rozhýbal ho - včetně Ježíše, chlapa na latríně a souložícího páru. Provázel to epickým komentářem.

V antikvariátu měli parádní věci. V ebenu měli jen stopu impaly za $25. Nechal jsem jí tam, ale teď mě to mrzí. Prodavač říkal, že je Srb a utekl do Zimbabwe před válkou.

Ve vedlejším designovém krámu jsme nakoupili dárky - ošatku a pro holky povlaky na polštářky s motivy afrických zvířat. Myslím, že se dost povedly.

 

Při zpáteční cestě z vic Falls jsme viděli holku skákat bungee na mostě. Ani za prase bych do toho nešel, hloubka je to úděsná a gumy mi nepišly bezpečné.I když posádka víc, co dělá a ten chlap, co se k ní spustil a pak ji vytáhl nahoru, také působil profesionálně.

Teď nás čeká poslední večer v Africe. Museli jsme se nastříkat repelentem, hrozně tu žerou komáři. Gee nám rozdal formuláře na feedback a musíme mu dát tip, ale zatím nedorazil. Snad se brzy objeví.

V restauraci hraje frajer na kytaru. Pěkně mě štve. Zpívat umí, ale jedna písnička je jako druhá a hrozně mu to řve.

Johannesburg tu všichni vyslovují "Džohansberg". Tak bych vyslovoval ten kopec u Malměřic.

Gee jede zítra ráno (v sobotu) zpět do Joburgu (dva dny cesty), pak den v práci a pak jede do Cape Townu (další dva dny cesty), kde startuje cestu z Cape Townu do Namibie. To se najezdí, jen co je pravda.

Viktoriiny vodopády ze Zimbabwské strany

Ráno jsme se vypravili taxíkem na Viktorky. Prošli jsme celnicí a na Zimbabwské straně jsme si koupili Kaza víza. Pěšky jsme prošli přes most. 

Chvilku jsme se dívali na lidi na kajaku, dělali hrozné psí kusy na peřejích. Jezdili vracáky pozadu a jeden předvedl i eskymáka. Voda byla snad o 4-5 metrů níž než vloni.

Pavel si vyfotil tramvaj uprostřed mostu. 

Prošli jsme si zimbabwskou část vodopádů. Bylo to jiné než vloni, byli tam kočkodani zelení. 

 

Voda z vodopádů pršela na deštný prales uprosted, zatímco Danger Point byl bez vody. 

 

 

 

V Devil's Pot se koupali turisté.

Pozorovali jsme velkého černého zoborožce a samici lesoně pestrého. Hodně jsme si to užili, myslím že Marek a Ma byli spokojeni.

Relax na břehu Zambezi

 Zdá se, že na zítřek žádnou aktivitu nepodnikneme. Na Jetboat Safari se nás neposkládalo dost, jsme jen sami s Lídou. Na odpolední sunset se mnou nikdo nechce, všem stačila Chobe. A já musím poctivě uznat, že river safari na Chobe je mnohem lepší, než na Zambezi.

K obědu jsme si dali jako předkrm ražniči z krokodýla. Bylo to skvělé, maso chutnalo jako kuřecí lehce šmrncnuté rybou. Jako hlavní jídlo jsem měl kuřecí řízek, ani už jsem to nemohl dojíst a polovinu dojedl Ma.

Shodili jsme hadry z buše, dali si sprchu a převlékli se do čístého. Je to fajn pocit. Přepral jsem si troje trenky, trika a ponožky mi vycházejí. Uvidíme, co nám zítřek přinese - nechám tomu volný průběh.

Marek řeší koupání v Devil's Pot na Livingstonově ostrově. U vodopádů mu to černoška nabídla za $90, tady v lodgi mu nabídli napřed ranní aktivitu za $120 a pak mu řekli, že je plno a že může jít až na aktivitu s obědem nebo večeří snad za $180 nebo $220. Což ho naštvalo, takže to odmítl.

Po roce znovu na Victoria Falls

 Jeli jsme rovnou k vodopádům. Na zambijské straně je méně vody, skály byly obnažené a jen místy se valila voda.

 

 

 

Přešli jsme most Knife's Edge. Bylo fajn, že bylo vidět na vodopády z boku. Z Knife's Edge je super výhled na Danger Point a na Rhodesův most - mnohem lepší, než ze Zimbabwské strany.

 Vrátili jsme se k bráně a zašli ještě nad vodopády. Řeka tam vůbec nevypadá nebezpečně, proudy a pramínky se proplétají mezi kameny a skalkami. Místní tam rybařili, navzdory cedulím, které to výslovně zakazují.

Koupili jsme nějaké drobnosti, Lída koupila dva šátky a kamenný popelník s hrochem, já jsem koupil nášivku se zambijskou vlajkou. Škoda, že nemají botswanskou.

Waterfront Lodge je parádní, přímo na břehu Zambezi, s parádním výhledem na řeku. Je to čistá radost. Je tu celkem drahéí jídlo, ale nějak to zvládneme.

 

Třetí večer na Victoria Falls

 Na večeři jsme vyrazili do lokálního pivovaru The Brewers. Pivo měli slušné.

Oslovil nás tam mladý kluk z Česka, filmař, který s kamarádem spisovatelem jede na tuktuku z Johannesburgu do Prahy a točí o tom film. Vykládal, že v Chobe si půjčili člun a měli slona na tři metry. A vykládal, jak si stejným dronem, co mám já, točí Viktoriiny vodopády. Tiše jsem záviděl.

Pak si k nám přisedl jeho černošský kámoš. Začal mlít nesmysly, že Putin udělal dobře, když vletěl na Ukrajiny a že za tím jsou Američani. Nenechal si to vymluvit. Měli jsme ho dost a chtěli jsme, aby odešel od našeho stolu. Neměl se k tomu a chvíli jsme na sebe pokřikovali. Nejvíc se naštvala Lída, vyskočila, vzala mu pivo a odnesla mu ho. Byl jsem na svou ženu pyšný.

Na mostě přes Zambezi

 Došli jsme s Lídou až na most přes Zambezi. Je z něj úžasný pohled na vodopády i na Batoka Gorge. V kotli pod mostem se vařilamlha a vodní tříšť z vodopádů. Dělalo to duhu nad i pod mostem. Nikdy jsem nic podobného neviděl.

Bylo vidět na útes u vodopádů na zambijské straně, přes který vede most Knife's Edge. Zdálo se, že na zambijském útesu je pěkný deštný prales, protože je blíže vodopádům.

 

 Z mostu skákali bungee, samotný skok jsme propásli, ale slušeli jsme ječení a viděli jsme holku viset nohama vzhůru. Pracovník od agentury se k ní spustil, přetočil ji hlavou vzhůru a pomohl jí nahoru. Holčina měla na sobě sukni, což mě docela pobavilo.

Icecream nám vykládal, že prý před lety lano s nějakou paní ruplo a ona se zřítila do Zambezi. Zlomila si ruku, žebra a páteř, ale přežila to. Myslím, že bungee jumping je jedna z věcí, které si už nikdy nezkusím. 

Myslím, že most u Victoria Falls je geniálním skloubením technologie s přírodou. Něco jako Ještěd. Na zambijské straně byly přistavené rikši, zřejmě k odvozu do Livingstonu.

Viktoriiny vodopády jsou opravdu neskutečná podívaná. Lituji rozbitého dronu, že jsem si je nemohl natočit z ptačí perspektivy. Jsem vděčný, že jsem je mohl vidět bez davů turistů.

Cestou od mostu jsme viděli prasata savanová. Samice snad s osmi odrostlými mláďaty se pásla vedle silnice mezi sochami. Chtěla se přesunout do vedlejší restaurace, ale děžurná je vyhnala. Takhle nablízko jsem prasata ještě nefotil.

Odpolední procházka na Victoria Falls

 Odpoledne jsme se šli projít. Pavel byl nadšený z antikvárního obchodu, kam jsme ho vzali. Koupil si tam dřevěnou lví stopu v mahagonovém dřevě a čínský tác. My jsme nakoupili dárek pro Ášu a  Lída si koupila sukni. Pouliční prodejci byli hodně vlezlí, ale daly se unich sehnat nejlepší ceny - člověk je ignoroval tak dlouho, až dali hodně velkou slevu. Tak Mára ignoroval prodejce  pěkného dřevěného slona - když cena klesla na $15, tak jsem slona koupil, čímž jsem Máru úplně nepotěšil.

Došli jsme do Lookout Point Café, parádní kavárny a restaurace s výhledem na Batoka Gorge a železniční most přes Zambezi. Tam odtud je teprve vidět hloubka kaňonu a prudkost vody. Dělají tam ziplines a swingy, ale nikoho jsme při výkonu neviděli.

Výhled byl prostě úchvatný, s postupujícím dopolednem navíc slunce začalo tvořit duhu ve vodní tříšti pod mostem.