Mutinondo Wilderness je nádherná krajina obrovských žulových "velrybích hřbetů". Trošku mi to připomíná Matopos, jen tu nejsou menší balvany a skalky, jenom velké hřbety. Vylezl jsem na nejbližší kopec hned vedle tábora asi půl hodiny před západem slunce. Zpočátku jsem tam byl sám a mohl jsem se na chvilku zklidnit. Pomodlil jsem se k Pánu Bohu, aby zachoval Afriku a její přírodu a lidi i do budoucna a abychom se v pořádku vrátili domů.
Španělé se stále chlámou a pošťuchují, chvílemi je to level Mareček a Tomeš. Při obědě se Christina a Xavi šermovali dvoumetrovými klacky. Srážejí si čepice a stále se smějí a strkají se. Říkám si, co asi kouří. Stará mamuche je z nich ještě nejvíc normální.
V Mutinondo Wilderness jsou značené walking traily. Zítra půjdeme sami bez průvodce. Když potkáme lva, nemáme utíkat a máme dělat hluk.
Žádné komentáře:
Okomentovat