Twyfelfontein Lodge se nachází na úbočí skalnaté hory v polokruhovém přírodním amfiteátru.
Ráno jsem si přivstal na východ slunce. Tahle fotka je pokus o HDR.
V noci bylo dost teplo, protože kameny přes den naakumulují teplo a v noci je pak vyzařují.
Než jsme ráno mohli odjet, museli jsme vyměnit píchlou pneumatiku, ve které byl zaražený slušný hřebík. Ještě že se to projevilo až teď ráno a ne včera během noční jízdy.
Zajeli jsme se podívat na křovácké rytiny na světoznámé lokalitě chráněné Unesco. Je to blízko původní farmy Twyfelfontein – to znamená pochybný pramen, protože zdroj vody tu je velmi nestálý, někdy zkrátka neteče. Dnes tu z původní farmy stojí jen ruina obvodových zdí.
Měli jsme moc příjemnou průvodkyni jménem Memory. Byla to mladá černoška z kmene Damara, původem z Khorixas, s vynikající angličtinou.
Provedla nás kouzelnou krajinou po okruhu sledujícím jednotlivé rytiny. Křováci tu zaznamenali nejen zvířata africké savany, ale také lachtany a dokonce tučňáky. Lachtani přitom žijí nejblíže na Cape Cross, což je nejméně 400 km. A tučňáci žili snad kdysi v okolí dnešního Lüderitz, což je ještě mnohem dál na jih.
Soudí se, že rytiny sloužily k výuce mladých bojovníků. Nejvíc rytin je žirafích – žirafy Křováci (správně bych měl psát Sanové) nelovili, protože soudili, že díky dlouhému krku přivolávají déšť. Hodně rytin také zobrazuje nosorožce.
Nejznámější je rytina lva-člověka: lva s dlouhým ocasem, nesoucím ulovenou antilopu, ale s lidskýma nohama namísto tlap.
