Odpolední safari u Marabou Pan

 V rozrušení nad nefunkčním fo´tákem jsem zapomněl zaznamenat gepardí samce. Viděli jsme je ráno a pak odpoledne. Celé odpoledne jsme se mořili s foťákem, bez výsledku.

 Cestou od gepardů jsme fotili různé ptáky - dropy kori, dropy šedotemenné (Northern Black Korhaan) a dropy chocholaté (Red Crested Korhaan). Snažil jsem se pracovat s manuálním focusem, něco vyšlo, něco ne.

Fotili jsme mangusty liščí (Yellow Mongoose).

Snažil jsem se fotit frankolína, Swanssonova, ale obávám se, že to neklapne. No co už. Pokud se zvíře nebo pták nehýbe, tak to nějak dávám. Pokud mám ale zachytit rychle se pohybující zvíře, nebo ptáka, nestíhám zaostřovat.

Dojeli jsme k marabou Pan. Pilo tam stádo mladých slonů - bachelor's herd, a dvě žirafy se snažily přidat, ale sloni je zaháněli. Ve zlatém světle hodin před západem slunce to byla paráda a šlo to krásně fotit.

 Na zpáteční cestě jsme viděli buvolce tsessebe, ale fotit moc nešli. Pláně byly plné impal, pakoňů a tsessebe. Sice ne tolik jako v Tanzanii při Velké migraci, ale mě to stačí.

Zapomněl jsem napsat o pštrosovi, kterého jsme viděli cestou k Marabou Pan a pak nazpět do lodge.

Savuti mě překvapilo. Čekal jsem močál, ale je to zdaleka nejsušší lokace - ovšem s výjimkou Kalahari a cesty z Khama Rhino Sanctuary do Maunu. lvi tu jsou parádní a díky waterholes se nechají dobře najít. 

Pláně jsou kouzelné. Čekal jsem tu spousty buvolů a slonů, ale buvoly jsme tu vlastně viděli jen v Mababe Depression. Sloni tu jsou, ale ne tolik.

Viděli jsme šakaly čabrakové, před chvílí byl slyšet jeden kousek od tábora. Bylo to takové jasné vysoké vytí.

Díky waterholes je tu dost zvěře a krajina je díky kopcům zajímavá. Savuti Channel, který dříve napájel močál, je úplně vyschlý.

K večeři bylo královské kuřecí maso s rýží a dušenou zeleninou, po jídle zmrzlina. Odpoledne jsme se vysprchovali, ale už jsme zase špinaví jako čerti. Po večeři nám Gee a Ngande vyprávěli o africkém manželství. Bylo to hodně zjaímavé, gee jako Ndebele popisoval jejich mnohoženství a yorobora, výkupné za nevěstu. V Botswaně mají yorobora také, ale bez mnohoženství.

Ráno balíme a jedeme do Chobe Riverftontu. Moc se mi tu líbí, hned bych v Savuti pobyl déle.

Gepardi na pláni Savuti

 Přejeli jsme pláň Savuti k mopanovému lesu. Jelo tu pár aut s turisty. Ngande z rádia zjistil, že někde o kus dál jsou gepardi. jeli jsme podél lesa, na pláni se pásli buvolci tsessebe, ani jsme u nich nezastavili. Na to, jaká pustina byla od Mababe Gate, tu bylo docela dost aut s turisty.

Po chvíli jsme přijeli ke stádu slonů, u kterého stálo pár aut. Nikdo se nedíval na slony, ale na druhou stranu - kde v trávě leželi dva gepardi. Ngande se toho nebál, objel gepardy z druhé strany, takže jsme si mohli udělat parádní fotky.

Tábořiště #22b je staré jen pár týdnů, ani naši průvodci tu ještě nebyli. Je to plácek v mopanovém lese. Nejsou tu žáby ani hroši, jen cvrčci. Rozbití tábora jsme zvládli parádně. Budeme tu dvě noci. Už se těším na zítřek. Škoda jen, že si nemůžeme dát sprchu, jsme zaprášení a špinaví jako čerti.

K večeři jsme měli hovězí na zelenině s batáty a dýní, jako dezert vanilkový krém z krabice s kompotovaným ovocem. Už se těším na zítřejší safari. Ještě jsme neviděli šakala, hyenu a levharta. Antilopty losí jsme dnes zahlédli v mopanovém lese, ale zmizely, než jsme stihli vytáhnout foťáky.

Teď v dálce zavyly hyeny.

Nespočetná stáda Ngorongoro

Měl jsem doposud z kráteru Ngorongoro trošku smíšené pocity. Nějakou zvěř jsme sice viděli, ale s neuvěřitelným bohatstvím Serengeti se to nedalo srovnávat. Také jsme přemýšlel, kam se poděla stáda, která jsem ráno viděl dalekohledem z terasy lodge.

Vrátili jsme se k odpočívající lvici. Ta se během našeho oběda přesunula na druhou stranu silnice, rozvalila se tam a spala. Chvilku jsme ji pozorovali a fotili. Odměnila nás tím, že se po chvíli probudila, párkrát zazívala a předvedla nám své tesáky. Pak se zvedla, líně došla na dva metry od našeho auta a tam zalezla do roury pod mostkem na cestě. To nemělo chybu.

K nosorožcům jsme přijeli ve chvíli, kdy zalezli za obzor do malého údolíčka na pláni. Už jsme je neviděli.
Pomalu jsme se vraceli k cestě ven z kráteru. Do kráteru vede jen jedna cesta dovnitř od západu, tou jsme ráno přijeli. Cesta ven z kráteru vede na jižní straně kráteru serpentinou od lesa a ústí blízko lodge, kde jsme spali. Obě cesty jsou jednosměrné, protože jsou velmi úzké a ne úplně pohodlné a bezpečné.

Jeli jsme podél bažiny Gorigor Swamp a tam to začalo. Nezměrné stádo zeber a pakoňů, hned vedle stáda buvolů, táhnoucí se na kilometry daleko. Neskutečná podívaná! Fotil jsem a točil jako o život. Tohle byla větší pecka než Serengeti, tohle byla Afrika, jakou jsem ještě neviděl, o jaké jsem jen snil.

Když jsem po chvíli zpozoroval dva obrovské sloní samce u bažiny, k dokonalosti tomu už nic nechybělo. Na jedné fotce tak mám zebry, pakoně, ty dva slony a prasata bradavičnatá. Nevím, co víc lze chtít od safari.

Zdá se mi, že sloní býci v Ngorongoro jsou obrovští. O dobrý metr větší než zvířata, která jsme viděli v Tarangire (o mladících ze Serengeti nemluvě). Na spodní fotce je vidět poměr velikosti jejich klů vůči tělu pakoňů. Jejich výšku bych odhadl na víc než čtyři metry. Opravdu neuvěřitelné kusy!

Na pláni blízko lesa jsme viděli geparda. Seděl v trávě a pozoroval stádo zeber, pak se zvedl a odklusal. Bohužel byl hodně daleko, takže fotka je spíše dokumentační.

Odjezd ze Seronery

Kolem desáté hodiny dopolední jsme se vrátili do lodge. Snědli jsme pozdní snídani, zabalili věci a vyrazili na jih. Nejeli jsme po hlavní cestě, ale východ od ní přes Masai Kopjes. Na jedné z kopjes jsme viděli lvici is obojkem a vysílačkou.

O kus dál jsme měli možnost pozorovat tři lvice při lovu. V mokřině zarostlé hustou trávou se lvice pomalu přibližovaly ke skupince tří antilop. Bohužel byly od nás docela daleko, takže se nedalo moc fotit.

Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení. (Mnohem později jsem to vyřešil.)


Jedna ze lvic číhala za malým travnatým kopečkem. Nejbližší antilopa se pásla na druhé straně toho pahorku, nebyly od sebe dál než deset metrů. Ostatní antilopy se pásly kousek opodál. Další dvě lvice pomalu obkličovaly antilopy zprava. Lvice schovaná za kopečkem nechtěla útočit, asi chtěla počkat, až její kolegyně naženou zvěř do rány. To se ale nestalo - jedna z antilop asi lvy zvětřila, vyrazily na útěk, lvice za kopečkem také vyrazila, ale už bylo pozdě. Kořist byla nenávratně pryč. Antilopy utekly do savany a lvice zklamaně zůstaly samy v mokřadu.

Cestou z Naabi Hill jsme projížděli přes neuvěřitelná stáda gazel Thomsonových a Grantových. Počet gazel odhaduji na desítky tisíc - savana jich byla plná, kam až okok dohlédlo. Byly to převážně gazely Thomsonovy, mezi nimi byly rozptýleny i větší gazely Grantovy. Opravdu neuvěřitelná hojnost zvěře!

O kus dál se páslo stádo zeber. A zase, zebry byly na kilometry daleko. rozprostředné po travnaté pláni Serengeti. Oproti gazelám byly zebry více rozptýleny, tvořily menší skupinky o dvou až šesti kusech, které se pásly dál od sebe. Na dálku nešlo rozeznat zebrování, černé a bílé prohy splývaly v šedou barvu a vzdálené zebry připomínaly kameny. Fotili jsme jako o život. Tady se lvi o potravu opravdu nemusejí bát.
Viděli jsme i krásné buvolce Topi, mé oblíbené antilopy. Ve stepi vypadají neuvěřitelně majestátně.

Kousek před návratem na hlavní cestu jsme měli možnost pozorovat geparda odpočívajícího na vrcholku kopce.