Kolem desáté hodiny dopolední jsme se vrátili do lodge. Snědli jsme pozdní snídani, zabalili věci a vyrazili na jih. Nejeli jsme po hlavní cestě, ale východ od ní přes Masai Kopjes. Na jedné z kopjes jsme viděli lvici is obojkem a vysílačkou.
O kus dál jsme měli možnost pozorovat tři lvice při lovu. V mokřině zarostlé hustou trávou se lvice pomalu přibližovaly ke skupince tří antilop. Bohužel byly od nás docela daleko, takže se nedalo moc fotit.
Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení. (
Mnohem později jsem to vyřešil.)
Jedna ze lvic číhala za malým travnatým kopečkem. Nejbližší antilopa se pásla na druhé straně toho pahorku, nebyly od sebe dál než deset metrů. Ostatní antilopy se pásly kousek opodál. Další dvě lvice pomalu obkličovaly antilopy zprava. Lvice schovaná za kopečkem nechtěla útočit, asi chtěla počkat, až její kolegyně naženou zvěř do rány. To se ale nestalo - jedna z antilop asi lvy zvětřila, vyrazily na útěk, lvice za kopečkem také vyrazila, ale už bylo pozdě. Kořist byla nenávratně pryč. Antilopy utekly do savany a lvice zklamaně zůstaly samy v mokřadu.
Cestou z Naabi Hill jsme projížděli přes neuvěřitelná stáda gazel Thomsonových a Grantových. Počet gazel odhaduji na desítky tisíc - savana jich byla plná, kam až okok dohlédlo. Byly to převážně gazely Thomsonovy, mezi nimi byly rozptýleny i větší gazely Grantovy. Opravdu neuvěřitelná hojnost zvěře!
O kus dál se páslo stádo zeber. A zase, zebry byly na kilometry daleko. rozprostředné po travnaté pláni Serengeti. Oproti gazelám byly zebry více rozptýleny, tvořily menší skupinky o dvou až šesti kusech, které se pásly dál od sebe. Na dálku nešlo rozeznat zebrování, černé a bílé prohy splývaly v šedou barvu a vzdálené zebry připomínaly kameny. Fotili jsme jako o život. Tady se lvi o potravu opravdu nemusejí bát.
Viděli jsme i krásné buvolce Topi, mé oblíbené antilopy. Ve stepi vypadají neuvěřitelně majestátně.
Kousek před návratem na hlavní cestu jsme měli možnost pozorovat geparda odpočívajícího na vrcholku kopce.
Žádné komentáře:
Okomentovat