Měl jsem doposud z kráteru Ngorongoro trošku smíšené pocity. Nějakou zvěř jsme sice viděli, ale s neuvěřitelným bohatstvím Serengeti se to nedalo srovnávat. Také jsme přemýšlel, kam se poděla stáda, která jsem ráno viděl dalekohledem z terasy lodge.
Vrátili jsme se k odpočívající lvici. Ta se během našeho oběda přesunula na druhou stranu silnice, rozvalila se tam a spala. Chvilku jsme ji pozorovali a fotili. Odměnila nás tím, že se po chvíli probudila, párkrát zazívala a předvedla nám své tesáky. Pak se zvedla, líně došla na dva metry od našeho auta a tam zalezla do roury pod mostkem na cestě. To nemělo chybu.
K nosorožcům jsme přijeli ve chvíli, kdy zalezli za obzor do malého údolíčka na pláni. Už jsme je neviděli.
Pomalu jsme se vraceli k cestě ven z kráteru. Do kráteru vede jen jedna cesta dovnitř od západu, tou jsme ráno přijeli. Cesta ven z kráteru vede na jižní straně kráteru serpentinou od lesa a ústí blízko lodge, kde jsme spali. Obě cesty jsou jednosměrné, protože jsou velmi úzké a ne úplně pohodlné a bezpečné.
Jeli jsme podél bažiny Gorigor Swamp a tam to začalo. Nezměrné stádo zeber a pakoňů, hned vedle stáda buvolů, táhnoucí se na kilometry daleko. Neskutečná podívaná! Fotil jsem a točil jako o život. Tohle byla větší pecka než Serengeti, tohle byla Afrika, jakou jsem ještě neviděl, o jaké jsem jen snil.
Když jsem po chvíli zpozoroval dva obrovské sloní samce u bažiny, k dokonalosti tomu už nic nechybělo. Na jedné fotce tak mám zebry, pakoně, ty dva slony a prasata bradavičnatá. Nevím, co víc lze chtít od safari.
Zdá se mi, že sloní býci v Ngorongoro jsou obrovští. O dobrý metr větší než zvířata, která jsme viděli v Tarangire (o mladících ze Serengeti nemluvě). Na spodní fotce je vidět poměr velikosti jejich klů vůči tělu pakoňů. Jejich výšku bych odhadl na víc než čtyři metry. Opravdu neuvěřitelné kusy!
Na pláni blízko lesa jsme viděli geparda. Seděl v trávě a pozoroval stádo zeber, pak se zvedl a odklusal. Bohužel byl hodně daleko, takže fotka je spíše dokumentační.Vrátili jsme se k odpočívající lvici. Ta se během našeho oběda přesunula na druhou stranu silnice, rozvalila se tam a spala. Chvilku jsme ji pozorovali a fotili. Odměnila nás tím, že se po chvíli probudila, párkrát zazívala a předvedla nám své tesáky. Pak se zvedla, líně došla na dva metry od našeho auta a tam zalezla do roury pod mostkem na cestě. To nemělo chybu.
K nosorožcům jsme přijeli ve chvíli, kdy zalezli za obzor do malého údolíčka na pláni. Už jsme je neviděli.
Pomalu jsme se vraceli k cestě ven z kráteru. Do kráteru vede jen jedna cesta dovnitř od západu, tou jsme ráno přijeli. Cesta ven z kráteru vede na jižní straně kráteru serpentinou od lesa a ústí blízko lodge, kde jsme spali. Obě cesty jsou jednosměrné, protože jsou velmi úzké a ne úplně pohodlné a bezpečné.
Jeli jsme podél bažiny Gorigor Swamp a tam to začalo. Nezměrné stádo zeber a pakoňů, hned vedle stáda buvolů, táhnoucí se na kilometry daleko. Neskutečná podívaná! Fotil jsem a točil jako o život. Tohle byla větší pecka než Serengeti, tohle byla Afrika, jakou jsem ještě neviděl, o jaké jsem jen snil.
Když jsem po chvíli zpozoroval dva obrovské sloní samce u bažiny, k dokonalosti tomu už nic nechybělo. Na jedné fotce tak mám zebry, pakoně, ty dva slony a prasata bradavičnatá. Nevím, co víc lze chtít od safari.
Zdá se mi, že sloní býci v Ngorongoro jsou obrovští. O dobrý metr větší než zvířata, která jsme viděli v Tarangire (o mladících ze Serengeti nemluvě). Na spodní fotce je vidět poměr velikosti jejich klů vůči tělu pakoňů. Jejich výšku bych odhadl na víc než čtyři metry. Opravdu neuvěřitelné kusy!
Žádné komentáře:
Okomentovat