Předčasný ústup, 3.3.

Dicksonovi něco klepe v autě. Jen občas, ale hodně blbě. Asi je to převodovka. Proto nás nepřekvapilo, když u hory Oldoinyo Rongai nezahnul na západ k Sopa Lodge, ale na severovýchod směr Seronera. Mysleli jsme, že si tam chce auto nechat opravit.

 Na úbočí Rongai jsme viděli skupinku vodušek. Na první pohled jsem myslel, že to jsou antilopy koňské, protože měly úplně rezavou barvu, ne šedou jako vodušky v Tarangire. Antilopy koňské tu také žijí, ale neměli jsme na ně štěstí.
Zastavili jsme na oběd (snad se to místo jmenuje Rongai Picnic Site). Já jsem pojedl jen lehce a zažil úděsné turecké záchody. V kombinaci s průjmem obzvláště nepěkný zážitek. Sice to splachovalo, ale to je to poslední, co o tom můžu zmínit pozitivního.
nejvíc mě na tom naštvalo, že hned vedle stály pěkné nové záchody, ale zatím nefunkční a zamčené. Když jsem spláchl, co spláchnout šlo, a vylezl z té nevábné kadibudky, vedle stojící černoch mi nabídl mýdlo a vodu nabranou z umatlaného kýble. Nu což, tekutá dezinfekce přišla ke slovu.
Stejnou proceduru museli absolvovat všichni členové naší výpravy, i David a chudinka Majda, trpící stejným střevními obtížemi. (I když, sníst k snídani jako ona misku tropického ovoce, talíř vajec s opečenou slaninou a zapít to jako ona mangovým džusem, tak se pravděpodobně po..., i kdybych byl zcela ve formě).
Měli jsme toho právě dost. Bylo 14:00, slunce zrovna silně pálilo a ukázalo se, že Dickson jede do Seronery, aby nám dopřál co nejlepší game drive. Převodovku prý v Seroneře spravit nejde. Tak jsme zatroubili na předčasný ústup a vrátili jsme se do Sopa lodge.

Na kamenném zábradlí jsme viděli několik agam, včetně nádherně vybarveného samce.
Šli s Majdou do bazénu.Voda mi přišla tak hnusně studené, že jsem se jen potopil a začaly mi div ne drkotat zuby. Majda se coby správná vydra vesele rochnila snad patnáct minut.
Venku žraly mouchy, tak jsme si zalezli na pokoj a já si dal dvacet. Po krátké noci a časném vstávání jsem to potřeboval jako sůl.
Dohodli jsme se s Dicksonem, že vyrazíme ne v 7:00, ale až v 7:30. Před 6:30 nevstávám. Když si večer zabalíme a zuby si vyčistíme na WC u jídelny, mělo by se to krásně zvládnout.

Odjezd ze Seronery

Kolem desáté hodiny dopolední jsme se vrátili do lodge. Snědli jsme pozdní snídani, zabalili věci a vyrazili na jih. Nejeli jsme po hlavní cestě, ale východ od ní přes Masai Kopjes. Na jedné z kopjes jsme viděli lvici is obojkem a vysílačkou.

O kus dál jsme měli možnost pozorovat tři lvice při lovu. V mokřině zarostlé hustou trávou se lvice pomalu přibližovaly ke skupince tří antilop. Bohužel byly od nás docela daleko, takže se nedalo moc fotit.

Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení. (Mnohem později jsem to vyřešil.)


Jedna ze lvic číhala za malým travnatým kopečkem. Nejbližší antilopa se pásla na druhé straně toho pahorku, nebyly od sebe dál než deset metrů. Ostatní antilopy se pásly kousek opodál. Další dvě lvice pomalu obkličovaly antilopy zprava. Lvice schovaná za kopečkem nechtěla útočit, asi chtěla počkat, až její kolegyně naženou zvěř do rány. To se ale nestalo - jedna z antilop asi lvy zvětřila, vyrazily na útěk, lvice za kopečkem také vyrazila, ale už bylo pozdě. Kořist byla nenávratně pryč. Antilopy utekly do savany a lvice zklamaně zůstaly samy v mokřadu.

Cestou z Naabi Hill jsme projížděli přes neuvěřitelná stáda gazel Thomsonových a Grantových. Počet gazel odhaduji na desítky tisíc - savana jich byla plná, kam až okok dohlédlo. Byly to převážně gazely Thomsonovy, mezi nimi byly rozptýleny i větší gazely Grantovy. Opravdu neuvěřitelná hojnost zvěře!

O kus dál se páslo stádo zeber. A zase, zebry byly na kilometry daleko. rozprostředné po travnaté pláni Serengeti. Oproti gazelám byly zebry více rozptýleny, tvořily menší skupinky o dvou až šesti kusech, které se pásly dál od sebe. Na dálku nešlo rozeznat zebrování, černé a bílé prohy splývaly v šedou barvu a vzdálené zebry připomínaly kameny. Fotili jsme jako o život. Tady se lvi o potravu opravdu nemusejí bát.
Viděli jsme i krásné buvolce Topi, mé oblíbené antilopy. Ve stepi vypadají neuvěřitelně majestátně.

Kousek před návratem na hlavní cestu jsme měli možnost pozorovat geparda odpočívajícího na vrcholku kopce.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.

Track: Den 4 - Serengeti odpoledne

Name:		day 4 serengeti odpo
Date:		25.10.2011 4:14 pm
Distance:		34,1 kilometers
Elapsed Time:		2:05:58
Avg Speed:		16,2 km/h
Max Speed:		70,2 km/h
Avg Pace:		03' 42" per km
Min Altitude:		1 519 m
Max Altitude:		1 588 m
Start Time:		2011-10-25T13:14:55Z
Start Location:
	Latitude:	2.452444º S
	Longitude:	34.816249º E
End Location:
	Latitude:	2.447421º S
	Longitude:	34.806747º E

Odpolední safari v Seroneře: duha a levhartí mláďata

Odpolední safari začalo celkem neslavně. Jeli jsme na Masai Kopjes (vyslovovat "kopžes"). Cestou jsme viděli pět žiraf z dálky, pár ptáků a pštrosy.

Na kopjes nebylo vůbec nic - ani chlup. Vyfotili jsme si malebné balvanovité kupy a zamířili nazpět.

Od jihu se přihnal mrak a začalo pršet, tak jsme se docela vyřádili při focení duhy nad bušem.

 Vrátili jsme se k řece Seroneře. Přestalo pršet a mraky se roztrhaly. Dickson nás zavezl na místo, kde ostatní auta hlásila levharta. A opravdu, na kmeni padlého stromu se v záři zapadajícího slunce producírovalo nádherné zvíře.

Úplně nás dostalo, když se po chvíli zpoza kmene vykulila dvě leopardí koťátka a začala si s mámou hrát! Měli jsme je tak na 30 metrů, byla krásně vidět, pozorovali jsme je snad půl hodiny. Jen ubývající světlo nás odtamtud vyhnalo.
Myslím, že jsme měli neskutečné štěstí: v jednom dni čtyři pozorování dospělých levhartů a dvou mláďat!

Track: Den 4 - Serengeti dopoledne

Name:		Day 4 Serengeti dopoledne
Date:		25.10.2011 8:48 am
Distance:		45,0 kilometers
Elapsed Time:		4:48:10
Avg Speed:		9,4 km/h
Max Speed:		54,6 km/h
Avg Pace:		06' 25" per km
Min Altitude:		1 474 m
Max Altitude:		1 585 m
Start Time:		2011-10-25T05:48:46Z
Start Location:
	Latitude:	2.447328º S
	Longitude:	34.806897º E
End Location:
	Latitude:	2.447421º S
	Longitude:	34.806739º E

Ranní safari v Seroneře: lví smečka, buvoli a levharti

Ranní safari se hodně povedlo. Hned po vyjetí jsme našli lví rodinku o nejméně 14 kusech, jak se rozvaluje na kamenech u řeky Seronery. Za kamenem bylo stádo buvolů. Bylo vidět, že buvoli o lvech dobře vědí, ale nechtěli ani poodejít, ani lvy zahnat.

Byla to taková válka nervů: lvi byli ve střehu, každou chvíli některý z nich vstal, poodešel pár kroků a zase si lehl. Dva buvolí býci byli otočeni čelem ke lvům, vždycky popošli směrem k nim, ale zase si to rozmysleli a vrátili se ke stádu. Pozorovali jsme je snad dvacet minut.

Buvolů je tu opravdu hodně. Ráno jsme s Davidem vylezli na vyhlídkovou terasu v Seronera Wildlife Lodge a viděli jsme za řekou v buši ohromné stádo, jak zvolna přetahuje směrem na východ. Když jsme se odtrhli od lvů, projížděli jsme kolem velikého stáda buvolů odpočívajícího v dopoledním vedru. Buvoli polehávali ve skupinkách ve stínu pod akáciemi. Dickson nám řekl, že buvoli žijí v rodinách, kteé se sdružují do stád. Každá ta skupinka pod stromy byla vlastně jedna buvolí rodina.

Jedna skupina buvolů se vracela od napajedla. Museli přejít přes cestu, kde stálo naše auto. Byla to krása, dívat se, jak se buvoli pomalu rozhodují a rozmýšlejí, jestli se mají odvážit přes cestu a jak blízko k autu se pustit. Nakonec se jeden býk rozhodl a přešel přes cestu. Za chvíli ho následoval i zbytek stáda. Přešli snad deset-patnáct metrů před naším autem.

Viděli jsme pěkné stádečko pakoní a s nimi pár zeber. Velké stádo, "mega-herd", jak se píše na Internetu, jsme bohužel neviděli, nacházelo se někde na severu Serengeti. Je to docela škoda. Tady přece jen trošku selhalo plánování naší cesty - původně jsme předpokládali, že by neměl být problém ze Seronery zajet na migrující stádo se podívat.

Vrátili jsme se k hrošímu jezírku. Hroši odpočívali pod vodou, ale přece jen byli docela dobře vidět a dalo se udělat pár fotek.

 Zlatým hřebem dnešního dopoledního safari byli levharti. Nejdřív jsme viděli jenodho levharta na stronmě, ze kterého po chvíli slezl a přešel na jiný strom o stom metrů dál, kde už byl jiný levhart. Byla to úžasná podívaná, levhart se předvedl jako manekýn ve vší kráse.

Viděli jsme několik sloních stád. Po poledni trošku zapršelo. Viděli jsme lví rodinku - lvice se vzrostlými mláďaty pod stromem.

 Úžasný byl třetí levhart toho dne: mašíroval si to po silnici a vůbec si nevšímal terénních aut s nadšeně fotografujícími turisty. Prošel těsně vedle našeho auta, byl ode mě nadosah, kdybych natáhl ruku z okna, tak jsem si ho mohl podrbat. Neuvěřitelné! Myslel jsem si vždycky, že levhart je plaché zvíře, nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím takhle zblízka!

Seronera

Seronera Wildlife Lodge je kouzelné místo. Je to v podstatě hotel postavený kolem obrovského kopje. Na nejvyšším balvanu je vyhlídka na buš. Je odtud nádherný výhled na údolí řeky Seronery.

Restaurace je také obestavěná kameny. Uvnitř tvoří balvany jednu ze stěn. Stejně je vyřešen bazén, který je vestavěný do rozsedliny mezi dvěma balvany.

 Na kamenech žijí damani. Vyhřívají se tam po ránu na sluníčku. Damani výborně šplhají a lezou i po stromech. Podle Dicksona jsou dva druhy damanů - Rock hyrax a Tree hyrax, které ale nejde od sebe rozeznat, protože vypadají stejně. Damani v Seronera Wildlife Lodge lezou po stromech, po střechách i po kamenech - tak nevím, který je to druh. Podle Wikipedie žije v Serengeti Daman skalní i Daman stepní. Viděl jsem spoustu damanů slunit se na kamenech i šplhat po akáciích jako kočka. Jednoho damana jsem viděl seskočit ze stromu z výšky tak dva metry. Na damanech se mi líbí, že nejsou plaší. Tak na dva metry člověka prostě ignorují, na větší blízkost utečou.

Ubytování je to hodně luxusní. Všechny pokoje mají vchod zevnitř ze dvora a okna do buše. Z okna jsem tak mohl pozorovat antilopy. Viděl jsem samce vodušky a nějaké impaly. Honza s Davidem viděli toho hrocha, zřejmě se přišel napást na čerstvou trávu, co roste kousek od lodge.

Trošku jsem čekal, že Seronera bude větší vesnice, ale není to tak. Co jsme viděli, je to jen pár budov rozesetých v buši na kilometr od sebe. Z naší lodge není vidět nic než buš. Byli jsme v turistickém centru, které stojí vedle základny Frankfurtské zoologické společnosti. Projížděli jsme také kolem letiště Seronera Air Strip, kde přistávají malá letadla.

Hroch pod oknem

Včera v noci se prý pod okny pásl hroch. Škoda že jsem ho zaspal, byl bych ho rád viděl. Honzu v noci probudil lví řev - to jsem taky zaspal.