Dnes ráno jsme se rozloučili s Ruaha Bandas. Po snídani jsme zajeli na základnu spravit ruplé stupátko u Michaelova auta. Dali jsme řeč s mladou výzkumnicí z Kanady, která tu v NP Ruaha zkoumá supy. Bydlí také v Ruaha Bandas. Znala i toho levharta, kterého jsme viděli první den. Je tu sama s terénním autem. Tomu říkám žívot! Říkala, že supů hrozně ubývá, protože je farmáři tráví. Tedy ty otrávené návnady jsou určené lvům. Udělal jsem ze sebe totální trubku, když jsem říkal, že jsme viděli fajn ptáky, hlavně mandelíky dlouhoocasé. Kterých je všude plno.
Cestou z NP Ruaha jsme fotili slony u řeky a další sloní rodinu pod akácií se stádečkem impal. Už za branou parku jsme viděli hyenu, ale zmizela v buši, než jsme vyndali foťáky.
U bahnitého jezírka jsem chtěl fotit čápa sedlatého, kterých je NP Ruaha plno, a v tom přiběhla skupinka psů hyenovitých. Lehli si na břicho k vodě a pili. Igor s Michaelem vylezli z auta. Přitom Michael praštil dveřmi a psy splašil, takže utekli. Peter byl dosrt nahněvaný. Já jsem je natočil a snad i pár fotek vyjde. To byla velká klika, že jsme je viděli.
Cestou do Iringy si nás stopl policajt a jel s námi pár kilometrů. Iringa má kouzelné okolí, nádherné kopce a skály. Michael říkal, že se hodně rozrůstá.
Jedeme zemědělskou krajinou po silnici směrem na Dar es Salaam. V některých vsích mají domy u silnice namalované písmeno X. Jsou to nelegální domy označené ke zbourání, protože se silnice bude časem rozšiřovat. Místní mohou vládě zaplatit jejich dům se tak legalizuje - napíšou na něj číslo.
Poobědvali jsme na pastvině pod stromem. Špagety s tuhým hovězím. Jídlo z Ruaha Cottages mi věru chybět nebude. Ale jinak se mi Ruaha hrozně líbila. Je tu víc slonů, než v Tarangire. A krajina je ještě malebnější - kopce s baobaby jsou prostě kouzelné. A není tu moc turistů.
