Záhadná antilopa ze Serengeti - Bahnivec severní

Psal jsem tu o neúspěšném lovu lvic na antilopy, který jsme pozorovali ve středu 26.10.2011 na cestě ze Seronery do Ngorongoro.

Cituji z předchozího příspěvku:
 Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení.

Nedalo mi to a ještě trošku jsem se tím zabýval. Dospěl jsem k závěru, že se jedná o bahnivce severního (Bohor reedbuck, Redunca redunca, také tady na české Wikipedii, tady na anglické, tady na stránce Ultimate Ungulate).
Bahnivci se v Serengeti vyskytují. Sedí vzhledově: na fotce vpravo je jasně vidět tvar hlavy s velkými slechy, písková barva, bílé břicho a okolí tlamy, náznakem je vidět i tmavší skvrna pod ušními boltci - vyústění pachové žlázy. Pasuje i způsobem života v mokřinách.
Možná, že jsem si i špatně zapamatoval, co říkal Dickson, a popletl jsem si reedbucka s bushbuckem.

Track: Den 5 - Serengeti-Ngorongoro

Tenhle track není úplně ideální, na Naabi Hill se mi vypnulo trackování. Zjistil jsem to až při příjezdu do cíle.

Name:		Track: Day 5 - Serengeti-Ngorongoro
Date:		26.10.2011 6:40 am
Distance:		157,6 kilometers
Elapsed Time:		10:44:23
Avg Speed:		14,7 km/h
Max Speed:		75,9 km/h
Avg Pace:		04' 05" per km
Min Altitude:		1 439 m
Max Altitude:		2 303 m
Start Time:		2011-10-26T03:40:46Z
Start Location:
	Latitude:	2.425536º S
	Longitude:	34.804929º E
End Location:
	Latitude:	3.248729º S
	Longitude:	35.500746º E

Ngorongoro Wildlife Lodge

Po západu slunce jsme dorazili do Ngorongoro Wildlife Lodge. Má božskou polohu s výhledem na kráter, ale interiér je bohužel zprzněný rádobyavantgardní mozaikou na zdech a výzdobou interiéru. Taková škoda!

Zpátky v Ngorongoro: návštěva u Masajů

Na stanovišti Naabi Hill jsme poobědvali z lunchboxu. Tady končila Serengeti. cestou ke svahům vrchoviny Ngorongoro ustoupila zelená tráva, pak se vytratila i ta uschlá a nastoupila prašná, vyprahlá step. Docela bezútěšná krajina, kde kupodivu přežívají Masajové.

Navštívili jsme masajskou vesnici, jejíž název jsem si nezapamatoval, na svazích vysočiny Ngorongoro. (Teď jsem dohledal v mapě, že vesnice se jmenovala Elerai). Hned po vystoupení z auta nás odchytil Masaj a zkasíroval od nás čtyřicet dolarů. Pak nastoupili zpěváci - mužští a ženští, v tradičních masajských krojích, a zazpívali a zatančiil tanec na uvítanou.

Pak jsme vstoupili do jejich bomy - vesnice ohrazené trnitouo hradou. Po obvodu ohrady stojí tradiční chýše z proutí a kravského trusu. Jsou vysoké asi jeden a půl metru. Nechápu, jak mohou přežít období dešťů. Uvnitř chýše je lůžko pro děti a lůžko pro rodiče, vše z proutí vystlaného kravskými kůžemi. na zemi maličké ohniště. Kupodivu to uvnitř nesmrdělo, ale vonělo po kouři.

Masajové nám zatančili "jump dance" - tanec s výskoky snožmo do výšky. Honzu to naštvalo, protože už byl u Masajů v Keni a tohle mu přišlo ošizené - skákali krátkou dobu a prý nízko. No nevím, mě se to docela líbilo.

Pak si nás Masajové rozebrali, odvedli nás jednotlivě do chýší a pak na trh jejich výrobků, které měli rozvěšené na trnité kozí ohradě uprostřed bomy. Koupil jsem za celkem nehorázné prachy tři korálkové náramky pro dcery a korálky obšité žezlo.
Po zkušenostech, které jsem nabyl o tři dny později při nákupech ve Mto Wa Mbu, vidím, že jsem sehrál klasického bílého kořena. Být zkušenější, určitě bych osmlouval mnohem lepší cenu. Masajové se asi museli dobře bavit, jaký je ten běloch hlupák. Za to žezlo ale jsem rád.

Pak nás Masajové ještě odtáhli do školy, kde nám třída malých dětí ukázala, jak umí počítat a odříkat abecedu. A řekli si o příspěvek na školu.
masajové jsou především pastevci. Dickson nám vyprávěl, že Masajové věří, že všechen dobytek na světě patří Masajům a mají právo si ho vzít. Z toho pak vznikají konflikty mezi Masaji a ostatními kmeny.

Masajové nám vyprávěli, že se živí chovem skotu, koz a ovcí. jedí jejich maso a pijí mléko smíchané s krví, kterou odebírají z krčních žil. V tomto ročním období byly v okolí vesnice jen ovce a kozy. Přes den se pasou kolem vesnice a na noc je zavírají do trnité ohrady uprostřed vesnice. Skot je na pastvě i přes noc.

Masajové nám ukázali velké barely na vodu. Vodu si prý kupují. Tahle vesnice je hned na trase Ngorongoro-Serengeti, takže tam mají turistů dostatek. S námi byly na prohlídce vesnice nějaké dvě turistky. Věřím, že peněz mají dost.

Tak nevím. Mám z toho celkově smíšené pocity. Na jednu stranu jsem rád, že jsem to mohl vidět. jako osobní zkušenost to bylo k nezaplacení.
Na druhou stranu ale z toho čišelo, že to je jen pro turisty. Rozhodně to nevypadalo, že by nás tam Masajové nějak vítali nebo že by je to nějak bavilo. Tvářili se spíš otráveně a celkem bezostyšně z nás tahali peníze, jak jen mohli. Ten tyjátr s dětmi si jistě mohli odpustit.
Podtrženo a sečteno, nelituji té zkušenosti. Jsem rád, že jsem to viděl, i přes tu pachuť.

Odjezd ze Seronery

Kolem desáté hodiny dopolední jsme se vrátili do lodge. Snědli jsme pozdní snídani, zabalili věci a vyrazili na jih. Nejeli jsme po hlavní cestě, ale východ od ní přes Masai Kopjes. Na jedné z kopjes jsme viděli lvici is obojkem a vysílačkou.

O kus dál jsme měli možnost pozorovat tři lvice při lovu. V mokřině zarostlé hustou trávou se lvice pomalu přibližovaly ke skupince tří antilop. Bohužel byly od nás docela daleko, takže se nedalo moc fotit.

Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení. (Mnohem později jsem to vyřešil.)


Jedna ze lvic číhala za malým travnatým kopečkem. Nejbližší antilopa se pásla na druhé straně toho pahorku, nebyly od sebe dál než deset metrů. Ostatní antilopy se pásly kousek opodál. Další dvě lvice pomalu obkličovaly antilopy zprava. Lvice schovaná za kopečkem nechtěla útočit, asi chtěla počkat, až její kolegyně naženou zvěř do rány. To se ale nestalo - jedna z antilop asi lvy zvětřila, vyrazily na útěk, lvice za kopečkem také vyrazila, ale už bylo pozdě. Kořist byla nenávratně pryč. Antilopy utekly do savany a lvice zklamaně zůstaly samy v mokřadu.

Cestou z Naabi Hill jsme projížděli přes neuvěřitelná stáda gazel Thomsonových a Grantových. Počet gazel odhaduji na desítky tisíc - savana jich byla plná, kam až okok dohlédlo. Byly to převážně gazely Thomsonovy, mezi nimi byly rozptýleny i větší gazely Grantovy. Opravdu neuvěřitelná hojnost zvěře!

O kus dál se páslo stádo zeber. A zase, zebry byly na kilometry daleko. rozprostředné po travnaté pláni Serengeti. Oproti gazelám byly zebry více rozptýleny, tvořily menší skupinky o dvou až šesti kusech, které se pásly dál od sebe. Na dálku nešlo rozeznat zebrování, černé a bílé prohy splývaly v šedou barvu a vzdálené zebry připomínaly kameny. Fotili jsme jako o život. Tady se lvi o potravu opravdu nemusejí bát.
Viděli jsme i krásné buvolce Topi, mé oblíbené antilopy. Ve stepi vypadají neuvěřitelně majestátně.

Kousek před návratem na hlavní cestu jsme měli možnost pozorovat geparda odpočívajícího na vrcholku kopce.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.