Dead Vlei - zázrak přírody

Dead Vlei je vlastně pánev s tvrdým povrchem, plná mrtvých stromů camelthorn, obklopená obrovskými červenými dunami.

 Co strom, to unikátní fotografický objekt. Všichni jsme se umělecky vyřádili, ale nejvíc asi Honza – ten si lehal na břicho, měnil objektivy a u posledního stromu strávil snad půl hodiny. Slunce nabíralo výšku a sílu, dělalo se vedro.

Obešli jsme Dead Vlei ze všech stran. Na okolní duny šplhali lidé a pak je sbíhali dolů – někteří po nohou, jiní sjížděli po zadku. Asi to musel být docela adrenalin.

Znovu lituji, že jsem si tam nevylezl. Hned vedle Dead Vlei se nachází Narravlei. Tady bylo méně stromů, ale o to víc skalnatých a kamenitých útvarů fantaskních tvarů.

Rozhodli jsme se vrátit k autu přes písčitý hřeben. Tato duna byla možná třetinová oproti těm největším, ale i tak jsme s ní měli co dělat. Zapadali jsme do písku nad kotníky, ujížděly nám nohy, bylo to jako brodit se čerstvým prašanem.

Kupodivu i ta čistá písečná duna byla tu a tam porostlá rostlinkami, stébly suchomilných trav a občas i drobnými keříky. Zahlédli jsme i ještěrku, utíkala od nás po písku a pak se bleskurychle zahrabala.

Z vrcholku – hrany duny byl nádherný výhled, jak dozadu na Narravlei, odkud jsme přišli, tak na pánev, kde parkovala auta. Z duny dolů už se šlo krásně. Měl jsem trochu strach z hadů, ale žádného jsme neviděli a měli jsme dobré boty. Některé turistky šly v žabkách nebo i naboso.

Cesta do Sossusvlei

Vstali jsme v 5:45. V 6 jsme byli na snídani a v 6:45 už jsme vjížděli do národního parku Namib Naukluft. Udělali jsme jen krátkou zastávku na první vyhlídce a ujížděli dál k legendárnímu Sossusvlei.

 Za zády nám vycházelo slunce a zabarvovalo okolní skály a duny neskutečnými barvami.

 Široké údolí řeky Tsauchab bylo porostlé nízkými pouštními keřík a suchomilnými rostlinkami. Vlastní koryto bylo místy vroubeno stromy camelthorn. Potkávali jsme majestátní oryxe i elegantní springboky – antilopy skákavé. Oryx se v Jihoafrické republice nazývá gemsbok, původem z afrikánštiny. Tady v Namibii je to ale orxy původem z němčiny. Česky přímorožec jihoafrický.

 Skály po stranách údolí vystřídaly orovské duny z červeného písku. Legendární místo. U největší Duny č.45 parkovala terénní auta a had lidí šplhal vzhůru, my jsme ale pokračovali dál. Jestli se do Sossusvlei ještě někdy v životě podívám, musím si dunu vylézt. Teď mě mrzí, že jsem to neudělal.

 Až kus před Dead Vlei končil asfalt a následoval brutální offroad. Byl to docela masakr, naše toyota hilux se bořila do písku a Honza usel vyzkoušet všechny triky a vychytávky náhonu 4x4. U nástupiště k Dead Vlei parkovalo snad 40 aut a rangeři vozili v otevřených terénních landcruiserech další a další návštěvníky. Není divu, že duny v Sossusvlei jsou namibijskou atrakcí č.1: je to opravdu zázrak přírody.

Kotlina Dead Vlei je od hlavního údolí řeky Tsauchab oddělena několika solnými pánvemi a hřebeny písku. V pánvích jsou tu a tam obnažené kameny a skalky, větrem a pískem ohlazené do nejrůznějšíc forem a podob. Působilo to místy jako zmenšené skály z Monument Valley. V pánvách byla místy usazená krusta z bývalých nádrží, na jiných místech pevné bělavé krátery a útvary snad z vápence. 

 Dočetl jsem se, že Sessriem znamená šest ramen řeky Tsauchab – ale také jsem četl, že to znamená Šest opratí, kterými vytahovali vodu ze Sessriem kaňonu.