Večerní vedro u Nilu

Pomalu se naplňovalo odpoledne a slunce se sklánělo za escarpment na druhém břehu Nilu. Všechna zvěř táhla od vody. K ostatním druhům se přidaly ztepilé vodušky defassa. Mají na zadku bílé zrcátko.

 

Viděli jsme jediného slona na rozumnou vzdálenos a několik dalších zdálky. Antilopky oribi nám místy už ani neuskakovaly zpod kol. Viděli jsme kupodivu pár zvířecích koster, kolem nich ani sup, jen jeden marabu. Asi tu hyeny mají dost jiné kořisti.

Do lodge Fort Murchison jsme přijeli po sedmé večer. V NP je vážně spousta zvěře.

Jediným problémem je vedro. Přes den bylo určitě přes 45°C. I teď je lepivé vedro. Pijeme jako duhy. Není to nic moc.

Safari v severní částí NP Murchison Falls

Během tříhodinového odpoledního safari jsme viděli neskutečné množství zvěře.

První zvíře vůbec byl buvolec Jacksonův. Krásné elegantní zvíře.

Spousta antilopek trávních Oribi. Neskutečně vodušek kob. Jsou podle Ronalda národním zvířetem Ugandy. A také jsou moc pěkné, díky bílé barvě a tmavému pálení na nohou jsou snad ještě hezčí než impaly. Jsou také mohutnější - samci jsou mohutnější než mufloni a vyšší než srnci.

 Vlha modroprsá (Blue-breasted bee eater)

 Jeli jsme po hřebeni směrem k Albertovu jezeru.

Viděli jsme pár skupinek žiraf Rothschildových. Obrovská buvolí stáda. Jako to, které jsem viděl před lety v Tarangire Wildlife Lodge. Tady bylo podobných stád snad deset.

Slony jsme viděli jen zdálky a sporadicky.Nahoře na pláni se procházela spousta čápů simbilů.
Nejlepší část parku nás čekala, když jsme projeli hřeben a uviděli Albertův Nil. Cesta zpátky vedla paralelně s jeho tokem. Nil je tu neskutečný. Gigantická řeka široká několik kilometrů, která unáší ostrůvky vodních rostlin.

A zvěře přibývalo. Na břehu Nilu jsme vjěli do stáda buvolů, které se zvolna loudalo od vody. Matky s mladými i staří samci vozili na hřbetě bílé volavky, pestré klubáky - oxenpeckery a africké straky ostroocasé - piapiac.

Přívoz přes Nil

Z vodopádu jsme jeli na oběd do Red Chilli Lodge s výhledem na Nil.

Pak jsme jeli na přívoz. Taky suprová zkušenost: prám táhly dva asymetricky položené dieselové motory, každý měl svého vlasního strojníka. Jak dokázali udržet přímý směr, ví Bůh.

Na druhém břehu Nilu leželi ve vodě hroši a o kus dál pili sloni. Začal jsem tušit, že severní část NP Murchison Falls bude o něčem jiném než ta lesnatá jižní. A měl jsem pravdu.

Vodopády Murchison Falls

Jižní část NP Murchison Falls je lesnatá. Neviděli jsme tam prakticky ani chlup - jen pár paviánů a jednu vodušku kob. Velkým tahákem jižní části jsou vodopády, podle kterých je pojmenovaný celý národní park. Nahoře nad vodopádem je parkoviště. První dojem není nic moc, z parkoviště bylo vidět je peřej nad soutěskou. Když jsme ale slezli o kus níž, stáli jsme vedle skalní trhliny široké ani ne 10 m, kterou se valil celý Nil do hloubky.

Byla to podívaná, která brala dech. Bylo vidět, že je málo vody. Dostali jsme se na skalní práh, kudy se v období dešťů valí voda.

Už se těším, až se tam zítra podíváme zespoda z lodi.

Podle Wikipedie je šířka trhliny 7 m a vodopády jsou vysoké 43 m.

Člunozobci

Cestou do NP Murchison Falls jsme zastavili u bažiny, kde se podle Ronalda občas objevují člunozobci. A opravdu, Peter dalekohledem objevil dva nádherné člunozobce!

Jeden stál na křoví a druhý v rákosí vedle. Byli od nás asi 100m, tak tak na fotku.

Fotky za moc nestojí, navíc jsou proti světlu, ale mohli jsme si odškrtnout ikonický druh Ugandy.

Stopování nosorožců

Dnes ráno jsme šli před snídaní na rhino tracking. Velký samec, kterého jsme viděli v noci, a jedna samice s odrostlým mládětem se potulovali kolem lodge.

Rangeři nás k nim moc blízko nepustili.
S rangerem jménem Ronnie jsme šli do buše.

Jeho kolegové, kteří sledují a hlídají nosorožce 24 hodin denně, nás bezchybně nasměrovali napřed k jedné samici s mládětem a pak k druhé.

Během tříkilometrové procházky jsme viděli tři nosorožce u lodge a další čtyři v buši, z toho tři mláďata. Nemělo to chybu!

Nosorožec vprostřed noci

Včera jsem šel spát asi v 11. V 1:00 v noci mě probudil Honza: "Marku, pojď se na něco podívat. A buď zticha."
Vykulil jsem se z pelechu a šel na verandu. U stromu tři metry od verandy stál nosorožčí samec jako chalupa a rohem hobloval strom.Oddrolenou kůru požíral. Byl tak blízko, že jsme slyšeli, jak mele čelistmi a jak mu pracují střeva. Za chvíli si upšoukl. Byl to s přehledem největší nosorožec, jakého jsem kdy viděl. Hrál si se stromem asi 5 minut a pak důstojně odkráčel do buše.
Bylo to neskutečné!

Uganda 2017: Den 5: Trasa