Leto do Windhoeku proběhl hladce. Odbavili jsme se, vyzvedli batohy (nic se neztratilo) a za přepážkou už na nás čekala delegátka. vyměnili jsme peníze a dostali nalejvárnu, itinerář a mapy. Pak jsme si šli vyzvednout auto.
Je to Toyota Hilux s velkým zavazadlovým prostorem. Uvnitř ale bohužel není moc místa. Dostali jsme taky prezentaci od firmy Avis, jak se má jezdit v Namibii.
Z letiště jsme vyjeli docela pozdě, tuším že až před pátou (nebo snad i po páté). Stmívá se tu hrozně rychkle, západ slunce snad v 17:20 nebo tak něco. Krajina je tu nádherná, suchá savana, ze které vystupují vysoké a příkré horské hřebeny.
Cestou do N/a’an ku sê Lodge jsme zakufrovali, přejeli jsme odbočku na vedlejší cestu a jeli směr Windhoek. Nezbylo než nahodit IPad a podle navigace dojet. Vedlejší cesty jsou "gravel road", sice upravené, ale kamenité a prašné cesty. V místě zúžení kvůli opravám Honza urazil zrcátko, takže máme vyděláno.
Cestou do lodge jsme jeli kolem přírodní rezervace. Ta má ve znaku perličku - a opravdu jsme viděli krásné hejno perliček a o kus dál frankolíny.
Do lodge jsme dojeli za tmy. Nachází se u skalní rozsedliny, kterou se v období dešťů valí voda. Teď tam jsou jen zbytky tůněk a vyschlé koryto.
Večeře byla opravdu opulentní - polévka s řepou a lososem, steak s brambory a grilovanou zeleninou a desert - puding s meruňkami, zmrzlinou a moc dobrým sosem.
Je to Toyota Hilux s velkým zavazadlovým prostorem. Uvnitř ale bohužel není moc místa. Dostali jsme taky prezentaci od firmy Avis, jak se má jezdit v Namibii.
Z letiště jsme vyjeli docela pozdě, tuším že až před pátou (nebo snad i po páté). Stmívá se tu hrozně rychkle, západ slunce snad v 17:20 nebo tak něco. Krajina je tu nádherná, suchá savana, ze které vystupují vysoké a příkré horské hřebeny.
Cestou do N/a’an ku sê Lodge jsme zakufrovali, přejeli jsme odbočku na vedlejší cestu a jeli směr Windhoek. Nezbylo než nahodit IPad a podle navigace dojet. Vedlejší cesty jsou "gravel road", sice upravené, ale kamenité a prašné cesty. V místě zúžení kvůli opravám Honza urazil zrcátko, takže máme vyděláno.
Cestou do lodge jsme jeli kolem přírodní rezervace. Ta má ve znaku perličku - a opravdu jsme viděli krásné hejno perliček a o kus dál frankolíny.
Do lodge jsme dojeli za tmy. Nachází se u skalní rozsedliny, kterou se v období dešťů valí voda. Teď tam jsou jen zbytky tůněk a vyschlé koryto.
Večeře byla opravdu opulentní - polévka s řepou a lososem, steak s brambory a grilovanou zeleninou a desert - puding s meruňkami, zmrzlinou a moc dobrým sosem.
Žádné komentáře:
Okomentovat