Sáhnout si na slona

 Na slony s námi vyrazil Marek. Měli jsme sotva čas se ubytovat a sníst lehký oběd, než jsme vyjeli. Ubytování je hodně skromné, v buši bylo líp. Je to vysokokapacitní ubytovna, jedna jednotka vedle druhé. Bohužel vedlejší cimra je s naší spojená zamykatelnými dveřmi, které moc hlukově neizolují.

Na slony jsme vyjeli ve 14:45. Jeli jsme zpátky po hlavní silnici směrem na Hwange, a pak jsme uhnuli doleva do privátní rezervace Wild Horizons, spojení s NP Victoria Falls. Základna sloní záchranné stanice má bar, restauraci a turistický shop. Dostali jsme od rangera jménem Amos základni informace. Měl velkou radost, když jsem mu řekl, že u nás máme slavného Jana Amose Komenského, po kterém se jmenuje spousta škol.

Poodjeli jsme asi 1 km z vystoupili. Šli jsme bušem za rangerem s puškou, samozřejmě CZ - Zbrojovka Brno. Tyhle zbraně tu v Zimbabwe mají skvělou pověst.

Došli jsme ke skupině sedmi slonů. Vedla ji veliká slonice jménem Cocoa ve skupině byl velký samec Jumbo. Další jména si nevzpomínám, ale všechno mám natočené.

Kolem slonů bylo sedm dalších rangerů, každý měl svého slona. Na stanici mají 17 slonů celkem, ve třech skupinách, ke dvěma chodí turisti. Dřív na slonech vozili turisty do parku, dnes se to považuje za neetické.

Napřed jsme si slony fotili. Oni se tiše krmili. Pak jsme si směli jednoho pohladit na uších, kůži, chobotu a klech. Kůže na uších byla teplá a hebká, v tepnách byla cítit tepající krev. Kůže po těle a na chobotu byla hrubá a porostlá štětinami. Konec chobotu se dvěma prsty byl uslintaný a zaprášený. Sloni žrali listí které obratně stahovali z větví.

 

Pak nás vzali k největšímu samci Jumbovi. Měl přes tři metry, těýko odhadnout, tipl bych si 3,5 metru. Je otec dvou mladých slonů ve skupině, matky jsou dvě mladší slonice. Matriarcha Coco je adoptivní, vlastní mláďata nemá. Prý ji z původní skupiny vyhnali, tak ji přijali sem, protože je hrozně hodná k mláďatům.

Dotýkat se Jumba byl nepopsatelný zážitek. Mohl jsem ho hladit. dotknout se kůže a obejmout mu mohutnou přední nohu. Nikdy nezapomenu na jeho moudré oči.

Nakonec jsme si pohladili a vytotili matriarchu Coco. Ta nás odvedla ke krmelišti - místu, kde byla zábrana ze spadlých stromů. Tam jsme mohli slony krmit granulemi z melasy, snad sóji a ještě něčeho. Vypadalo to jako sojové suky. Házeli jsme jim granule do tlamy po hrstech, nebo dávali do chobotu. Strážce nás varoval, ať jim nedáváme po jednom, ale po hrstech, a co spadne, nechat na zemi.

Byl to úchvatný, jedinečný a nepopsatelný zážitek. Once in a lifetime. Jsem vděčný, že jsem to mohl zažít.

Zpátky na stanici jsme dostali občerstvení a mohli si koupit suvenýry. Koupili jsme Majdě svíčku se slonem, zástěru s potiskem slonů a nášivku na africkou vestu.

Večer jsme šli na večeři do hospody Three Monkeys. Lída si dala Fish&Chips a já carpaccio z kudu a caesar salad.