Zambezi na kánoi

 Dnes byl dlouhý den. Ráno jsme jeli na kánoe. 

 

V 8:45 nás vyzvedli průvodci - černí chlapíci jménem Zed a Norman a starý řidič - běloch, který vypadal jako Yanez ze Sandokana. Jeli jsme do NP Upper Zambezi. Buš byl hodně vyšlapaný a zlikvidovaný od slonů. Cestou jsme viděli jen pár impal, supy a hodně perliček. Přišlo mi, že to je buš zdaleka nejvíc prošlapaný, co jsme viděli.

Základní tábor, kterému Zed říkal Office, tvořilo pár stanů. Na maoě se to jmenuje River Wild Canoe Camp a je asi 18 km od Vic Falls vzdušnou čarou. Byli jsme z cesty z babosedu dost vymrzlí, bylo fajm, že jsme dostali banány, muffiny a čaj. 

Lodě byly nafukovací, bohužel ten typ, co nabírá vodu. Protože jsem těžší než Lída, měl jsem celou plavbu nohy ve vodě. Navíc nám dali kajaková pádla, což pro mě nebylo nic moc pohodlného, jsem zvyklý na kánoe pádla.

Zambezi je plná vody, takže teče jako vzteklá. Byly to v podstatě kontinuální peřejky, některé slušně rychlé a zvlněné, takže nás to pěkně ohodilo. Naši průvodci vyhledávali divočejší vodu, vyhýbali se ostrůvkům a mělčím místům, kde by mohli být hroši. To mělo za následek, že jsme museli křižovat  cikcak kiloetr širokým korytem a někde dost bojovat s proudem. Průvodci mě místy štvali, protože nás nutili jezdit za sebou v řadě a ten, co měl jet poslední (Norman) nám klidně ujel a pak na nás pokřikoval. I běhajín vocení nemohlo být ani řečim naštěstí jsem měl Gopro kameru na čele, takže aspoň něco jsem natočil. (Pozn. O veškerý materiál z blavby jsem bohužel přišel při havárii SSD disku o rok později).

Na jednom místě jsme se vyhýbali osamělému hrochovi, který se občas vynořil asi 15 m od břehu. Průvodci radši přetáhli lodě podél břehu a nás poslali po souši.

Cestou jsme viděli nějaké ptáky - kormorána s červenýma očima (Kormorán dlouhoocasý, viděl jsem je zblízka v Jinje u Počátku Nilu), husice nílské, ledňáčka jižního "Pied kingfisher" a na břehu hodně čejek laločnatých. Fotit nešlo nic.

Nejhorší byl poslední úsek, kdy jsme zajeli až k zambijské straně. Už jsme viděli na břehu Yanezovo auto, ale průvodce pokračovali po zambijské straně hrozně nízko po proudu a pak v ostrém úhlu zatočili přes řeku. Nevím, jestli se chtěli vyhnout lodges na zimbabweské straně, ale každopádně nás začal strhávat proud přímo na stádo hrochů kus pod autem. 

Docela jsme si s Lídou mákli, než jsme přeprali proud a přistáli. Odměnou nám byli hroši, kteří byli snad 12 m od břehu a dali se pěkně fotit. Dokonce se přibližovali, takže jsme radši vyklidili pole a dali si oběd - hamburgery a chipsy.

Byli jsme pěkně zmáčení. Koupací boty se osvědčily, ale proti slunci jsem měl dlouhé kalhoty a košili - kalhoty byly úplně promočené. Ještě že jsem měl Michalův nepromokavý pytel, který uchoval kameru, foťák a mobil v suchu.