Video z Khama Rhino Sanctuary

 

Khama Rhino Sanctuary - V zemi nosorožců

Do Khama Rhino Sanctuary jsme dojeli až někdy v 16:30. U brány si nás převzal lokální ranger jménem Sydney. Přesedli jsme do jeho terénního landcruiseru a vyjeli na safari. 

Rezervace je zarostlá nízkým trnitým bušem. Jsou tu i velké travnaté pláně s několika waterholes. Viděli jsme spousty zajímavé zvěře: impaly, springboky, pakoně, buvolce - zřejmě buvolce káma, red hartebeest.

Pak jsme uviděli nosorožce. Skupinka pěti bílých nosorožců polehávala, vedená samicí s obrovským rohem. Vzadu za plání jsme viděli další skupinu a opodál dvojici. Byli dost daleko. 

Pak se nejbližší skupinka zvedla a vyrazila směrem k napajedlu. Přejeli jsme tam a počkali si na ně. Nad plání zapadalo slunce, nosorožci vířili prach a pomalu kráčeli až k vodě. Byla to epická paráda.

 

 

Vylezli jsme z auta a šli kousek k nosorožcům. nemělo to chybu. Když se napili, vydali se zvona směrem ke druhé skupince, která právě šla k vodě. Takže v jednu chvíli jsem měl v objektivu devět nosorožců a dva další se pásli o pár set metrů dál. 

 

Byla to magická chvilka. Ziwa Rhino nezklamala.

Když jsme přijeli do tábora, stany už stály. Průvodci udělali oheň a Gee uvařil večeři. Měli jsme kuře na kari s rýží a zeleninový salát.

Zítra vstáváme v 5:30 a jedeme do Maunu. Pozítří nás čeká Okavango!

Nad hlavou mi září jižní kříž. Mléčná dráha se táhne oblohou jao stříbrný pás. 

Dělali jsme brífing a zdá se, že do Okavanga asi letadlem nepoletíme. Chtějí za to 190 dolarů, což mi přijde trochu moc. Zdá se, že ceny jsou pěkně vyšroubované.

Z Joburgu do Botswany

Sedím na plátěné židličce u ohně, vedle mě Gee připravuje večeři. Je i dobře. Ráno jsme vyrazili z Johannesburgu v 6:30. Jeli jsme na Pretorii a pak na sever k Botswanské hranici. Už cestou jsme viděli spoustu zvěře: impaly, blesboky, kudu, žirafy, paviány. nejvíc mě potěšil samec nyaly - nyalu jsem viděl v přírodě poprvé. Ani jsem to nečekal a bylo to super.

Cestou jsme měli pár zastávek u pumpy. Koupili jsme si biltong a zázvorový tonic. Osídlení na sever od Joburgu vypadá docela blahobytně a bohatě, místy byly nápisy v afrikánštině.

Na fotce je hřeben Waterberg jižně od Wolwerfontein.

Na hranice jsme dorazili až po poledni. Snad hodiu jsme strávili ve frontě.

Za hranicemi jsme zastavili na oběd. Měli jsme tortily plněné zeleninou, kterou jsme sami krájeli. opodál odpočívaly krávy, když viděly, že jíme, tak přišly blíž a chtěly taky. Dali jsme jim slupky od okurky a zbytek paprik. 

Krajina byla hodně členitá, některé kopce byly jako stolové hory, jiné byly oválné. 

Ve městě Palapye jsme viděli povrchový důl na uhlí a jedinou botswanskou elektrátnu. 

Ještě jsem zapomněl zmínit Limpopo, které sme přejeli hned za hranicí. Bylo hodně vyschlé a zarostlé rákosím.

Cestou jsme pospávali a krmili se ovocem, které jsme dostali ve velké bedýnce do auta.

V Johannesburgu

 Výlet do Soweta (SOuth WEst TOwnship) se nadmíru vydařil. Průvodce se jmenoval Akim a byl z kmene Zulu. Chtěl po nás 75 dolarů na osobu, ale Ma to srazil na 55. Slušný výkon.

Pak Akimovi navrhl, aby nás vzal do centra. Jeli jsme napřed do bohaté čtvrti Sandton, kde jsou bohaté budovy a mrakodrapy. Šli jsme se mrknout na Mandela Square, kde je ikonická socha prvního černošského prezidenta a bojovníka proti apartheidu. 

 

Také tam byla spousta dalších moderních soch.

Dům, kde Mandela žil po propuštění z vězení. 

Dům, kde Mandela zemřel.

Pak jsme přejeli do starého Johannesburgu. Místy to tam vypadalo jako v Bronxu, staré oprýskané činžáky, všude odpadky a poflakující se černoši.

Zajeli jsme na Constitution Hill, kde stojí Nejvyšší soud. Kdysi tam bylo vězení, kde seděl Mandela i Mahátma Gándhí. 

Teď tam hoří věčný oheň, jsou tam nápisy na zdech v 9 úředních jazycích a vůbec je to tam všechno pamětihodné.

Akim nás provezl po Joburgu. Viděli jsme nádraží, kde tiše rezivějí staré vlaky, a plno dalších zajímavých staveb a zákoutí.

Pak jsme jeli do Soweta. Cestou jsme zastavili u fotbalového stadionu FNB Stadium, kde se hrál World Cup 2010. Všude kolem jsou staré těžní věže a jílovitá hlušina ze zlatých dolů, ve které jsou prý ještě 4% zlata. 

 

Vyfotili jsme se u cedule Soweto. U silnice jsou tam plastiky vuvuzel, které tu vynalezli.

 

 

 

V Sowetu jsou čtvrtě rozdělené podle bohatství. Bohaté části vypadají k světu. Domky jsou leckdy výstavní a stojí u nich auta. Střední třída, které je prý 70%, má domky z tvárnic a je to od pohledu chudší. nejchudších je prý nejméně, žijí v boudách z vlnitého plechu a je to děs běs.

Soweto žije, na ulici je plno krámků, holičů, street foodu, jezdí tam kluci s vozíky vakuované zeleniny. Běloch s foťákem si ale podle kima koleduje o okradení. Takže jsme to tam jen projeli. Zastavili jsme se u dvou barevných ikonických chladících věží, dnes už tam dávno není elektrárna, slouží jen k zábavě.

Akim říkal, že je v zemi nezaměstnanost 35%, průšvih začal Covidem a dnes je hrozný malér s nedostatkem elektřiny. Celé čtvrti a křižovatky se semafory jsou bez elektřiny, mají appku v mobilu, aby věděli, kdy elektřina půjde a kdy ne.

Domek Nelsona Mandely v Sowetu je atrakce, je tam plno artefaktů po Mandelovi i jeho ženě a na zahradě roste strom, pod který zahrabávali pupeční šňůry Mandelových dětí. Prý to je zvyk kmene Xhosa.

Nakonec jsme zajeli k pomníku zabitého černého chlapce z 80.let.

Výlet se vydařil nade všechna očekávání. Jen bohužel Ma je špatně, má křeče v břiše. Asi se přejedl v Dubaji.

K večeři měla Lída s Markem medová žebírka, já k tomu ještě grilované cosi - asi skopové a boerwoerst s omáčkou chakalaka, což byla ostrá dušená zelenina.Jsme unavení, dnes spíme na dlouhou dobu naposled pod střechou.

Na cestě do Botswany

 Tak jsme na cestě do Botswany. Vyrazili jsme z domova v 11:35, po jedné jsme se potkali s Ma a s Markem Teskou na terminálu 1. Šli jsme na oběd do salónku a docela jsme si to užili.

Problém nastal na gate, když mi securitní rentgen našel v batohu drona. Zjevně se v Emirates nesmí brát dron do letadla, jen dolů do zavazadel. Trochu nás to rozhodilo, museli jsme jeden batoh změnit z příručního na odbavené zavazadlo. Napřed jsem vyházel všechny baterky z fotobatohu, pak nám paní ze security poradila přendat pouze drona do Lídiného batohu. Tak jsme přeházeli baterky zase zpátky, z Lídina batohu vyházeli pár nezbytných věcí do látkové tašky a můj ubohý dron le Lídiným batohem s ostatními odbavenými zavazadly.Trnu, zda batoh dorazí do Johannesburgu bez problémů. Jak je vidět, s dronem to prostě nemůže být jednoduché.

Do Dubaje jsme dorazili ve 23:30 místního času, o dvě hodiny víc než pražský letní čas. Zapadli jsme do Maramba Lounge a jali se konzumovat místní dobroty. Měli tam slušné červené víno, solené oříšky s rozinkami a skvělý hummus a dušený lilek. Čím to koření nevím, chutnalo to skvěle.

Teď už sedíme na gate A17 a čekáme, až nás pustí do letadla. Ještě jsem zapomněl poznamenat, že máme docela lehké velké batohy - Lída asi 13 kg a já 15, přestože vezeme spacáky. Zredukovali jsme ostatní oblečení, snad to půjde.

Báseň The Call of Africa

 Překrásná báseň v angličtině:

The Call of Africa, a poem by C Emily-Dibb

The Call of Africa

When you’ve acquired a taste for dust, The scent of our first rain,
You’re hooked for life on Africa And you’ll not be right again

Till you can watch the setting moon And hear the jackals bark
And know that they’re around you Waiting in the dark.

When you long to see the elephants, Or to hear the coucal’s song,
When the moonrise sets your blood on fire, You’ve been away too long.

It’s time to cut the traces loose And let your heart go free
Beyond that far horizon, Where your spirit yearns to be.

Africa is waiting… come! Since you’ve touched the open sky
And learned to love the rustling grass, The wild fish eagle’s cry, 

You’ll always hunger for the bush, For the lion’s rasping roar,
To camp at last beneath the stars And to be at peace once more.

Tři chlapi na safari

Kniha Tři chlapi na safari je na světě! 

Představení knihy najdete přímo u nakladatele: http://knihy.metalbreath.cz/index.html 

Knihu si můžete objednat tamtéž, nebo u všech dobrých knihkupců.